Ondřej Kadoun: Nejsem sám, vždy hraju pro tým
Ondro, před vámi je play off, jak se těšíte?
Na play off se určitě těšíme hodně. Je to závěr sezony a chceme se dostat co nejdál. Nechat na ledě všechno pro tým.Už jsi play off zažil?
Ano, loni v devítkách, kdy jsme vypadli ve čtvrtfinále s Libercem, který pak získal titul. Chvilku nás to mrzelo, ale jinak to bylo v klidu.Tys právě v aktuálním ročníku přešel z devítky do dorostu. Jaké to pro tebe bylo?
Je to poměrně velký skok, protože se hraje s klukama, kteří jsou o rok starší. Jsou to druhoročáci a už hrají rychlý hokej, ale myslím si, že jsem se přizpůsobil dobře (úsměv).V loňské i v letošní sezoně jsi chytal také za extraligový dorost. Jaký ten rozdíl mezi ligou a extraligou je pro tebe jako pro gólmana?
Extraliga je určitě o hodně rychlejší a i psychicky je náročnější. Ale mě je jedno, kde chytám, protože jsem rád, že chytám.V extralize dorostu sis připsal i asistenci, vzpomeneš si na to?
No to bylo takové, že vyhodili z pásma a já jsem zastavil bruslí puk u mantinelu. Tam si to převzal Tomáš Vrzal a myslím, že zakončoval Lukáš Slavík.V lize sis letos vychytal čisté konto …
Čisté konto v Poděbradech bylo hodně dobré i z hlediska toho, že jsem tam jel jako gólman sám, takže jsem věděl, že mě trenér ani nemůže vyměnit. To mě možná dalo i víc do pohody a byl jsem klidnější. Před zápasem se navíc řešilo, že Adrian Benda si zapomněl dres, takže já jsem vlastně dostal tréninkový a on měl můj (úsměv).Přineslo vám to nakonec štěstí, takže na play off to můžete vyměnit znovu …
To jo (smích).Ondro, ty trénuješ i se sedmnáctkou, je to pro tebe plus do ligových zápasů?
Myslím si, že je dobré, že chodím takhle napůl, i když vlastně chytám v šestnáctce. Jak jsem říkal v sedmnáctce je ten hokej rychlejší a pro mě je dobré, že se díky těm tréninkům můžu zlepšovat (úsměv).Jsi sice ve dvou týmech, ale tím že se s klukama v obou kabinách znáš, tak to asi není žádný problém?
Není to vůbec žádný problém (úsměv). S některýma klukama se vlastně znám už od malička, jak v šestnáctce tak i v sedmnáctce. Jsem vlastně rád kdekoliv, protože všude je dobrá parta (úsměv).Říká se, že být gólman je individuální sport v týmovém. Vnímáš to tak?
Já to vnímám tak, že jsem vlastně poslední možná záchrana, když letí střela a projde na gólmana nebo přijde nějaký samostatný únik. Beru to tak, že chci pomoct týmu. Jako že je to sice takový individuální sport, ale nesmí to být doslova (úsměv). Musím se zaměřit na to, že hraju pro tým.Gólman je na ledě vlastně sám …
No ono je to občas i dobrý, protože si tam říkáme hodně věcí, když je přerušená hra a kluci jsou u mě. No a když pak vystřelí a dají gól, tak je mi občas toho druhého gólmana trochu líto, protože vím jaké to je. Ale vesměs jsem jakoby pořád s klukama, protože to je týmový sport.Když udělá chybu hráč v poli, tak ji může při dalším střídání napravit, ale když udělá chybu gólman, tak se to někdy napravuje těžko …
To je pravda, protože když brankář udělá chybu, tak je to většinou gól, pokud ten hráč netrefí tyčku nebo tak. A když udělá chybu hráč, tak ji pak může napravit, že dá gól. Ale brankář ji vlastně už nenapraví.Jak je náročné na psychiku, když jdeš do branky s tím, že chceš týmu pomoct a pak se to nepovede …
Určitě je pak po zápase lehké zklamání, ale to nemůžeme prostě v té brance brát nějak vážně. Když dostaneme gól, tak si během toho zápasu musíme říct, že se stalo a stejně to už nevrátíme. Takže se musíme soustředit na to co bude, a ne na to co bylo.Vy se v zápasech poměrně střídáte, jaké to je být na střídačce a být stále připravený naskočit do zápasu?
No je to takové, že se na střídačce bavím s klukama a snažím se jim občas poradit, kam můžou vystřelit. Většinou se ale snažím podpořit toho druhého gólmana. Když jde chytat někdo jiný, tak mu to přeju, protože mám přísloví přej a bude ti přáno.Vždycky mě zajímaly ty statistiky, které tam píšete …
To je v extralize a píšeme tam střely každému hráči, a když se dá gól, tak píšeme střelce a asistenty a potom zapisujeme plusové a mínusové body a brankáři pak zákroky.Baví vás to?
No když jsem v loňské sezoně přišel z devítky do dorostu, tak jsem tomu moc nerozuměl, a nebavilo mě to, ale postupem času to bylo lepší. A teď jsem rád, že tam mám co dělat a také mě to drží ve hře. Nevypadnu z ní, musím dávat pozor a jsem pořád její součástí a můžu kdykoliv naskočit.Kde jsi s hokejem začínal?
Začínal jsem v Chebu a pak jsem přešel do Energie.A jak dlouho hraješ hokej?
S hokejem jsem začínal asi v pěti šesti letech. Začínal jsem jako hráč a až po roce jsem byl gólman.Proč právě gólman?
Mě se vždycky v televizi líbil ten brankář, který tam předváděl různé zákroky, a když měl fantastický zákrok, tak se mi to obecně líbilo, takže asi tak (úsměv).Máš nějaký brankářský vzor, který sleduješ a “opisuješ” jeho zákroky?
Určitě. Můj vzor je Carey Price, který chytal v Montreal Canadiens. Do teď mám rituál, že když máme možnost telefonu před zápasem, tak se kouknu na jedno specifické video, kde jsou jeho nejlepší zákroky. No a pak si, když v brance udělám nějaký zákrok, řeknu, že přesně takhle to třeba bylo v tom videu (úsměv).Děkuji za rozhovor
