včera | Marie Valentová, foto Český hokej, Everett Silvertips, archiv Energie

Dominiku, jako každoročně čas před sezonou trávíš ve Varech. Jaké je být opět zpět v Energii a mezi spoluhráči a kamarády?

Když se sejdeme a pak i společně trénujeme, tak je to určitě hezké. A být zpátky doma je krásné (úsměv).

Jsi klukama v kontaktu i během sezony?

Jo určitě, třeba s Voglíkem (Jakub Vogel) jsme v kontaktu pravidelně každý den a jsem v kontaktu i s několika dalšími kluky, ale už to není to, co to bývávalo dřív (úsměv).

Jsi odchovanec Energie a celou svou kariéru jsi strávil "doma", byl třeba z tohoto důvodu pro tebe odchod do “neznáma” těžký? A co ti dal?

Bylo to opravdu těžké. První měsíce jsem to měl takové, že bych se chtěl vrátit domů. Rodiče mě však podporovali a můj odchod mi pomohl k tomu, co chci dělat (úsměv).

Ve WHL jsi od sezony 2022/2023, jak se za svým působením ohlížíš?

Ta první sezona nebyla úplně ideální, jak jsem chtěl, ale druhý a třetí rok už mi vyšly, jak jsem si představoval. Oba ročníky se mi povedly a udělal jsem si tam dobré jméno a dobrou vizitku.

Jak bys soutěž hodnotil?

Velice pozitivně. Je to hodně těžká a náročná soutěž, kde je strašně moc dobrých hráčů, kteří pokud se ještě do NHL nedostali, tak ji určitě v budoucnu budou hrát. Myslím si, že ta konkurence tam je opravdu obrovská a pro rozvoj mladého hráče je to tam hodně dobré (úsměv).

Vzhledem k tvým výkonům ti kanadský styl hokeje očividně sedl …

To ano. Mám rád malý kluziště a rychlé dovednosti a rychlé bruslení. To je můj styl. Sedlo mi to a jsem spokojený (úsměv).

Nedařilo se však jenom tobě, ale také celému týmu o to víc sis jistě svůj osobní úspěch asi užíval …

Já rozhodně nejsem hráč typu, že hraju sám na sebe a body, body. To už vůbec ne. Už to není žádná pátá šestá třída (smích). Když to jde všem a klape to jako švýcarské hodinky, tak je ten společný úspěch mnohem lepší a hlavní je týmový úspěch (úsměv).

Ale začátek tvé zámořské cesty nebyl snadný, protože jsi kvůli zranění část sezony vynechal, jak tohle se podepsalo na tvých plánech a cílech?

Bylo to těžké a byl to pro mě šok, protože jsem nemohl vůbec nic dělat, protože to byl takový úraz, že jsem mohl jenom čekat až se uzdravím. Bohužel jsem měl nějaké plány, které mi nevyšly, ale byl to nějaký osud a já jsem se z toho dostal. Začal jsem víc a tvrději makat a přineslo to ovoce (úsměv). Ve finále mi to nakonec pomohlo a posunulo mě to dál.

Posbíral jsi spoustu ocenění, jak v zápasech, tak i sezonních. Máš trofeje ještě kam dávat?

Jako upřímně? Určitě se nějaké to místečko doma najde (smích).

Vsadila bych se, že nejlepší místo ve tvé sbírce patří patří bronzové medaili z mistrovství světa juniorů …

To určitě ano (úsměv). To je srdcovka. Ta bude na tom nejlepším místě snad nadosmrti (úsměv).

O jejím zisku rozhodl zápas s Finskem, který se zapsal do dějin, protože jste ho otočili ze stavu 2:5 na 8:5, přičemž čtyři góly padly během padesáti sekund. Takových zápasů se v životě moc neodehraje a takže i to je určitě vzpomínka na celý život …

Samozřejmě. Kapitáni nám řekli. Pojďme si to užít. Je to poslední třetina naší dvacítky a ne-li reprezentace vůbec a dejme do toho všechno. A konečně se to štěstí po čtyřech letech v reprezentaci otočilo na naši stranu, popadalo to a bylo to krásné. I potom ty oslavy (úsměv).

MSJ článek

Byl to větší zážitek, když u toho společně s tebou byli Jirka Kulich a Matteo Kočí?

