Rastislav Dej vyzdvihl význam první branky, vlastní střelecké trápení jej mrzí
Rasťo, jste se dvěma body ze zápasu spokojený?
Mohli jsme mít i tři, ale před zápasem bychom i se dvěma byli spokojení. První třetinu jsme začali trochu vlažně a byli jsme málo aktivní. Ve druhé třetině už jsme lépe bruslili a podařilo se nám vstřelit branku, která nám hodně pomohla. Ve třetí třetině jsme dokonce šli do vedení, které jsme chtěli udržet až do konce. Pak jsem ale udělal chybu, naznačoval jsem střídání, pak jsem ještě chtěl zachránit jednu situaci, ale to už Petr Sailer vskočil na led.
V útoku se vám dlouho nedařilo. Chtěli jste na začátku především bránit, nebo jste se prostě jen nemohli dostat do tempa?
Přijeli jsme sem s tím, že budeme hrát dobrou obranu. Samozřejmě jsme věděli, jak na tom Sparta je. Takže jsme podle mého měli hned od začátku hrát tak, jako ve druhé třetině.
Co vám pak ve druhé třetině vlilo krev do žil?
Pomohla určitě i domluva trenéra. Nabádal nás k větší aktivitě, bruslení a dohrávání soubojů. A to se nám poté vyplatilo.
Za stavu 1:1 jste do třetí třetiny šli s myšlenkami na tři body, nebo spíše na udržení výsledku?
Chtěli jsme dát rychlý gól, protože jsme na začátku třetiny dohrávali přesilovku. Nakonec se nám to povedlo až v půlce třetiny. Poté jsme se zatáhli, bránili ve třech a už jsme doufali, že to udržíme. Ale nakonec jsme nedokázali ubránit jejich přesilovku 6 na 4.
Utkání opět došlo až do nájezdů, neuvažoval jste, že byste jel?
Je to vždy na trenérovi, koho na nájezd postaví. Moje nájezdy na trénincích, to je střídavě oblačno. Ale v zápase bych si to někdy zkusil rád.
Jak zatím hodnotíte sezonu z osobního pohledu?
Co se týče bodů, není to pro mě vyloženě nejlepší sezona. Zatím mám na svém kontě čtyři branky a s tím rozhodně nejsem spokojený. Doufám, že se mi alespoň daří plnit úkoly v obranné hře, kterými mě trenéři pověřují.
V extralize už máte něco odehráno. Pociťujete, že se vaše úkoly na ledě mění s tím, jak sbíráte zkušenosti?
Nemyslím si, že by se moje postavení příliš změnilo, stále zde patřím k mladým hráčům. Na druhou stranu pokud už v extralize nejste úplně nový, postupně zjišťujete, jak hrát efektivněji. Ne, že byste si práci na ledě ulehčovali, ale spíše si vytváříte svůj vlastní hokejový styl. A myslím, že já ho pomalu už nalézám.
V prosinci jste si poprvé zahrál v slovenské reprezentaci…
Bylo to pro mě psychické povzbuzení do další kariéry. Byl jsem rád, že si mě někdo všiml a že jsem dostal pozvánku. A také, že jsem tam nezklamal.
Trenér s vámi tedy byl spokojen?
Šlo o dva zápasy na Švýcarském poháru. Hrál jsem ve čtvrtém útoku s bratry Hunovými ze Slovanu Bratislava. Přesilovky jsme nehráli a naším úkolem bylo hlavně nedostat gól. Po turnaji za námi trenér přišel a řekl, že s námi byl spokojený a že jsme odvedli dobrou práci.
Takže jste na dobré cestě obléknout národní dres znovu…
Zůstávám realista. Nechci ten pohár znevažovat, ale Slováci tam určitě neměli nejsilnější výběr. Chyběli hráči z Ruska a dalších evropských zemí. Nyní se bude hrát Slovenský pohár, kam už by měli přijet i tito hráči. Ale uvidíme. Určitě bych se do reprezentace ještě někdy rád podíval.
Související články
