čt 13.1.2011 | Markéta Flekácsová
Jsem rád za příležitost, kterou jsem dostal, raduje se Tomáš Rohan
Nedělní zápas se Spartou byl nejen velkým bojem, ale také velkou zkušeností pro dvaadvacetiletého Tomáše Rohana (na snímku). Mladý útočník po odchodu z juniorky, kde zažil i mistrovský titul, přesídlil do Kadaně a v utkání s jedním z pražských „S“ se znovu převlékl do zeleného dresu. Po boku svého bratra Martina poprvé v kariéře zakusil atmosféru pravého extraligového zápasu. „I bratr se při zápase stane jen spoluhráčem“, tvrdí mladá naděje karlovarského hokeje.
Máte za sebou v neděli první nástup v extralize. Jaké jsou pocity?Je to určitě velký zážitek nejen na ledě, ale i cela ta atmosféra kolem. Jsem rád za šanci, kterou jsem dostal. Za áčko jste nastoupil už vloni v Davosu a v přípravném utkání. Dá se vůbec atmosféra při těchto zápasech nějak srovnat s tou, kde se opravdu bojuje o důležité body? Určitě ne, přípravný zapas je uvolněnější, hráči si v něm dovolí víc než normálně. Když uděláte chybu nebo prohrajete, nic se vlastně neděje. V mistrovském utkání ztrácíte body, které pak chybí. V přáteláku se sice bojuje i o sestavu, ale myslím si, že je to pořád o stupínek níž. V neděli s Vámi byl na soupisce i bratr Martin. Vnímáte nějak, že je tam Vámi? Nebo se během zápasu stane pouhým spoluhráčem?
Určitě ano, beru ho jako bratra spoluhráče. Na ledě mám dost starostí sám se sebou, a tak se soustředím na svůj výkon a ne na věci kolem. S Martinem mezi sebou nemáte takový věkový rozdíl, fandíte si navzájem a podporujete se nebo si každý šlapete vlastní cestičku s tím, že ten druhý je víceméně rivalem?
Určitě si fandíme navzájem, máme mezi sebou dobrý vztah, nic si mezi sebou nezávidíme. Klub teď sáhl zpátky po mladších ročnících a zkouší je nasazovat do zápasů. Cítil jste v neděli nervozitu z toho, že přišla Vaše šance, ve které byste se měl předvést?
Zdravá nervozita tam byla. Věděl jsem, že jsem dostal šanci se ukázat a nechtěl jsem ji promarnit. Snažil jsem se hrát jako v Kadani – bez respektu a bez toho, že bych koukal na jména. I Vaše sestra závodně sportuje. Kde se ve Vaší rodině vlohy pro sport berou? Po rodičích? Kdo, kdy a jak vás vlastně dovedl s bratrem k hokeji?
Ano, ještě máme sestru tenistku, má to dobře rozjeté, oba ji s bráchou fandíme. Taťka dříve vzpíral a hrával fotbal, stejně tak strejda, který nám to dodnes předhazuje. Mamka závodně běhala, takže vztah ke sportu máme asi po nich. A byli to rodiče právě rodiče, kdo nás dal na hokej. Mně byly čtyři roky a bráchovi tři. Jednou bychom jim chtěli to, co nám obětovali, vrátit. Ještě se vrátíme k zápasu na Spartě, která je Energii vždy vyrovnaným soupeřem. Letost potřetí rozhodovaly nájezdy. Co podle Vás chybělo k tomu, abyste z Prahy dovezli celé tři body?
Zaspali jsme začátek zápasu, ale po první třetině jsme tempo hry i skóre vyrovnali, pak se dostali do vedení, ale pár minut před koncem přišlo nešťastné vyloučení za hru v šesti. Sparta ještě k tomu odvolala brankáře a přesilovku využila. To si myslím, že byl rozhodující moment, proč jsme nebrali plný počet bodů. Jak na Vás, mladší ročníky, nahlížejí v kabině postavy jako Skuhravý, Kumstát a další zkušení hráči?
Super! Jsou to hráči, kteří už něco dokázali, mají to v hlavě srovnané a nemají důvod se nad nikým povyšovat.
Související články
