HC Energie Karlovy Vary

Rozhodčí musí být trochu flegmatik, usmívá se mladý sudí Patrik Fagan

Do rodiny karlovarského hokeje nepatří jen hráči, realizační týmy či případně členové vedení. Svébytnou skupinu pro sport nadšených lidí tvoří i rozhodčí. Jejich úloha je mnohdy nezáviděníhodná. Každá chybička je pod drobnohledem fanoušků, trenérů i samotných hráčů. I pro muže s píšťalkou je ale lední hokej životní vášní. Pohled na strasti i slasti rozhodcovské profese přináší rozhovor s mladým karlovarským sudím Patrikem Faganem.
Patriku, fanoušci karlovarského hokeje Vás mohou v posledních letech vídat v rozhodcovském dresu při utkáních mládežnických týmů. Máte ale také důležitou funkci při zápasech áčka. Mohl byste svou práci v boxu videorozhodčích nezasvěceným trochu přiblížit?
Na každý extraligový zápas dohlíží povinně videorozhodčí. V případě nějaké sporné situace si hlavní rozhodčí vyžádá konzultaci s videem. V tuto chvíli se do akce zapojuji i já jako obsluha videa. Mám za úkol daný okamžik přehrávat, zpomalovat, případně přibližovat tak, aby videorozhodčí s hlavním sudím mohli správně rozhodnout.

U videa pomáháte řadě známých rozhodčích minulosti. S kým se Vám pracuje nejlépe?
O všech mohu říct jen to nejlepší, jsou to skvělí lidé. Nemohu proto říct, se kterým se mi pracuje nejlépe.

Máte čas popovídat si o hokeji? Získat nějaké rady od zkušenějších kolegů?
Během utkání si povídáme prakticky jenom o hokeji. Většinou rozebíráme dění na ledě a rozhodnutí rozhodčích a říkáme si, jak bychom se ve stejné situaci zachovali my. Poslouchat jejich názory je pro mě obrovské zkušenosti a velkým přínosem.

Práce s technikou může být někdy pořádný adrenalin, zvlášť když pracujete pod tlakem. Jaká je Vaše práce z tohoto pohledu?
Zpočátku jsem býval trochu nervózní. Přece jen někdy videorozhodčí potřebuje několikrát záběr zopakovat a celá konzultace trvá poměrně dlouho. Nyní už ale všechno vnímám v klidu. Člověk si nesmí moc připouštět, že na výsledek jeho práce čeká celý zimák.

Rozhodčí si do boxu videorozhodčích volají o pomoc. Může se stát, že ani na záznamu nedokážete spornou situaci rozřešit? Co se potom děje? Stalo se Vám to už někdy?
Díky dnešní technice se dá většina situací vyřešit lépe a rychleji než dříve. Ale několikrát jsem zažil skutečně hodně spornou situaci. Záběr jsem opakovali několikrát dokola, přibližovali, krokovali, ale stejně nebylo úplně jasno. Videorozhodčí jsou ale natolik zkušení, že prakticky vždy rozhodnou správně.

Můžete přiblížit, s jakými kusy techniky během utkání pracujete? Je jejich obsluha náročná, nebo se podobá běžným programům pro práci s videem?
V KV Areně mám k dispozici velmi dobré DVD přehrávače a také velké obrazovky. Veškerý záznam je zpracováván digitálně a dokonce se uchovává po několik dní po zápase. Zpočátku uplynulé sezony jsem měl z obsluhy celkem strach. S postupem času jsem si ale zvykl a našel i nějaké zlepšováky. Teď už mi tato práce vůbec náročná nepřijde.

Pojďme ale zpět k Vaší činnosti na ledové ploše. Jak se vůbec kluk jako Vy dostane k pískání? Hrál jste dříve hokej?
Bohužel jsem hokej nikdy závodně nehrál a je to určitě mým největším handicapem. Na hokej jsem ale chodil vždycky rád, bavil mě. To mi samozřejmě zůstalo dodnes. Asi před čtyřmi lety jsem byl na dorosteneckém turnaji O pohár hejtmana Karlovarského kraje a začal jsem pomáhat v boxu časoměřičů. Pak jsem dostal nabídku, abych si udělal licenci. A tak začala moje kariéra rozhodčího.