Určitě, protože jsme s klukama společně vyrůstali, hráli jsme spolu od mala. Bylo hezké to prožít společně (úsměv).

Bohužel se v tvé sbírce neobjeví trofej pro vítěze WHL, protože vaše cesta dva roky po sobě skončila v semifinále. Přičemž letos chyběl jenom kousek, protože jste padli v sedmém zápase a pokaždé vás zastavil Portland Winterhawks. Jak těžké to bylo pro kluky v kabině a hlavně pro tebe, protože jsi ve třech zápasech play off nehrál, a možná právě to byl ten kousek, co chyběl …

Možná to mohlo být to, co chybělo, ale jeden hráč nedělá celej tým, celý manšaft. Myslím si, že s Portlandem to bylo takové prokletí, protože jak jsem koukal do historie, tak s Portlandem jsme vždy v play off vypadli a vůbec jsme s nimi měli špatnou statistiku. Bohužel možná špatná koncentrace, možná něco vypadlo. Nevím, ale mrzí nás to hodně, protože jsme chtěli výš a výš. Nevadí, no …

Jaké bylo loučení se spoluhráči, ale i s tvou rodinou a městem, protože fanoušci v Everettu byli skvělí?

Bylo to těžké, když jsem odcházel, protože už se tam nebudu vracet. Na jednu stranu vím, že s klukama jsem v kontaktu. S mojí tamní rodinnou jsem v kontaktu denně a mám s nimi spoustu zážitků a není problém se k nim kdykoliv vrátit. Takže mě mrzí, že tam nemůžu být, ale jsem rád, že jsme spolu stále v kontaktu.

O tvé kariéře bychom se mohli bavit dlouho, ale vraťme se k budoucnosti. Čeká tě nová etapa, protože ses dostal NCAA, konkrétněji do týmu Bowling Green State University, jak se to povedlo?

Ty jo, já se na to velice těším. Fakt z toho mám dobrý vnitřní pocit. Bude to pro mě další výzva a další etapa života. Budu na vysoké škole, což je pro mě úplně něco nového, protože jsem nikdy nepřemýšlel o tom, že bych na vejšku šel (úsměv). Skloubení škola a hokej je za mě velice dobrá věc. A jak jsem se k tomu dostal? Už během sezony jsem měl nějaké nabídky, co se týče škol. Jenže to byly školy, že jsem si řekl, že to asi ne (úsměv). Pak mě ale oslovil trenér Dennis Williams, kterého jsem měl dva roky v Everettu a dal mi podmínky takové, že jsem prostě nemohl říct ne (úsměv). Takže jsem mu na nabídku kývl a těším se na to. Těším se, co budoucnost přinese a co se se mnou bude dít (úsměv).

Máš už tedy trochu představu co tě čeká?

To vůbec nevím. Jdu do neznáma (smích). Výhoda je, že ten trenér byl v naší lize, takže je tam hodně kluků, které třeba znám od vidění nebo jsem proti nim hrál. Je tam takových dvanáct třináct kluků, se kterými jsem hrál nebo spíš proti nim, takže spolu řešíme jaké to může být a těším se (úsměv).

Takže se nebudeš muset moc seznamovat s týmem, ale novinkou bude spíš škola …

Přesně tak. Já jsem primárně nechtěl jít do klubu, kde nikoho neznám, nebo tam budu muset začínat od znova. V Bowling Green State University jsem šel trošku na tu jistotu, že vím, že tam mám trenéra, který mě zná, a který mě má rád. Vím, že bych tam měl mít pozici, kterou bych chtěl mít.

Napadlo by tě to, když sis plánoval svou hokejovou kariéru, že se dostaneš až do univerzitní ligy, protože to je velký úspěch?

Abych řekl pravdu, tak jsem s tím vůbec nepočítal. Moje cesta je taková jaká je. Sice trochu kostrbatá, ale jsem vděčný, že vůbec nějaká je, a že ještě vůbec hraju hokej. Toho si moc vážím, protože hokej miluju. Vůbec jsem nikdy nepřemýšlel, že bych šel na univerzitu. Právě naopak. Já jsem se škole spíš vyhýbal, protože nejsem úplně pilný student (smích). Jsem ale za tuto šanci rád.

