Vary jsou můj druhý domov, říká Michal Plutnar
Michale, podepsal jste nový tříletý kontakt v Karlových Varech. Bylo rozhodování těžké? Rozhodování by bylo určitě jednodušší, kdybych hrál, ale takhle jsem myslel jen na to, jestli tu pokračovat nebo ne. Potěšilo mě, že mi Karlovy Vary i přes mé zranění nabídly smlouvu a jsem rád, že jsme se s rodinou rozhodli zůstat. Cítil jsem, že mi věří a že budou chtít, abych navázal na tu povedenou loňskou sezonu. Ve městě se nám navíc s rodinou moc líbí, jsme tu moc spokojeni.
Co nakonec hrálo hlavní roli? Byla to právě rodina? Ve velké míře to byla rodina, ale i ta hokejovost. Já jsem tu šest sezon a opravdu si myslím, že máme na víc. Nechtělo se mi končit v klubu tak, že se zraněním a možná už nebudu moct do rozehrané sezony ani zasáhnout. Já pořád doufám, že ještě letos nastoupím, ale kdybych nemohl, tak končit s tím, že jsem se v půlce sezony zranil, se mi nechtělo. S týmem bych chtěl dosáhnout nějakého úspěchu. Myslím si, že můžeme udělat daleko větší úspěch, než bylo předkolo v posledních letech. Tým pomalu vyzrává a už by bylo načase, aby se nám to podařilo.
Kulisa v posledních zápasech je výborná, zápasy navštívilo kolem 5 000 lidí. Vnímáte to, i když nejste přímým účastníkem na ledové ploše? Už jsem to tu mockrát zažil. Když fanoušci chodí, my musíme vyhrávat, aby přišli, tak atmosféra je výborná. Vždy se hraje líp, když je plný dům a fandí se. Co teď kluci vyhráli poslední zápasy, tak i z tribuny to člověka vtáhne do hry a je vlastně na ledě s hráči.
Hraje se vám lépe i venku, když je plný dům a jsou znát emoce? Na každém stadionu, kde jsou lidi, se hraje lépe. Myslím si, že je dobře, že lidi hokej stále baví, kord po tom, co tu byl Covid a diváci nemohli chodit na hokej. Jsem rád, že se k tomu vrátili a baví je to.
Přispěl k vašemu rozhodnut i fakt, že podepsali klíčoví hráči jako je Ondřej Beránek nebo Jiří Černoch? Také to byl jeden z faktorů. Nikdo nechce hrát proti Ondrovi (smích). Je to dobře, kostra týmu je silná a myslím si, že všichni tito hráči jsou v ideálním věku. Už kvůli fanouškům by se měl úspěch udělat.
Klub má nové majitelé a novou generální manažerku, kteří sami řekli, že nechtějí hrát na spodu tabulky, což se jistě sešlo s vaší představou o dalším působením v Karlových Varech… Přesně tak. Vize týmu je hezká a doufám, že se to bude posouvat dopředu. Všichni tu budou klást nároky na to, aby se hrálo v horních patrech.
Už jste tu šest sezon, nyní vás čekají další tři. To je dost času na to, aby vám město přilnulo k srdci, je to tak? Ano. Líbí se mi celkové zázemí, ať je to KV Aréna a celé sportoviště okolo, tak příroda je tu nádherná. S malými dětmi se tu dá dělat spoustu věcí, jsou tu cyklostezky nebo areál Rolava, kam s dětmi hodně chodíme. Dokážu si představit zůstat v Karlových Varech. Je to druhý domov.
Synovi byl rok, když jste přišel a nedávno se vám narodila dcera. Je to tedy ideální prostředí pro rodinu? Máme dvě děti a obě jsou Varáci. I z toho pohledu bylo rozhodování jednodušší, protože i dětem se tu líbí.
Víme, že ve Vašich stopách bude pokračovat i Váš syn. Jak si hokej užívá? Adam chodí na přípravku a žije tím. Nebudu mu to zakazovat, nechám ho a budu ho hodně podporovat. Uvidíme časem, jestli u hokeje zůstane, nebo jestli je to jen momentální směr, kterým by jednou chtěl jít.
Akce s dětmi na ledě vás evidentně baví, neuvažoval jste o trenérské licenci, nebo kde se vidíte po konci kariéry? Říká se nikdy neříkej nikdy, ale už jsem několikrát říkal, že až jednou skončím s hokejem a Adámek by u hokeje zůstal, tak bych chtěl být nestranný rodič, který bude fandit týmu a svému dítěti. Doufám, že to je ještě daleko a třeba to přehodnotím a jednou to dělat budu.
Pocházíte z Chotěboře, kam se rád vracíte. Netáhlo vás to posunout se blíž k domovu? Bylo by to fajn. Karlovy Vary nejsou zrovna dobře umístěné na mapě (smích). Člověk to ale bere, hokejový život je takový. Kdyby Karlovy Vary byly blíž, byl bych za to rád, ale do Chotěboře jezdíme rádi. Jezdíme tam na chvilku v létě, ale domů jezdíme do Karlových Varů. Třeba jednou, až nebudu hrát hokej, tak se tam vrátím, ale teď to beru tak, jak to je.
