Generální partner



Hlavní partneři
Podpora mládeže

Petr Hruška v Popradu zažil atmosféru KHL a překonával odloučení od blízkých

Petr Hruška v Popradu zažil atmosféru KHL a překonával odloučení od blízkých

29.02.2012 | Michal Slavík, foto: tatranskivlci.eu

Malou stopu v nedávno skončené základní části Kontinentální hokejové ligy zanechal i karlovarský odchovanec Petr Hruška. Mladík, který stál v brance při zisku juniorského zlata pro Energii v sezoně 2007/08, před letošním ročníkem spojil svůj osud s ambiciózním projektem v Popradu a vypracoval se na pozici jedničky Tatranských Vlků, mládežnického týmu HC Lev. Po odchodu gólmana Duby se v závěru sezony dokonce dostal na pozici dvojky v zápasech KHL. „Jsem rád, že jsem se tak rozhodl. Angažmá mě obohatilo o hodně nových zkušeností,“ říká v našem rozhovoru.

Petře, jak se odehrál váš odchod z Karlových Varů na Slovensko?
S Energií jsem jednal o tom, jak to se mnou v budoucí sezoně bude. Řekli mi, že smlouvu mi nedají. Nabídli mi zůstat v juniorech, což by pro mě jako starého hráče už nebylo moc přínosné. Nakonec jsem dostal nabídku do Tatranských Vlků. To je sice také mládežnická soutěž ale na vyšší úrovni než juniorská extraliga. Navíc jsem měl možnost trénovat s týmem z KHL. Pro tuto variantu jsem se tedy nakonec rozhodl.

Varianta chytat v české 1. lize v úvahu nepřipadala?
Vary mají jiné dva mladé výborné gólmany, Marka Bendu a Tomáše Závorku. Ti dostali v první lize přednost, Marek v Mostě a Tomáš v Kadani. První liga už tím pádem byla obsazená a mně nezbylo nic jiného, než jít na Slovensko. Teď jsem rád, že to tak dopadlo.

Hodnotíte to tedy zpětně jako dobré rozhodnutí?
Nakonec ano. Angažmá mě obohatilo o hodně nových zkušeností. Proti ruským mužstvům to není vůbec lehké. Kdybych zůstal ještě v české juniorce, byl bych o tyto zkušenosti ochuzený. Věřím, že z nich budu těžit i v budoucnu.

S jakou největší změnou jste se po odchodu z Energie musel vyrovnat?
Po osobní stránce to byla skutečnost, že najednou jsme byli úplně sami bez rodiny. Naštěstí sem z Varů šli ještě dva kluci (Tomáš Sýkora a Petr Lintemer, pozn. red.) a masér Libor Kuchyňa, takže jsem tu alespoň někoho znal. I tak to pro mě po psychické stránce bylo hodně těžké. Ve Varech jsem kamarády a rodinu viděl každý den, tady se na měsíc vyjede někam do Ruska a kontakt s domovem nemáte žádný.

Změnilo se pro vás něco i po herní stránce?
Je to jiný styl hokeje. Rusové praktikují rychlý a útočný hokej, někteří kluci jsou ohromně šikovní. V některých mužstvech, na která jsme narazili, už třeba polovina kluků hraje v KHL. Když proti nám takový tým nastoupí, je to pro nás velká škola. Je to škola i pro mě, ačkoli jsem v týmu vůbec nejstarší hráč. V každém zápase se člověk naučí něco nového.

V jaké pozici a s jakými očekáváními jste na Slovensko odjížděl?
Na kemp mužstva KHL jsem dorazil s tím, abych se ukázal, získal pozici trojky a ukázal trenérům, co umím i co neumím. Poté jsem přešel do Vlků, kde jsem bojoval o pozici jedničky a nebylo to nic lehkého. Musel jsem makat v přípravě i na trénincích. Naštěstí mi na začátku vyšlo pár zápasů, kluci mi pomohli a vyšlo to.

S výsledky Vlků ale asi příliš spokojený být nemůžete, v divizi jste poslední…
Do Vánoc jsme na tom byli dobře a drželi se na pozicích pro play-off. Pak se ale starší hráči posunuli do Lva, více prostoru dostávali mladší a v této okleštěné sestavě už jsme to měli hodně těžké.

Úroveň hokeje v MHL je oproti extralize juniorů asi podstatně vyšší, že?
Hodně záleží, na koho narazíte. Zápasy se slabšími týmy se dají přirovnat ke kvalitnějším utkáním extraligy juniorů. S týmy jako CSKA Moskva nebo Ufa to je ale úplně o něčem jiném a zápasy připomínají reprezentační úroveň U19 nebo U20. Kolikrát tam hrají mladí kluci ročníku 1994 a opravdu klobouk dolů před tím, jak jsou na ledě drzí a co předvádí.

Trénoval jste během sezony častěji s HC Lev nebo s Vlky?
Především na začátku jsem měl možnost trénovat s týmem KHL. Pak už jsem většinou cestoval a trénoval s Vlky, se Lvem spíše jen když byla nějaká delší pauza. Každý takový trénink jsem bral jako velké plus.

Co vás napadlo, když gólman Duba odešel do Chomutova? Najednou jste byl blízko opravdu si zachytat zápas KHL...
Hodně jsem se těšil, ale bohužel jsem se zrovna zranil. Že bych mohl chytat zápas, jsem ani příliš nedoufal, Ján Laco měl stabilní formu. Byl jsem rád i za šanci podívat se na zápas a vidět, jak to celé probíhá, jak to během zápasu vypadá v kabině, a zažít celou tu atmosféru kolem KHL. Takto pozvolna si soutěž osahat je i lepší, než abych najednou po hlavě naskočil přímo do zápasu.

Máte už jasno o příští sezoně?
Za Vlky už kvůli věku nebudu moci hrát. Se Lvem mám ale smlouvu ještě na jeden rok, tak uvidíme. Nebráním se žádné variantě, ani chytat někde jinde, ale nejradši bych se popral o post zde v Popradu, abych mohl dál sbírat zkušenosti z KHL.

Spekuluje se o přesunu týmu do Česka. Vám by se to mohlo zamlouvat, měl byste to blíž domů…
To je pravda, v tomto směru by to pro mě bylo dobré (smích). Na druhou stranu v Popradu máme vynikající podmínky. To rozhodnutí není na mně. Je pro mě důležité, abych měl kde hrát, ať to bude kdekoli. Takže to příliš neřeším, soustředím se především na hokej, abychom s Vlky sezonu zakončili co nejlépe. I když play-off už to asi nebude a budeme hrát o udržení.

Kolikrát za sezonu jste vůbec stihl podívat se domů za rodinou?
Málokrát. Bylo to jednou během reprezentační pauzy v listopadu, potom na Vánoce a na týden jsem se podíval domů ještě na konci ledna, když jsem byl zraněný. Rodiče a kamarádi na Slovensko také příliš často jezdit nemůžou, mají práci a z Varů do Popradu je to docela dálka. Takže jsme se příliš neviděli. Je to boj…

Díky za rozhovor!