HC Energie Karlovy Vary

Z přeboru až do reprezentace. Měl jsem puberťácký priority, říká Flek o roční pauze v hokeji

V 17 letech na rok praštil s hokejem. Jak sám Jakub Flek říká, byl z něj otrávenej. Chuť do něj dostal zase doma v Mariánských Lázních, odkud se během tří let dostal z krajského přeboru až do extraligy a v poslední sezoně i do národního týmu. „Když jsem si v 17 letech místo hokeje pinkal florbal, tak jsem si v hlavě nepředstavoval, že by něco takového mohlo v životě přijít,“ říká v upřímném rozhovoru.

Jakube, prodloužil jsi v Karlových Varech smlouvu o další rok…
První jednání proběhla už po skončení poslední sezony, která byla bohužel předčasně ukončena, tehdy jsme se ještě nedomluvili. Přes léto jsem to tak nechal být a vrátili jsme se k tomu nyní, kdy už jsme našli společnou řeč.

Bylo pro Tebe prioritou zůstat v Karlových Varech?
Měl jsem platnou smlouvu ještě na tuto sezonu, měl jsem tam i klauzuli o možném odchodu do zahraničí. Samozřejmě, upřímně mě to také napadlo, obzvlášť po tom, kdy mi odešli dva nejlepší parťáci. Nakonec jsem se ale rozhodl tady zůstat, mám už tu nějakou pozici v týmu, mám na ledě hodně prostoru.

Zmínil jsi spoluhráče, do prvního útoku ti Martin Pešout přivedl Jakuba Lauka a Davida Kašeho. Tady určitě musíš být spokojený…
Určitě (úsměv). Samozřejmě, jsem nohama na zemi a vím, že tu nebudou celou sezonu. Kluci jsou šikovní, mladí, hrají přesně ten hokejový styl, kterým se chceme prezentovat. Myslím si, že nám to spolu bude šlapat.

V Karlových Varech začneš už devátou sezonu, vypracoval ses až do národního týmu, přitom jsi před lety přišel ze druhé ligy z Klatov. To je docela pěkný posun, ne?
Přišel jsem dokonce až z krajského přeboru. Málo lidí to o mně ví, ale já jsem někdy v 17 letech úplně přestal s hokejem. Byl jsem z toho otrávenej, měl jsem v hlavě spíš takový puberťácký priority (úsměv), takže jsem se na rok na hokej vykašlal. Hokej jsem pak zase začal hrát v Mariánských Lázních, kde jsem s klukama hrál krajský přebor, odkud jsem odešel do Klatov, kde hráli kluci, se kterými se hrál v mládeži v Plzni. A pak už jsem přišel do MHLky sem do Varů, kde už jsem zůstal.



Dá se tedy říct, že ti návrat do Mariánek vrátil zase chuť do hokeje?
Určitě to tak je. Krajský přebor byl spíš o tom, že jsem si šel zahrát pro srandu, protože mi hokej už chyběl. Chtěl jsem se k němu vrátit, ale určitě jsem si nedělal iluze, že bych se jím mohl živit a hrát to na úrovni jako dnes.

Zrestartoval jsem si tam kariéru a během tří let jsem byl z krajského přeboru v extralize.

Jsi hráč menší postavy, nebylo to třeba pro Tebe i zadostiučinění, že jsi do to dopracoval až tak daleko?
Ještě v Plzni v mladších kategoriích jsem byl hodně malinkej, někteří kluci měli třeba i o 30 centimetrů a 30 kilo víc než já. Ty rozdíly byly značné. Každý ale musí bojovat, někdy ta cesta ke kariéře není jednoduchá. Já jsem byl malej, musel jsem se s tím porvat a dnes v tom vidím i určité výhody. Samozřejmě je to horší, když vás u mantinelu potká stodesetikilovej protihráč, tak to bolí, ale zase mám přednosti v rychlosti.

Čeká vás třetí sezona po návratu do extraligy, v čem bude největší síla vašeho týmu?
Naše síla bude zase v tom, co každý rok, v rychlosti a dravosti. Máme tu navíc i pár zkušených kluků, kteří do toho přinesou klid, zkušenosti a vůdčí schopnosti, ať už je to Venca Skuhravý, Lukáš Pulpán nebo Dominik Graňák. Všechno kluci, kteří už mají něco odehráno. Na nás, na těch ostatních je to, abychom lítali na motorkách na ledě a nedali žádnému soupeři nic zadarmo a rvali se s těmi nejlepšími týmy. Chceme předvádět ten samý hokej co minulý rok, který byl úspěšný.

Týmové cíle tedy budou opět vyšší?
Já osobně si chci opět sáhnout na předkolo. Myslím si, že minulý rok jsme si dokázali, že na to máme. Byl tu sice trochu jiný tým a ta loňská sezona nám extrémně sedla. Budeme se rvát o každý bod.

Co se týče osobních ambicí, bude to opět zahrát si za národní tým?
Je to pro mě určitě jeden z cílů. Reprezentace pro mě byla vždycky obrovský sen, obzvlášť po tom, když jsem si v 17 letech místo hokeje pinkal florbal, tak jsem si v hlavě nepředstavoval, že by něco takového mohlo v životě přijít. Když to přišlo, byla to pro mě obrovská motivace se předvést a udělat tam nějaký dojem, což doufám, že se aspoň trošku povedlo. Byl bych moc rád, kdybych se tam probojoval znovu.