st 14.6.2006 | Michal Slavík

Pamatujete si na svůj první extraligový zápas?
Pamatuji. Hrál jsem proti Pardubicím a hned jsem dal gól.

Ve své první extraligový sezoně v dresu Litvínova jste nasbíral 25 kanadských bodů. To je na nováčka úctyhodný počet. Nedělalo vám tedy problémy přizpůsobit se extraligové úrovni?
Už je to dlouho, ale myslím si, že jsem neměl problém přejít z juniorů do extraligy.

Myslíte, že umění dávat góly se dá naučit, nebo je to určitým způsobem dar?
Určitě je to i trošku dané. Ale aby člověk dával góly, tak musí mít hlavně dobré spoluhráče. Bez dobrých spoluhráčů, bez dobré pětky, nebo pokud jste v mužstvu, které nehraje na špici, tak je hrozně těžké se individuálně prosadit.

Po rocích strávených v Litvínově jste se přes Třinec přesunul do Slavie a následně přišlo vaše první zahraniční angažmá. Byla pro vás nabídka z Finska jasnou záležitostí, nebo jste se rozmýšlel, zda nezůstat v Česku?
V Čechách jsem hrál už desátou sezonu a potřeboval jsem nějakou změnu. S mým agentem jsme zvažovali Finsko a Švédsko. V tu dobu do Finska chodilo hodně českých hráčů, tak jsem tam chtěl také. Nakonec to vyšlo a jsem rád, že jsem tam byl.

Jak těžké bylo pro vás přizpůsobování se nové zemi, kultuře, jazyku, hokeji?
Velká změna to byla ve všem. V tu dobu jsem neuměl ani slovo anglicky, ve škole jsem se učil ještě rusky, takže ta jazyková bariéra byla nepříjemná. Přišel jsem však v půlce sezony, naskočil hned do zápasů a začalo se mi dařit. A tím to pro mě bylo snazší. Po hokejové stránce to pro mě osobně byl velký rozdíl. Na první trénink, zápas a celý týden asi nikdy nezapomenu. Byl to velký šok.

Mohl byste být trochu konkrétnější?
Za prvé byly tréninky o hodně tvrdší, rychlejší. A ten hokej tam… Vzpomínám si, že můj první zápas jsme hráli proti mužstvu, které bylo o hrozně moc bodů poslední. My jsme byli na nějakém desátém místě a měli jsme na ně asi patnáct bodů. A přesto ten hokej byl tak rychlý, že jsem se v té chvíli sám sebe ptal, co tady dělám. Říkal jsem si, že tady se přece nemůžu prosadit. Nakonec jsem si však zvykl a myslím, že jsem to zvládl dobře.

Jazyk jste pochytil od spoluhráčů, nebo jste navštěvoval kursy?
Kdybych se tenkrát naučil finsky, bylo by to pro mě asi snazší. Ale říkal jsem si, že finštinu později v životě nikdy nepoužiju, tak jsem se začal učit anglicky. Moc dobře to nešlo (smích), ten první půlrok po jazykové stránce byl dost špatný. Pak jsem se ale přes léto učil tady v Čechách a postupně se to zlepšovalo.

Byli v té době v klubu nějací hráči z Česka nebo Slovenska, kteří by vám pomohli?
Právě že ne, nebyl tam nikdo. Byly tam akorát dvě starší paní, které mi v začátku hrozně moc pomohly. A pak už to šlo samo. Tím, že mi hokej šel dobře, tak i spoluhráči se ke mně chovali jinak, snažili se mi pomáhat.

Postupně jste hrál za kluby ve Finsku, Švédku, Norsku… několik zápasů i v Rusku. Na které z těchto angažmá vzpomínáte nejraději a kam naopak už byste se vrátit nechtěl?
Nejlepší to bylo určitě ve Finsku, kde jsem získal dva tituly. Pak jsem dostal nabídku do Ruska, kterou jsem hodně zvažoval a nakonec jsem se nechal přemluvit, protože mě tam chtěl trenér Jurzinov mladší, znal mě z Finska, a také manažer, s kterým jsem hrál ve Slavii. Smůla byla v tom, že ten rok probíhala výluka v NHL a ve Voskresensku žádný hráč ze zámoří nebyl. Vedení mělo nároky, že bychom měli hrát na špici, a my hráli někde ve středu. Párkrát jsme pak prohráli a začaly se dít hrozné změny. To jsem nikdy nezažil. Všichni manažeři a trenéři museli odejít. V Rusku si navíc mužstvo staví trenér, takže všichni hráči, kteří přišli s Jurzinovem, museli do měsíce odejít. Nový trenér si přivedl hráče jiné, takže už jsem tam pak místo neměl. Ale jsem rád, že jsem mohl poznat ruský hokej, a myslím, že kdyby nebylo té výluky, tak bych tam odehrál celou sezonu.

Mohl byste nějak porovnat podmínky pro hokej ve všech těchto zemích. Myslím například hráčské zázemí, diváckou kulisu, kvalitu stadionů…
Tak třeba ve Finsku nebyly stadiony nějaké super. V Helsinkách a Turku byly pěkné haly, ale jinak to byly menší stadiony, asi tak pro 5000 lidí. Zázemí ale bylo všude vynikající. Na zápasů chodilo vždy asi čtyři tisíce diváků, jen v těch Helsinkách bylo pořád plno.

