HC Energie Karlovy Vary

NHL zůstává mým snem, udělám pro to vše, říká Martin Frk

Do letní přípravy karlovarské Energie se letos zapojil i Martin Frk. Dvaadvacetiletý útočník, který již šestým rokem působí v zámoří, by rád v letošní sezoně konečně nakoukl do nejslavnější hokejové soutěže, do NHL. O tom, jak se mu trénovalo v Karlových Varech, ale i o svém působení v Americe, se s námi podělil v rozhovoru.
Martine, jak se vám vracelo na led po letní přestávce?

Ze začátku to bylo pro mě těžké, protože jsem marodil s kotníkem. Už jsem se do toho ale dostal. Připravoval jsem se s klukama. Některé věci, cvičení, jsou pro mě jiná. Snažil jsem se to ale naučit a přizpůsobit se tomu.

Jak jste se těšil na led?

Je to vždy složité. Já to nemám rád, protože to jsou jiné pohyby než v letní přípravě, kde je hodně běhání nebo posilování. Je to něco úplně jiného. Netrvá do ale dlouho, během dvou tří týdnů se do toho člověk dostane. Těšil jsem se hodně, je to lepší než chodit do posilovny.

V minulosti jste trénoval spíše individuálně, letos už jste ale byl na ledě i s karlovarským "A" týmem. Je to výhoda?

Samozřejmě. Je skvělé, že mi to vedení klubu umožnilo a že ani trenér s tím neměl žádný problém. Jsem rád, že jsem tu s klukama mohl být, protože jich hodně znám nebo jsem proti nim hrál. S Vachym jsme toho odehráli hodně, s ním se hodně bavím. Je dobře, že tady je a že se mu daří, že se dostal takhle vysoko.

Je to tedy pro vás lepší, že trénujete ve známém prostředí?

Určitě je to pro mě lepší než kdybych trénoval někde jinde. Znám to tu, odehrál jsem tady v KV Areně jednu sezonu, takže to prostředí je pro mě lepší. Jsem doma, znám to tady všechno. Podmínky jsou tu skvělé a já jsem za to jen rád, že tady můžu být.

Zažil jste především prostředí ve staré hale. Ten rozdíl je obrovský...

To máte pravdu, šlo to všechno hrozně dopředu. Co si pamatuju, tak posilovna, to bývala jedna velká nudle. Teď tu má Áčko jednu svojí, pak je tu ještě jedna velká. I pro fanoušky je tu skvělé zázemí. Jsem rád, že takovou halu postavili a já jsem byl rád, že jsem si tu mohl jednu sezonu zahrát. Je to určitě velký krok dopředu.

Letos vám začíná poslední rok smlouvy v Americe. Jaká je motivace do této sezony?

Motivace je veliká. Loni jsem měl dobrou sezonu, konečně se mi v Grand Rapids (farma Detroitu) začalo dařit. Cíle jsou vždycky velké. Mám pořád sen, že chci hrát v NHL. Na návrat do Evropy zatím nemyslím, chci co nejdéle zůstat v Americe a prosadit se tam. Je to sen každého hokejisty si tam zahrát. Doufám, že se to letos povede.

První sezony se vám v Grand Rapids příliš nedařilo, zlom přišel až loni kolem Vánoc. Kde hledat příčinu?

Asi chvíli trvalo, než jsem si zvykl, protože předtím jsem hrával poříd spíš juniorský hokej. Přechod mezi dospělé pro mě nebyl úplně snadný. Musel jsem se naučit, že je to všechno rychlejší. Už to není jako v juniorce, že by někdo hrál místo vás, tam měl člověk své jisté. V těch chlapech chce mít každý svoje místo, každý chce být lepší než vy. Na to jsem si musel víc zvyknout, začít víc makat na sobě. Jsem rád, že se mi začalo dařit, kolem Vánoc se mi dařilo hodně. Sezona dopadla fantasticky a jsem za to moc rád.

Na konci sezony šlo z farmy v Grand Rapids poměrně dost kluků do prvního týmu Detroitu. Nemrzelo trochu, že na vás nevyšla řada?

Vůbec ne, já jsem s tím ani moc nepočítal, že bych dostal šanci. Chtěl jsem hrát dobře na farmě a to byl pro mě největší cil.

Druhý rok trénuje v Detroitu Jeff Blashill, který vás vedl už na farmě v Grand Rapids. Může to být výhoda, že se dobře znáte?

Zná mě dobře. Ty dva roky mě vlastně celou dobu posílal dolů do Toleda (úsměv). Nevím, jestli bylo mezi námi něco špatného...Tak to někdy bývá. Trenér se rozhoduje, jaké hráče poslat dolů a vyšlo to na mě. Člověk na to nesmí myslet. Já teď musím přijet připravený na kemp a udělat maximum, abych se do týmu dostal.

Zmínil jste Toledo, které hraje ECHL, o které se mluví jako o takovém hokejovém pralese v Americe. Jak těžko se tam prosazuje?

Je to těžké. Kluci, kteří jsou vysoko draftovaní, tak to mají ještě o dost náročnější. Další hráči vám to dávají „sežrat“, proč jste tam a ne na farmě. Každý hráč tam musí být dobře mentálně připravený. Já jsem si s tím ale hlavu nedělal. Byl jsem tam a chtěl jsem se co nejrychleji dostat nahoru.

V Americe už hrajete šestým rokem, ale sledujete výkony Karlových Varů v extralize?

Sleduju to hodně, koukám na to každý den na internetu na karlovarských stránkách.

Říkal jste, že nemáte v plánu se do Evropy teď vracet. Kdyby ale byla možnost si zahrát tady v Karlových Varech, lákalo by vás to?

Kdybych se teď vracel do Evropy, tak do Česka by to zatím nebylo, chtěl bych to ještě zkusit jinde v zahraničí. Vrátil bych se, až kdybych byl starší.

Co byste vzkázal mladým karlovarským hokejistům, na čem mají pracovat, aby se dostali třeba jako vy do zámoří?

Záleží to na každém z nich. Mohl bych říct všechno, ale je to především o tom, jak na sobě chce kdo makat. Rozhodujíc detaily. Když je děláte dobře, tak hrajete. Je to na každém z nich, jak se k tomu postaví, co udělá pro sebe.