st 10.3.2010 | Michal Slavík

Pane trenére, ve středu vstupujete do play off. Kterého ze soupeřů byste si pro první kolo přál?
Nechceme spekulovat, většinou se to totiž nevyplácí. Sami uvidíme, koho nám osud přidělí. Samozřejmě jsme rádi, že se vyhneme silné čtyřce – Vítkovicím, Spartě, Slavii a Pardubicím. Dále ale nemá smysl někoho si vybírat. Všechny týmy jsou hodně silné a hodně záleží na tom, v jakých nastoupí sestavách. Kolik hráčů ročníku 1992 bude hrát play off za juniory a kolik si jich stáhnou do dorostu. V úvahu připadají Budějovice, Zlín a Olomouc. S touto trojkou máme letos maximálně vyrovnanou bilanci a to i přesto, že jsme nehráli v nejsilnější možné sestavě. Teprve před třemi zápasy se do sestavy vrátil dlouhodobě zraněný kapitán Dan Záhora, z juniorů zpátky přišel Tomáš Sýkora a Pavel Valeš. Věřím, že tito hráči nám především svým kontaktním stylem hokeje hodně pomůžou a pozvednou výkon celého mužstva. Velkou smůlou naopak je páteční zranění Filipa Winklera, kterého odvezla záchranka s poraněním ramene. Nepředpokládám, že do play off bude schopen nastoupit. Bude nám hodně chybět.

Máte před play off ještě jiné marody?
Kromě pátečního zranění Filipa Winklera nám dlouhodobě chybí Lukáš Vrána, který prožívá hodně smolnou sezonu s množstvím zranění a nemocí. Obejít se budeme muset i bez Marka Švece, který nám v sezoně hodně pomohl, ale teď je po operaci kolene.

Účast ve vyřazovacích bojích máte jistou de facto už od listopadu. Mají výsledky mužstva od té doby vůbec nějakou vypovídací hodnotu?
Až na výjimky si na přístup hráčů nemohu stěžovat. Nemyslím si, že by hráči finálovou skupinu nějak vypouštěli. Samozřejmě je trošku škoda, že nehráli pod žádným tlakem, protože to by se měli učit. Na druhou stranu jsme jistoty účasti v play off využívali k zapojování mladých hráčů. Podařilo se nám zapojit dokonce pět hráčů ročníku 1995. Prakticky celou sezonu a zvláště pak ve finálové skupině jsme hráli s jednoznačně nejmladším mužstvem. Studoval jsem zápisy a ani jednou jsme letos nenarazili na mužstvo, které by bylo mladší. To by mohlo být pozitivem do budoucna.

Necítíte na svých bedrech vyšší odpovědnost za dobrý výsledek, když se áčku postup do play off nepodařil?
Mně nepřísluší hodnotit výkony A týmu, soustředíme se jen na naši soutěž a na naše play off. Jsme rádi, že se po nepovedeném začátku, kdy jsme v prvních šesti zápasech nezískali ani bod, mužstvo neuvěřitelně zvedlo a od konce listopadu už mělo play off jisté. Chceme si ho hlavně užít a přejít alespoň přes první kolo.

Takový je tedy Váš aktuální cíl? Zvládnout první kolo?
Nechceme být alibisti a první kolo bychom rádi přešli. Není to pro nás otázka života a smrti, ale uspět samozřejmě chceme. Svým charakterem máme hráče vhodné pro play off a úspěch si zaslouží. Pro hráče i pro celý realizační tým by to měla být taková odměna za práci v celé sezoně. Musím říct, že velkou oporu máme v brankáři Davidu Honzíkovi. Díky jeho výkonům a s trochou štěstí můžeme přes první kolo přejít.

David Honzík je pro Vás tedy jasná jednička?
Ano. Pro utkání play off s ním počítáme jako s jedničkou.

