Podpora fanoušků mě uklidnila, přiznává Závorka
Tomáši, chytal jste soutěžní utkání takřka po dvou měsících. Jak se vám po takové době nastupovalo? Kupodivu jsem se cítil docela dobře. Vždy, když gólman delší dobu nechytá, tak je těžké se do toho dostat znovu. Měl jsem nějaké zdravotní problémy, navíc fyzička během mé pauzy úplně odešla. Naštěstí mi trenéři dali dlouhý čas na přípravu. Samozřejmě nejsem v úplné ideální kondici, ale kluci mi v zápase hodně pomáhali. Kadaň se dostala do šancí, měla nějaké střely, ale nedržela nás v pásmu několik minut. Z toho bych se asi nevyhrabal až do konce utkání (úsměv).
Řekl bych, že duel byl pro mne ideální. Na začátku měli Trhači pár lehčích střel, ovšem i taková může skončit v bráně. Jednalo se ale spíše o pokusy z větší vzdálenosti, za což jsem byl i rád. Nikdo mi neclonil, tudíž jsem si mohl kotouč osahat. O tom to také celé je. Jakmile brankář delší dobu nechytá, tak mít prvních pár zákroku lehčích, osahat si puk a trošku se uklidnit. Ačkoli jsem odchytal poměrně velké množství utkání, ať už v extralize nebo v první lize, tak stejně jsem byl maličko nervózní. Zvlášť když jsme byli považováni za favority, nechtěl jsem nám to pokazit. Navíc jsme přijeli do Kadaně pro tři body a takové věci mě úplně v klidu nenechávají. Jsem rád, že jsme vyhráli a že jsem se kupodivu cítil i po fyzické stránce poměrně dobře.
Oproti předchozímu duelu na ledě Kadaně se Trhači dostávali častěji do šancí… Po takové dlouhé pauze jsem měl spoustu starostí sám se sebou. Vůbec jsem nestačil vnímat, jak hrají kluci z Kadaně nebo jestli my děláme nějaké chyby, kterým bychom se měli vyhýbat. V minulém zápase v Kadani jsme padesát pět minut utkání kontrolovali. Poté přišel totální zkrat, když jsme si naivně mysleli, že se utkání samo dohraje a inkasovali jsme tři góly snad během necelých tří minut.
I tentokrát jsme hráli dobře. Dostávali jsme se do šancí, jen je škoda, že se nám nepodařilo skórovat už v první třetině. Ovšem nebylo to tak, že bychom měli zápas celou dobu pod kontrolou jako tomu bylo minule. Když se Trhačům podařilo snížit na rozdíl jedné branky, Kadaň se dostala ihned do další šance, kdy kotouč skákal před bránou. Následovala další téměř totožná akce, to ani nevím, jak puk pode mne kluci nasoukali. Sice jsem byl za hvězdu já, ale můj podíl na tomto zákroku byl úplně minimální (smích). Kluci se spíš snažili kotouč umlátit a zasunout pode mne. Nic to nemění na tom, že to byl dobrý zápas, byli jsme mírně lepším týmem, ale určitě zde nebyl markantní rozdíl. Minulé utkání v Kadani jsme sice 55 minut měli pod kontrolou, ale konec zápasu jsme si zkazili sami.
Filip Novotný odchytal jedenáct zápasů v řadě. Je to psychicky i fyzicky hodně náročné, když se celý tým spoléhá na jednoho brankáře? Tři minuty odchytal Ondra (smích). Filip nikdy nechytal čtyřicet, pětačtyřicet zápasů, ale podle mého názoru chytá výborně. Navíc byl v laufu, ono to potom jde samo. Osobně mám také takovou zkušenost, kdy jsem v jedné sezoně odchytal prakticky všechny zápasy. Musím říct, že fyzičku a herní pohodu načerpá člověk pouze při utkání. Mně vyhovuje, když můžu nastoupit do vícero zápasů a podle mého se Filip dostal do pěkného laufu, chytá famózně. Může to působit náročně v očích fanoušků, ale gólmani mají radši, když jsou v bráně pořád. A když se dopustí nějaké chyby, ví, že v té brance bude a může to v dalším zápase či střídaní odčinit. Samozřejmě je to těžké, ale já osobně to mám raději a určitě i Filip.
Ihned po vašem nástupu do brankoviště začal karlovarský kotel skandovat vaše jméno, potěšila vás tato podpora? Hrozně moc mě tato podpora potěšila. Mockrát jim za to děkuju. Byl jsem moc rád, že mé jméno skandovali. Ač nejsem velký showman, nerad se rozptyluji při zápase, obzvlášť když jsem chytal po takové době, tak jsem jim zamával, aby si nemysleli, že jejich podporu nevnímám nebo snad nejsem rád. Samozřejmě mě to strašně těšilo. Na začátku mě to uklidnilo, že jsou fanoušci rádi, že jsem se vrátil do brány a připojil se zase ke klukům.
Dotýká se vás kritika na sociálních sítích, která je mířená hlavně na vaši osobu? Vzhledem k tomu, že nejsem fanouškem a ani vlastníkem žádných sociálních sítí jako je facebook, instagram nebo twitter, tak takové věci nečtu. Ovšem někdy se stane, že se ke mně nějaké komentáře dostanou. Každý člověk má právo na svůj názor a může ho sdělit i okolí. Filip má výtečnou formu, a navíc je showman. Je tudíž pochopitelné, že fanoušci jsou radši, když chytá právě on. V podstatě stejná situace nastala před pěti, šesti lety. Tehdy jsem chytal po boku Lukáše Mensatora. Lukáš byl nedotknutelný a patřil mezi hvězdy týmu. Výbornými výsledky na sebe upletl hrozný bič. Když následně předváděl průměrné výkony, fanoušci byli přeplnění jeho famózními výsledky, že nedokázali přijmout výkony jiné. Kdyby tu Filip zůstal následující dvě, tři sezony a přišel by jiný gólman, kterému se zrovna dařilo, potkalo by ho to stejné. Tak to v hokeji chodí.
Když gólman nepředvádí takový výkon, jaký se od něj očekává, je publikum zkrátka raději, když se v brance objeví někdo jiný. Já se můžu snažit svými výkony přesvědčit fanoušky, že chytat umím. Nemyslím si, že to je taková tragédie, jak se může psát (úsměv). S Filipem tvoříme dobrou dvojici. Člověk se ale nemůže zavděčit všem. Vždy se najde někdo, komu se nebude něco líbit. Ale tak to chodí nejen v hokeji, ale také v životě.
Díky za rozhovor!
Související články