Co hodnotíte jako největší úspěch své kariéry? Čeho byste naopak chtěl ještě dosáhnout?
Největší úspěch jsou určitě ty dva tituly ve Finsku a jeden v Norsku. Mým cílem je, aby mužstvo, ve kterém hraji, hrálo co nejlíp a dostalo se do play off.

Po sedmi sezonách v zahraničí se vracíte opět na český led. Co vás k tomuto rozhodnutí přimělo?
Měl jsem hlavně rodinné důvody. Ve Finsku jsem byl ještě s rodinou, tam problém nebyl. Jít s rodinou do Ruska je ale těžké, tam se hodně hraje. Pořád tam používají ty bázy, nevím jaký to má důvod. Prostě je tam člověk téměř pořád pryč z domova, takže do Ruska jsem odcházel sám. Tím, že jsem se vrátil v půlce sezony, to nebylo tak hrozné. Loni už jsem pak chtěl zůstat doma, ale nakonec jsem ještě šel do Švédska, protože jsem tu ligu chtěl zkusit. Tam jsem šel také sám a navíc jsem hrál v týmu Lulea, kam bylo špatné dopravní spojení s Českem. Byl jsem tak téměř celou sezonu sám a moc se mi to nezamlouvalo. Už jsem prostě nechtěl hrát v zahraničí, chtěl jsem se vrátit domů.

Plánujete již v Česku zůstat, nebo si zatím necháváte otevřená vrátka a případný návrat do za hranice nevylučujete?
Ve Finsku jsem si udělal dobré jméno a nabídky odsud pořád mám. Ale už bych chtěl spíše zůstat doma. Samozřejmě se může stát, že odejdu, ale není to moc pravděpodobné.

Je pro vás motivací udělat si jméno i v Česku, kde přece jenom nejste mezi fanoušky tak znám, protože severské ligy nejsou tak sledované?
„Dobré jméno“ je všude něco jiného. Ve Finsku jsou jiní lidé, tam když si jméno uděláte, tak vás uznávají stále. V Čechách je mentalita lidí trošku jiná. Když máte úspěch a daří se vám, tak vás každý vyzdvihuje, ale pak to během určité doby vyprchá a už to není takové, jako třeba právě v tom Finsku.

Proč jste se rozhodl právě pro Karlovy Vary?
Já jsem nabídku z Karlových Varů měl již delší dobu, ale samozřejmě jsem nejprve jednal s Litvínovem, protože tam odtud pocházím a prostě jsem tam chtěl hrát. Nakonec to tam ale nějak nevyšlo a poté jsem se s Karlovými Vary dohodl během chvíle.

Stačil jste během let v zahraničí sledovat českou extraligu?
Určitě jsem jí sledoval, nebo spíše jsem měl hodně informací o dění kolem Litvínova, které mi podával táta. Naživo jsem viděl většinou až zápasy semifinále a finále, které se hrály, když jsem se vrátil.

S jakým pocitem budete v barvách Energie nastupovat proti Litvínovu, budete nějak extra motivován?
Myslím že ne. Tyhle pocity jsem zažíval, když jsem odmalička hrál v Litvínově, a pak najednou jsem šel do Třince. To jsem pak měl vyšší motivaci.

Do klubu přicházíte tak trochu jako spasitel, jenž má napravit bídnou střeleckou produktivitu. Vaší hlavní úlohou v Karlových Varech bude dotáhnout mužstvo do play off. Neobáváte se tlaku, kterému loni byl vystaven například Roman Čechmánek?
Já vím, že tu ode mě očekávají góly. Určitě se toho nebojím. Důležité ale je, jak bude hrát celé mužstvo. A když bude podávat dobré výkony, tak i já budu hrát dobře. Jeden hráč prostě nezmůže všechno.

Znal jste před příchodem do Karlových Varů někoho ze současného kádru?
Tak samozřejmě Pepu Řezníčka. Dále Mudroch, Hanzlík… To jsou hráči, s kterými jsem ještě hrával. Jinak ty ostatní už moc neznám. Ale když vidím tu přípravu na suchu, tak si myslím, že tady je dobrá parta. Samozřejmě jsem je neviděl na ledě, tak nemůžu hodnotit, jaké výkony budou podávat tam.

Jak se vám líbí letní příprava?
Já jsem se v posledních letech připravoval sám, takže pohled na letní přípravu mám odlišný. S trenéry jsem se dohodl, že se budu trénovat, jak potřebuji. Jinak si myslím, že ta příprava je dobrá, je tu hodně her – fotbal, florbal, to jsou věci, které vyhovují i mně. Je to prostě pestré a člověk nemusí jen pořád do úmoru dřít.

Jak trávíte volný čas, jaké máte koníčky?
Mám rád jakýkoliv sport. Hodně času věnuji také práci kolem baráku. Něco prostě pořád musím dělat (smích).

Jste pověrčivý, máte nějaký rituál před zápasem?
Nějaké rituály mám, ale na nic si teď nevzpomínám... no třeba levou brusli si beru vždy jako první.

Chtěl byste něco vzkázat fanouškům?
Slyšel jsem, že tady je dobré publikum. Tak jenom aby chodili co nejvíc a věřili mužstvu, i když se třeba nebude dařit. Myslím si, že máme dobré mužstvo a o play off určitě budeme bojovat.

A je tento cíl reálný?
To je těžké říct, ale řekl bych, že to play off uhrajeme.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí.