Mikuláš Antonik: Musíme krotit euforii a zaměřit se na poctivou práci
Byla to pro mě opravdu sezona plná zážitků. Nejvíce pohádkový byl samozřejmě ten zisk titulu. Všichni jsme si to moc užili, nejen já, ale celá parta, která kolem mě byla. Ať to byl asistent, vedoucí mužstva nebo další, myslím si, že jsme vytvořili neskutečnou partu a to byl také jeden z důvodů, proč jsme byli takhle úspěšní.
Jaké další faktory takového úspěchu byste našel? Například loni se vám také dařilo, deklarovali jste útok na titul, ale nakonec to nevyšlo a skončili jste v semifinále.
Samozřejmě bylo lepší nic nevyhlašovat a letos jsme to tak udělali. Hodně nám pomohly také zkušenosti právě z loňské sezony, kdy jsme vypadli v semifinále. Kluci, ale i my trenéři a vedoucí jsme si loni vyzkoušeli různé postupy a zjistili jsme, které v tom play off fungují. A dotáhli jsme to tentokrát až do vítězného konce.
Řekl byste, že jste měl k dispozici aktuální juniorskou generaci na vrcholu svých možností?
Kádr byl postavený především na dobré partě. Podařilo se nám šikovně namíchat kluky technicky zdatné s bojovníky, kteří pro tým neustále dřeli. K takovému úspěchu je ale třeba i kus štěstí. Aby se nikdo nezranil a aby hráči v rozhodující chvíli měli nejlepší formu. Nám se to podařilo a můžeme být spokojení.
V březnu jste byl dočasně pověřen trénováním reprezentační dvacítky. Jaká to pro Vás byla zkušenost, v čem byla ta práce odlišná?
Práce to byla samozřejmě jiná, byl jsem tam v pozici asistenta, kterou jsem předtím nepoznal. I když to byla jen jedna reprezentační akce, tak to pro mě byla obrovská zkušenost. Blíže jsem poznal mezinárodní hokej, různé přístupy a postupy práce na této úrovni. Ohromně se mi to líbilo, moc jsem si to užil. I když se třeba k reprezentaci už nikdy nedostanu, tak mi to moc pomohlo. Tady už jsem dlouhé roky trénoval juniory a tahle akce mi pomohla vypadnout ze stereotypu. Dalo mi nový impuls, který mi v závěru sezony neskutečně pomohl.
Na lavičce dvacítky jste stál po boku zlínského Zdeňka Čecha, proti němuž jste nakonec stanul ve finále. Proběhla mezi vámi nějaká komunikace a hecování?
Oni se do finále dostali o jeden zápas dřív než my, takže mi volal už předem, a říkal, že by to bylo hezké, kdybychom se ve finále potkali. Odpověděl jsem mu, že proti tomu také nic nemám, a ve skrytu duše jsem mu chtěl oplatit to vyřazení, které nám jako favoritovi loni uštědřili. Použili jsme na ně určité herní varianty, kterýma nás tenkrát vyřadili. Také se mi hodilo, že jsem jeho hokejový styl a názory mohl blíže poznat právě v té dvacítce. V některých situacích mi to pomohlo.
V závěru dubna jste se stal asistentem nového trenéra A-týmu Josefa Palečka. Jaké jste měl pocity? Po letech strávených u juniorů jste za tu změnu musel být rád.
Je to pro mě obrovská změna a zároveň výzva. Jsem rád, že jsem tu příležitost dostal a že mi vedení působení na tomto postu umožnilo. Musím pracovat dál a uvidíme, jak to bude fungovat.
Do jaké míry se s panem Palečkem znáte?
Potkal jsem ho ještě před jeho angažmá v Liberci, když zde vedl pardubické juniory. Takže jediný kontakt byl, když jsme proti sobě stáli na střídačce, osobně se zatím ještě neznáme. Až přijede s Kanady, tak si musíme sednout a popovídat si o rozdělení kompetencí a dalších organizačních záležitostech.
Završil jste své dlouhé trenérské působení u karlovarské mládeže. Jak na tuto životní etapu budete vzpomínat?
Užil jsem si spoustu dobrých i zlých věcí, byla to cenná zkušenost, která mi hodně pomohla. U mládežnických týmů má hlavní trenér obrovský prostor vyzkoušet si různé své tréninkové metody. I kdybych se tam někdy měl zase vrátit, tak to určitě nebude krok zpátky.
Výsledky zdejší mládeže šly v posledních letech hodně nahoru. V čem vidíte hlavní příčiny?
Samozřejmě i my všichni kolem mládeže jsme nějak začínali. Kupovala se dorostenecká a juniorská extraliga, postupně se budovaly týmy a celá práce s mládeží se postupně zkvalitňovala. Dbali jsme na kvalitní koučing, ale snažili jsme se také získat špičkové hráče, kteří by se v budoucnu mohli objevovat v dospělých kategoriích. Prostě je to taková dlouhodobá mravenčí práce mnoha lidí.
Jak máte naplánovanou letní přípravu?
V prvním týdnu trénují jen hráči, kteří přišli z juniorů nebo nehráli play off. S nimi uděláme takový zapracovávací týden, půjde především o hry, posilovnu a různé cviky na obratnost a koordinaci. Když počasí dovolí, tak možná vyjedeme i na kola. 12. května se připojí zbytek týmu. Ty také v úvodním týdnu budeme zapracovávat do tréninkového režimu a od dalšího týdne to vypukne naplno. Je třeba také naplánovat nějaké soustředění a termín nástupu na led, ale to bude záležet na rozhodnutí hlavního kouče. Počítám ale, že se to oproti loňsku příliš měnit nebude. V červenci pak budou hráči mít pauzu, po které by měli jít na led. Ještě to nevím přesně, ale zřejmě pojedeme na turnaj do Švýcarska.
Jak se Vám bude navazovat na veleúspěšnou sezonu? Očekávání budou veliká.
Očekávání asi opravdu budou. Myslím si ale, že je potřeba trochu se krotit v té euforii a zaměřit se hlavně na poctivou práci, potrénovat a dobře se na sezonu připravit. Určitě to nebudeme mít jednoduché. Pozice našeho týmu už není outsiderská, každý si na nás bude dávat velký pozor. My s tím budeme muset počítat a co nejlépe to zvládnout.
Díky za rozhovor a přeji hodně štěstí!