Je možné, aby Vás v případě rychlého konce juniorů posílili Frk s Vachovcem?
Teoreticky za nás může hrát trojice Frk – Kverka – Vachovec. Doufám, že se juniorům povede přejít přes první kolo a že tuto situaci nebudeme muset řešit. Jinak bychom ji vyhodnocovali zřejmě podle našeho aktuálního stavu. Zásah těchto tří hráčů se nám totiž letos jednou nevyvedl (v prvních dvou kolech základní části, pozn. red.), jejich přínos byl ale stěžejní v době, kdy se lámal chleba a hráli jsme o účast ve finálové skupině. Měli jsme je v té době od juniorů kdispozici a pro mužstvo pracovali výborně. Jejich případné nasazení v play off by tedy bylo spíše otázkou pro celou trenérskou radu. Například Martin Frk už dokonce nastoupil za A tým a pro něho samotného podle mě není ideální, abychom jej přetahovali mezi třemi věkovými kategoriemi.

Čím si vysvětlujete, že se pomoc těchto útočníku zkraje ročníku nevyvedla?
Těžko říct. Prostě jsme spoléhali na individuální kvalitu těchto tří hráčů, nechali jsme je hrát pohromadě a úplně to neklapalo. Rozhodně ale nechci říkat, že kvůli těmto třem jsme nezvládli začátek soutěže. To vůbec ne. Nezvládli jsme to jako tým od trenérů až po dvacátého hráče. A jak jsem říkal, ve druhé fázi s nimi panovala stoprocentní spokojenost. Martina Frka jsme dali k talentovaným reprezentantům Tomečkovi a Zadražilovi a hráli výborně. Michal Vachovec také splnil to, co jsme od něj čekali. Pouze Jardu Kverku zbrzdilo zranění a neodehrál takový počet zápasů, jaký jsme si představovali.

Čím se v této pokročilé fázi sezony zabýváte na trénincích?
V pondělí se zaměříme na organizaci hry v obraně, v úterý na organizaci hry v útoku, ve středu máme krátké rozbruslení a už nám to odpoledne začíná. Tréninky už nejsou tolik kondičně náročné a víceméně jde o dolaďování takticko-technické stránky. Také půjde o to, aby se nám kluky povedlo správně namotivovat. Věřím, že se nám to podaří a že budeme hrát důstojnou roli.

V únoru si Vojtěch Tomeček a Šimon Bečka zahráli na domácím turnaji reprezentačních šestnáctek. Jak je tato zkušenost ovlivnila?
Myslím, že cenná zkušenost to byla především pro Šimona. Do výběru se dostal až na poslední chvíli díky zranění několika hráčů, mezi kterými byl i Matěj Zadražil. Hned v prvním utkání proti Finům se mu podařilo dát gól, to jej nakoplo a mezi ostatními reprezentanty se rozhodně neztratil. Vojta Tomeček už je stabilním členem šestnáctky a podle mě patří mezi šest nejlepších útočníků v republice v této kategorii. Sám ví, že má rezervy v bruslení, mluvíme s ním o tom a je ochotný pracovat na zlepšení. Zrovna nedávno jsem mluvil s trenérem šestnáctky Jirkou Doležalem a potvrdil mi, že s Matějem Zadražilem i Vojtou Tomečkem počítá. Líbil se mu i výkon Šimona Bečky. Uvidíme tedy, zda na dubnovou sérii zápasů se Slovenskem pozve dva nebo tři naše hráče.

