Hlasujte o sestavu století karlovarského hokeje!
Nominované osobnosti - 50. léta
Václav Šinágl st. (1928)Hlavní iniciátor obnovy hokeje v K. Varech po II. světové válce a nejlepší střelec této dekády karlovarského hokeje v nejvyšší soutěži. Na 57 branek potřeboval 55 zápasů!
Arnošt Náprstek (1929 – 2007)
Podobně jako Václav Šinágl st. byl u poválečné obnovy karlovarského hokeje. Rozený střelec a jeden z nejpopulárnějších hráčů své doby.
Josef Koller (1927)
Odehrál všech pět sezon v nejvyšší soutěži a patřil k ofenzivním esům tehdejšího karlovarského týmu, když vstřelil 39 branek.
Jiří Macelis (1923 – 2001)
Miláček zimního stadionu u Tržnice. Nesmlouvavý obránce a světový šampion z roku 1949 odehrál za K. Vary všech pět sezon v nejvyšší soutěži.
Josef Šafránek (1922 – 2010)
Vlašimský rodák přišel do K. Varů v roce 1946 a společně se Šináglem a Náprstkem patřil mezi hlavní obnovovatele poválečného hokeje v lázeňském městě. Výraznou měrou se zasloužil nejenom jako hráč, ale též jako trenér o vybojování nejvyšší soutěže v roce 1951. Vždy patřil k největším „tahounům“ týmu. Kariéru hráče ukončil v roce 1958.
Hokejoví spolužáci a našlapané tribuny
Sestava století karlovarského hokeje: První díl seriálu MF DNES a serveru hokejkv.cz představuje pro nejlepší pětku historie první pětici kandidátů z 50. let minulého století. Vybírejte do příštího čtvrtka společně s námi prvního postupujícího. Vodítkem budou úryvky z knihy Karla Proška: Lední hokej ve městě horkých pramenů.Rok 1951 poprvé převlékl karlovarský hokej do slavnostního. Upravuje se zimní stadion, rozšiřují ochozy pro diváky. Ruku k dílu přiloží i někteří z hráčů karlovarské Slavie. Všichni se pak vůbec poprvé zapojí do společného soustředění, které se klubu koná na Myslivně. Proč to všechno? Karlovy Vary se připravují na účast v nejvyšší československé soutěži. Na svou velkou premiéru.
Karlovarský celek byl zařazený do skupiny A. Společně s Kladnem, Českými Budějovicemi, Chomutovem, Plzní a tehdejším Spartakem Praha Sokolovo. Do sezony Slavia posílila o hráče ATK Praha, kterým skončila vojenská služba. Václavu Freibergovi, Josefu Stockovi a Josefu Kollerovi, jednomu z prvních kandidátů vybraných do sestavy století, řekl o možnosti hrát za Slavii Václav Šinágl, další z první velké pětky MF DNES. Domácí premiéru v nejvyšší soutěži obstaral v Karlových Varech 7. listopadu zápas s Chomutovem. Nedopadl slavně, Slavia podlehla 4:13. V přebudovaných ochozech karlovarského stadionu shlíželo tehdy na led devět tisíc diváků. Musí se však dodat, že jejich velká část přijela tehdy vlakem z Chomutova.
Karlovy Vary v nejvyšší soutěži poprvé vyhrály až ve čtvrtém kole na Kladně. Těsně před krátkou přestávkou, kterou pak Slavia využila k sérii přátelských utkání. V jednom z nich nastoupil poprvé v karlovarském dresu obránce Jiří Macelis. Dalšího z pětice adeptů do sestavy století nedlouho předtím propustili z jáchymovského vězení, kde byl po známém hokejovém procesu od roku 1949 vězněn. Macelis pak dostal povolení hrát za Karlovy Vary a brzy se stal jedním z velkých oblíbenců domácího publika. Ať na svém postu obránce, který nejčastěji zastával nebo jako střední útočník.
Na přelomu let 1951 a 1952 si karlovarský led vyzkoušelo také národní mužstvo Československa, které se v lázních připravovalo na olympiádu v Oslu. Roli reprezantačního soupeře tehdy zastal výběr Karlovarského kraje, který představovala karlovarská Slavia. Devět tisíc diváků pak sledovalo první z výher nárndího týmu 7:2. „Národní mužstvo mělo pozorného brankáře Záhorského, z obránců byli nejlepší Nový a Václav Bubník. Z útočníků zahráli nejlépe Vlastimil Bubník, Danda a Sedlák. Domácí měli v obraně výtečného Jánského, v útoku vynikli Stock a Macelis, který patřil k nejlepším hráčům na ledě vůbec,“ psalo se v tehdejším tisku. Také druhý ze zápasů vyhrál národní tým. Ještě přesvědivěji. Výhru 16:1 pak tisk náležitě vychvaloval: „Poslední přípravný zápas sledovaný s velkým zájmem (opět devět tisíc diváků) byl jednou z nejpřínosnějších součástí předolympijské přípravy.“ Pochvaly se však dostalo také poraženému. „Velkou zásluhu na tom má mužstvo Karlovarského kraje, které udrželo po celý zápas otevřenou hru a bojovalo velmi slušně, takže rozhodčí Beránek z Prahy a Hříbal z K. Varů nemusel přikročit k žádnému vyloučení.“
V roce 1952 se do Karlových Varů vrací z vojny Václav Šinágl, první z rodilých Karlovaráků, který kdy oblékl československý dres. Jako střední útočník sehrál v nejvyšší soutěži 55 zápasů, a ještě v roce 2005 byl společně s Jaromírem Kverkou v klubových statistikách nejlepším střelcem. Na 57 gólů potřeboval Kverka 245 utkání, Šináglovi jich stačilo pětapadesát.
S Šináglem se ještě za studií obchodní akademie hokejově spojili spolužáci: rodilý Francouz Arnošt Náprstek, který později jako skvělý trenér vychoval řadu karlovarských hokejistů a Josef Šafránek. „Byl to velký bojovník. Když se mužstvu nedařilo, skadovalo obecenstvo téměř vždy: Šafr na led!“ vzpomíná na Šafránka kniha Karla Proška Lední hokej ve městě horkých pramenů. Hlavní vodítko čtenáře seriálem Sestava století.
Šafránek proslul také jako vyjednavač. Když byla dřevěná bouda u zimního stadionu hokejistům malá, sepsal právě on žádost na okres o dvě místnosti. Jako stavař pak vymyslel přestavbu na moderní vytápěné šatny, do kterých se vešlo dvaadvacet hráčů. Každý měl svou skříňku a v druhé místnosti se mohl vysprchovat nabo zajít na záchod. Jediný zádrhel byl ve vzádlenosti od stadionu. Na led pochodovali hráči s hokejkami a bruslemi v rukách dvě stě metrů. Šafránek zásoboval tým také hokejkami, když v karlovarských lesích sám obhlížel vhodné dřeviny, které se daly na výrobu použít a přes povolení od lesáků je pak vozil známému do dílny na Růžovém vrchu.
