HC Energie Karlovy Vary

Mládežnický reprezentant Davídek: Je to obrovská čest

V mládežnických kategoriích letos musí panovat převážně spokojenost, a to nejen díky výkonům týmovým, ale převážně díky výkonům jednotlivců. Zatímco jiní hokejisté trénují, Milan Davídek hraje ostré zápasy za karlovarskou juniorku i starší dorostence klidně i třikrát týdně. Díky tomuto vytížení a předvedeným výkonům se dostal do národního týmu U18, kde předvedl výborné výkony, v Karlových Varech roste další velmi kvalitní hráč.

Milane, když jsi zjistil nominaci do národního týmu, byl jsi překvapen?
Byl jsem překvapený, nečekal jsem to. Měl jsem obrovskou radost, začal jsem se pečlivě připravovat, abych v proti Rusku podal v obou zápasech co nejlepší výkon.

Již v létě jsi nastoupil za národní tým U18 v přátelském utkání pro staršímu celku U19. Čekal jsi poté nominaci i do dalších zápasů?
Konkurence v týmu je opravdu vysoká, je velmi těžké se tam dostat. Jsem za to rád, že jsem hrál, ale určitě jsem nic takového nečekal. Těch hráčů je mnoho, není opravdu snadné se tam dostat.

Ve zmíněném utkání si nastoupil proti Ondrovi Kuchařovi, kterému si i dal branku, jak to poté probíhalo v kabině?
S Kuchtou jsme se o tom pak samozřejmě bavili, popisovali jsme si to, ale že bychom se kvůli tomu nějak provokovali, to zase ne. Jako nějaké škádlení proběhlo, trochu hecování, ale nic velikého to nebylo.

Jak těžkým soupeřem bylo Rusko?
Je to tým na světové úrovni a jejich zkušenost se v obou zápasech projevila. Je to velmi rychlý hokej, celkem i silový. V jednom zápase se nám je podařilo po více jak dvou letech porazit, což je obrovský úspěch.

V jednom zápase jsi skóroval, ačkoliv jsi nastupoval „až“ ve čtvrté lajně…
Nebylo to, že bych byl až ve čtvrté lajně, nebyl jsem z toho nijak smutný. Do zápasu jsem dal všechno, dokonce se nám je právě podařilo porazit, z čehož byla radost obrovská, jelikož jsem dal právě já vítězný gól. Byl jsem opravdu šťastný.

Foto: Karel Švec/ČSLH

Ve druhém zápase už jsi nastupoval v první lajně po boku kapitána, dostal jsi více prostoru?
Ano, dostal jsem se tam, ne že bych byl ze čtvrté lajny zklamaný, ale za tu první jsem byl samozřejmě rád. To ale nic neznamená, pořád musím pracovat. Na ledě jsme všichni dostávali stejně prostoru, ale první lajna je prostě první lajna, to se neodmítá (smích).

Vedli vás pánové Augusta a Reichel. Jaké to je, hrát pod vedením takových osobností?
Je to veliká čest být trénovaný takovouto dvojicí, moc si toho vážím. Jsou velmi zkušení a mohou nám toho dost předat.

Když se podíváme na tvou kariéru v Energii, tak nastupuješ pravidelně za starší dorost i juniorku. Jak to vše zvládáš?
Je tam docela veliký rozdíl, juniorský hokej je podstatně rychlejší než ten v dorostu. Pro mě je to ale veliké plus, protože můžu o to víc hrát, jak za juniorský tým tak i starší dorost. Já vlastně pořád jen hraju.

Jsi rád, že dostáváš o tolik víc prostoru?
Jak říkám, je to pro mě obrovské plus, jsem vyhranější, lépe se dostávám do tempa, na tom se snad ani nedá najít zápor. Zatímco jinak bych jen trénoval, tak nyní hraji i tři utkání týdně místo dvou, to mi může hodně dát. Chtěl bych moc poděkovat trenérům, že mi takovou příležitost dávají, snad jim to vrátím.

Milane, děkuji za rozhovor, ať se ti i nadále daří!