Můžete případným zájemcům poradit na koho se obrátit v případě, že by chtěli začít kariéru rozhodčího? Co všechno je čeká a co už by měli umět?
Nejjednodušší je, aby se podívali na webové stránky karlovarských rozhodčích www.rozhodci-kvary.wbs.cz. Vedle základních informací o naší činnosti zde naleznou i kontakt na našeho předsedu Michala Kostourka. Pokud mu zájemci napíšou e-mail, snadno získají další podrobnosti. Důležité je, aby o hokeji něco věděli a hlavně by je měl bavit. Pak už je čeká a nemine první seminář rozhodčích.

Měl jste ve svých začátcích nějaký vzor mezi muži s píšťalkou?
Na začátku i teď se na některé kolegy koukám s velkým respektem. Snažím se ale být hlavně sám sebou a pískat podle sebe. Letos se mi na mezinárodním turnaji poštěstilo pískat s některými extraligovými rozhodčími. Byl to pro mě velký zážitek i velká zkušenost zároveň.

Jaké jsou Vaše cíle?
Chtěl bych pískat co nejdéle a co nejlépe. Nějaký extra cíl ovšem nemám.

Může se člověk v Čechách pískáním živit?
Pískáním se určitě uživit lze, ale pouze pokud to děláte profesionálně. Pak jste zaměstnán jako kdokoli jiný. Toto se ale týká jen několika lidí v republice.

I na utkáních žáků a sledge hokeje se na hlavu rozhodčích často snesou pořádně peprné výrazy. Jak se s tím vypořádáváte? Nemusí být každý rozhodčí v určitém smyslu flegmatik?
Každý rozhodčí musí být trochu flegmatik, jinak by asi pískat vůbec nemohl. Když řvou diváci, vůbec to neřeším, to prostě k hokeji patří. A pořádná atmosféra je i pro rozhodčího vždy to nejlepší. Horší je to, když se neudrží hráči nebo funkcionáři. To pak musejí padat i tresty. Pár vyhrocených zápasů jsem už zažil, ale nic extrémního to také nebylo.

V poslední době se rozhodcovskému řemeslu ve Varech začalo věnovat poměrně hodně mladých lidí. Jaké jsou mezi Vámi vztahy? Jste spíše kamarádi, kteří mají rádi svého koníčka, nebo konkurenti?
Je pravda, že rozhodčí ve Varech skutečně hodně omladili. Ovšem i starší a zkušení rozhodčí zde mají své vážené místo a velký respekt naší mladší generace. Vztahy zde máme skutečně velmi dobré. Pokud hledáte nějakou konkurenci, tak pouze v nejlepším slova smyslu.

Jak vůbec vypadá příprava rozhodčího? Máte nějakou společnou letní přípravu?
Před loňskou sezonou jsme skutečně letní přípravu měli a já byl za to moc rád. I rozhodčí se musí na sezonu pořádně připravit. Je jen škoda, že jsme se nesešli v úplně hojném počtu. Část rozhodčích také hraje aktivně hokej, takže letní přípravu mohou absolvovat přímo se svými týmy. Před začátkem každého ročníku nás navíc čekají i společné semináře, kde se probírají novinky v pravidlech, trendy v pískání a další teoretické záležitosti.

Objevujete se i na trénincích karlovarských hokejistek. Co Vás tam zavedlo?
Letos jsem s nimi absolvoval tréninky, snažil jsem se trochu pomáhat trenérům. Jsem moc rád, že mi umožnili dostat se s holkami na led. Jelikož sám závodně hokej nehraji, je pro mě každá chvilka navíc na ledě velkým přínosem. Snažím se co nejvíce zdokonalovat své bruslení.

Letos Vám bude 20 let, takže předpokládám, že ještě studujete?
Máte pravdu, příští rok mě čeká maturita. Tak doufám, že všechno dobře dopadne.

Jak se to dá všechno zvládat? Kolik dní v týdnu například trávíte v sezoně na stadionu?
Někdy je to opravdu docela obtížné. Vážnější problémy jsem ale zatím neměl, přestože během sezony trávím na stadionu většinou čtyři až pět dní v týdnu.