A jak celkově hodnotíte výkon českého týmu? Opravdu naší mládeži ujíždí vlak? Herně na turnaji nijak nepropadla, ačkoli všechny zápasy prohrála…
Je to složitá otázka, po turnaji jsme se o tom bavili i na trenérské radě. Myslím si, že mezinárodní hokej nám trochu ujíždí. Především co se týče přístupu a nasazení v tréninku. Tam je velký rozdíl. Rusové jsou na tom mentálně podobně jako my. A když jsme sledovali tréninky Švédů nebo Finů, to bylo úplně něco jiného. Nemyslím tím nějaká cvičení a obsahovou náplň tréninků, obrovský rozdíl je však v nasazení jednotlivých hráčů. V morálce se od těchto severských států máme hodně co učit. Je pravda, že zápasy byly opticky vyrovnané a žádný ze soupeřů nás vyloženě nepřehrával. Otázkou ale je, jak by to vypadalo, pokud by se turnaj konal někde v cizině. Myslím si, že stav našeho hokeje není dobrý a je potřeba zapracovat na organizaci soutěží a dalších systémových věcech. Sebereflexi se musíme podrobit všichni, od hráčů až po trenéry. Osobně mě nedávno zaujal výrok předsedy svazu Krále, který zdůraznil, že z dvaceti hráčů reprezentace jich sedmnáct neprospívá. Ve Švédsku tohle není možné, spolupráce mezi školou a klubem je tam více provázaná. U nás toto moc nefunguje.

A kolik Vašich svěřenců má problémy s prospěchem? Učíte na Růžovém vrchu, takže musíte mít přehled…
Samozřejmě je potřeba podívat se i do vlastních řad. Jeden z těch sedmnácti „analfabetů“, jak je předseda svazu nazval, je i náš David Honzík. O problémech ve škole s ním hodně mluvíme a doufáme, že na tom v druhém pololetí zapracuje. Z týmu staršího dorostu není vzorem správného studenta ani Vojta Tomeček. Ten ale prospívá a v pololetí se mu to podařilo uhrát na trojky, čtyřku neměl ani jednu.

Přitom hokejem se v budoucnu všichni neuživí. Například ze zlatého juniorského týmu Energie bychom extraligové hráče napočítali na prstech jedné ruky…
Vyhrát juniorský titul je samozřejmě obrovský úspěch ale je třeba se podívat, co s těmi hráči dál. Přechod z juniorky do mužů, to je další otázka pro organizaci českého hokeje. Ne každý je tak talentovaný, aby byl po ukončení juniorského věku schopný zařadit se do extraligového áčka. Pro hráče je potřeba vytvořit takové podmínky, aby se mohli začleňovat postupně, třeba cestou přes první ligu. Dát jim dva, tři roky čas třeba na nějaké farmě, kde by mohli hrát a pak se sem vrátit, jako třeba Pavel Kuběna.

Jak se Vám zamlouvá například slovenský model, kde tým složený z juniorů hraje soutěž s dospělými?
Těžko to hodnotit. Alespoň ale něco podnikli, zatímco v České republice se v tomto směru zatím neudělalo nic. Podle mých informací by se to teď mohlo někam pohnout. Snad se kompetentním lidem podaří něco vymyslet a opět pozvednout úroveň a prestiž českého hokeje, která bohužel klesá.

Je možné situaci nějak ovlivnit z klubové úrovně? Energii v tomto směru zastupuje asi pan Ryžuk, že?
Jirka Ryžuk na svazu představil hodně dobrý projekt. Bohužel chybí vůle z řad menších klubů podřídit se. Menší kluby, které nejsou extraligové, ale jejich junioři extraligu hrají, si tuto pozici samozřejmě chtějí udržet. Nejednají tak v zájmu českého hokeje ale spíše v zájmu klubovém. Tyto kluby ale pořád mají volební právo a pro čtrnáct extraligových klubů je obtížné cokoli prosadit a přehlasovat je.

Zmiňovaný projekt tedy počítá se zúžením mládežnických extraligových soutěží?
Ano. Pokud se nepletu, šlo o formu podobnou švédskému modelu, kdy je důraz kladen na regionální hokejová střediska. Ta spolu hrají de facto uzavřenou soutěž. V zemi by jich bylo přibližně šestnáct, kdy k čtrnácti extraligovým by se přidaly dva nejlepší kluby z první ligy. Junioři by zde hráli užší kvalitnější soutěž bez sestupového tlaku a přechod mezi seniory by pak asi měli jednodušší. Bohužel to ale neprošlo.

Děkuji za rozhovor a hodně štěstí v play off!