Dominik Graňák: Filozofie mužstva se mi zdála zajímavá
Dominiku, vítejte v Karlových Varech. Jaké jsou první dojmy?Děkuji. Ještě tu jsem krátkou dobu. Ve Varech jsem před tím párkrát byl, ale většinu hokejového času jsem strávil na té starší hale, když jsem hrál na Slavii. Jinak město moc dobře neznám. Dojmy jsou zatím fajn, kabina je dost mladá a zatím se zdá, že tichá. Nemusí být hlučná, hlavně ať je to na ledě fajn.
Je nějaký zápas proti Energii, který by vám utkvěl v paměti?Jeden konkrétně asi ne. Já už jsem vlastně nezažil ty play-off série proti Karlovým Varům, to už jsem byl pryč. Pamatuji si, že se tu nehrálo vůbec snadno. Prostředí bylo bouřlivé, stadion takový dost specifický a mužstvo tehdy měli agresivní a dobře bruslící.
Jak probíhala jednání s Energií?Nějakou dobu trvala. Hned po sezoně mi volal pan Pešout, se kterým se znám ještě z juniorských let ve Slavii, takže to byl takový první kontakt. Potom jsme se potkali na Slovensku a smlouvu jsme tam dolaďovali. Cítil jsem, že vedení Varů mi vyšlo v hodně ohledech vstříc, za což jim děkuji a což byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem se rozhodl přijít sem.
Jsou ještě další důvody, proč jste se rozhodl právě pro karlovarský klub?Cítil jsem, že chci udělat nějakou změnu, kterou co se sportu týká potřebuji. V Hradci jsem byl jinak velmi spokojený a nic mi tam nechybělo. Prostředí tam je krásné, žilo se tam dobře, ale co se hokeje týká, tak jsem chtěl udělat zase nějakou změnu, vidět nové lidi a mít novou zkušenost. Karlovarské mužstvo mi přišlo dost zajímavé z toho pohledu, že předminulou sezonu postoupili do extraligy. Velká část mužstva z minulé i předminulé sezony je tu také letos, ukázali potenciál, ten v tom týmu určitě je. Většina kluků jsou ve věku, kdy se mohou rychle posouvat. Doufám, že to tak bude a že se jim bude dařit, že já mužstvu také nějakým způsobem pomohu a oni pomohou mně. Z tohoto pohledu se mi celé mužstvo a filozofie zdála zajímavá.
Vybíral jste z více nabídek? Bylo ve hře také angažmá mimo Česko?Přiznám se, že ne. Byly čtyři alternativy v Čechách.
Měl byste plnit roli pilíře defenzívy a mentora pro mladší hráče. Jak vidíte svou pozici v Energii?Je přirozené, že se to ode mě očekává. Nejsem typ velkého extroverta, ale s tímto problémy nemám. Poslední dva roky v Hradci i dva roky před tím ve Švédsku jsem patřil mezi starší hráče. Možná se cítím trochu jistěji v komunikaci v menší skupině nebo mezi čtyřma očima, ale nedělá mi problém problém mluvit v týmu. Bavili jsme se o tom i s trenérem, takže počítám s tím a budu se snažit plnit i tuto roli. Bude samozřejmě záležet i na spoluhráčích, nerad se někomu nějakým způsobem vnucuji, takže když budu cítit, že ten zájem je, tak jsem otevřený.
Máte za sebou individuální letní přípravu...To byla jedna z mých podmínek, protože už nějakých třináct let se připravuji takto sám, jsem na to zvyklý. Moje letní příprava se trochu změnila, mám tým kondičních trenérů, s kterými pracuji už šestým rokem. Trochu jsme zase něco pozměnili i s ohledem na to, že hokej se celkem dynamicky mění. Oproti minulým rokům jsem se snažil být více na ledě, ačkoliv to u nás v Trenčíně není možné úplně každý den. Tři týdny jsem strávil na ledě s Tomášem Tatarem, kamarádem z Trenčína a hokejista z NHL, takže tréninky kvalitu měly. Měli jsme trenéra na bruslení a individuální cvičení.
Ve čtvrtek vás čeká první přípravný zápas proti Jekatěrinburgu. Co se od úvodního klání v létě dá očekávat?Soupeře znám, mnoho hráčů navíc jako protihráče. Neříkám, že znám všechny, je to už nějaká doba, co jsem z KHL odešel. je to velmi kvalitní soupeř, ale těžko říct. Všichni se do toho takto na začátku dostáváme, takže to pravděpodobně bude takový bojovný zápas, ačkoliv má Avtomobilist velmi talentované mužstvo, kde je mnoho talentovaných hokejistů, minulou sezonu měli výbornou. Bude to zajímavý zápas, skočíme do toho rovnýma nohama.
Jaké jste si vybral číslo dresu?Myslím si, že 51, stejně jako minulou sezonu. Já, když můžu, mám jednapadesátku nebo patnáctku. Číslo patnáct jsem měl už od dětství, takže když to bylo možné, měl jsem to. Když jsem přišel do Ruska, tak nebyla k dispozici, tak jsem si číslice přehodil a byla z toho 51. Obě čísla mám rád.
Působil jste v mnoha ligách. Která vám dala nejvíce?Každá mi dala něco, těžko to takto porovnávat. Hokejově mi nejvíce seděla asi KHL, tam jsem cítil, že se mi hrálo nejlépe. Není to samozřejmě jen ligou, ale také klubem, v němž jsem působil.Opravdu mi to sedlo, byla výborná parta i trenér. Výrazný posun v hokejové kariéře i v životě byl odchod do Švédska, když mi bylo 23 let, co se týká jazyka, životního stylu i samostatnosti. Úplně první zkušenosti s profesionálním hokejem byla jednoznačně Slavia Praha a Vladimír Růžička. To byly první roky v seniorském hokeji, kdy jsem musel hokejově dospět a naučit se pracovat pod tlakem, obzvlášť u trenéra, kterého jsme měli, ale mně to dalo hodně i do kariéry potom, jsem za to velmi vděčný. Dostat se do Slavie pod Vladimíra Růžičku byl klíčový moment mojí kariéry.
Jdete do mladého mužstva, jež je dva roky po postupu do nejvyšší soutěže. Jaké jsou cíle?Nevím, jestli nebudu říkat něco jiného, než vedení a kluci v kabině, ale myslím, že primární cíl je play-off. To, jakou sílu máme a jak se dáme dokupy jako parta dokáží až zápasy v samotné lize, ale nemyslím si, že bychom si měli dávat úplně malé cíle. Narovinu, všichni víme, že nejsme největší favorit ligy, jsou tu mužstva zkušenější a v extralize etablované, ale to může a nemusí hrát roli. Já sám si nerad dávám příliš vzdálené cíle, takže teď nás čeká příprava a v září na to skočíme a uvidíme.
Děkuji za rozhovor!