Jaké obory sis vybral?

Ty jo, úplně ještě nevím. Hodně nad tím přemýšlím, protože si nechci vybrat nic těžkého, protože přece jenom je to v angličtině. Anglicky sice umím a dorozumím se, ale pořád nad tím přemýšlím. Uvažoval jsem, že bych si vzal ekonomiku, protože mě docela baví čísla a počítání. Tak uvidíme, co z toho vypadne (úsměv).

A jak dlouhé tvé studium bude?

Měl bych tam být minimálně čtyři roky, ale můžu kdykoliv odejít. To je ale za mě nesmysl, když tam můžu studovat a ještě mi to platí. Takže když to půjde, tak bych tam chtěl být ty čtyři roky, vystudovat si vejšku a mít diplom (úsměv).

Zranění během tvé první sezony ve WHL ti ubralo šance na draft, ale v poslední době se do NHL dostávají také mladíci z univerzitních lig. Je to jeden z tvých plánů, otevřít tato vrátka?

Tak určitě. Dostat se do NHL je sen každého malého kluka, který hraje hokej a kouká na mistrovství světa, kde vidí ty hráče, kteří hrají NHL. Takže bych se tam chtěl jednou dostat a chci pro to udělat cokoliv. I kvůli tomu zranění mi klasický draft nevyšel, ale asi to mám někde napsané v osudu, že to tak mělo být, a že jsem měl jít na tu vejšku. Jsem za to rád, že to tak je, a že mám nějaké místo, kde můžu hrát.

Je ta provázanost školy a hokeje v zámoří jedním z důvodů proč ses do Kanady vydal?

To určitě ne (smích). Šel jsem tam s tím, že budu hrát tu WHL a že se uvidí, jestli mám na to podepsat, nebo jestli se vrátím zpátky domů. Se školou jsem vůbec nepočítal. Protože to v té době bylo ještě uzavřené, ale tento rok to naštěstí zpřístupnili, takže tam můžou jít i profesionální hráči.

Dominiku, kluk z Varů který se vlastní pílí a úsilím dostal do NCAA. Dá se říct, že ses možná stal pro ostatní kluky z klubu vzorem. Vnímáš to tak třeba?

Já se vnímám jako normální kluk, který se baví hokejem a s každým pokecám. Jako asi pár kluků ke mně vzhlíží. Já si to ale neberu tak, že bych byl někdo. Jsem prostě normální kluk a chci se chovat jako normální kluk (úsměv).

To bylo vidět, když jste s Vítkem Záhejským chodili s klukama během přípravy na trénink, že jste mezi ně zapadli a ukazovali jste jim ten zámořský styl hry …

Pan Eismann mi řekl pár věcí, co bych jim mohl poradit a ukázat, jak to dělám já. Takže jsem klukům radil, jak by některé věci mohli dělat nebo, jak by to mohli dělat lépe. Bylo hezké vidět, že mě poslouchají a pak to v těch trénincích zkouší (úsměv).

Do Energie se ze zámoří vrátil Matteo Kočí, přes léto je tu také Vítek Záhejský a v rámci ESHA se tu objevil i Jirka Kulich, sešli jste se i jinde než na ledě?

No s Víťou jsme tady v podstatě denně (smích). S Kočkou se také vidíme skoro obden, takže spolu vždycky pokecáme. No a mimo zimák jsem přijel k Víťovi se podívat jaké to tam má. Jeli jsme si k němu zahrát fotbal, tenis a pak jsme se zašli projít a udělali jsme si hezký večer (smích). S Matteem jsme ještě nikde nebyli. To máme v plánu, že bychom mohli něco vymyslet (úsměv). A s Jirkou bychom mohli něco podniknout v srpnu, třeba nějaký golfík (úsměv).

Co tě v souvislosti s nástupem na univerzitu a přesunem do nového týmu v nejbližší době čeká?

Hodně školy (smích). Zařizování, různé prohlídky, papírování. Je toho docela dost a není to vůbec sranda. Pak mě čeká ještě ambasáda, tam taky asi budu pár hodin čekat (smích). Je toho hodně (úsměv).

Děkuji za rozhovor. Ať se Ti daří, Dominiku.