Byla to chvalitebná sezona, hodnotí trenér Karel Mlejnek
Spolupráce s mužstvem fungovala velmi dobře
Trenére, jaké je vaše hodnocení uplynulé sezony, ve které jste po základní části i play-out skončili dvanáctí?
Na pedagogické stupnici bych letošní sezonu zhodnotil dvojkou. Opravdu si myslím, že byla chvalitebná. Vycházím z toho, že prognózy před sezonou a pohled všech médií byl jasný, všichni nás označovali jako jasného účastníka baráže. Mužstvo jsme měli složené z mladých a nepříliš známých hráčů, bylo to s nadsázkou mužstvo složené z nouze. A toto mužstvo se se svou rolí porvalo velmi dobře. Velkou zásluhu na tom má sportovní manažer Rostislav Dočekal, který dokázal za stávajících podmínek poskládat fungující tým a se kterým se nám trenérům velmi dobře spolupracovalo. V očích veřejnosti proti nám hraje skutečnost, že jsme se play-off dotýkali na konci ledna. Kdyby to načasování vyšlo třeba na přelom února a března, tak by třeba sezona v očích veřejnosti vyzněla úplně jinak. Myslím, že veřejnost nyní sezonu tak pozitivně nehodnotí, protože ji nevnímá v komplexu. Co se samotného mužstva týká, nám trenérům se s ním pracovalo velmi dobře. Hráči respektovali naší práci a my jsme respektovali práci jejich. Spolupráce fungovala velmi dobře a touto cestou bych za ní chtěl hráčům poděkovat.
Co chybělo k tomu, abyste sezoně místo chvalitebné udělil výbornou?
Museli bychom získat i tu třešničku na dortu, tedy předkolo, se kterým vůbec nikdo nepočítal. Toho jsme se na konci ledna dotýkali. Kdybychom to dotáhli až do konce, mohla to být sezona výborná.
Nejúspěšnější období jste prožívali v prosinci a lednu. Bylo to příznivým losem, mimořádnou formou hráčů, nebo něčím jiným?
Sezona se postupně vyvíjela. K mužstvu jsme s Jardou Kverkou, se kterým jsme po roce a půl oprášili spolupráci, nastoupili 25. září, když jsme dostali důveru klubu. Mužstvo jsme se snažili především stabilizovat. Chtěli jsme hrát jednoduchým systémem s organizací hry v útoku i obraně a postupně jsme na tom pracovali. Nic nepřichází hned, všechno mělo svůj vývoj. Stále víc věci si hráči automatizovali a mužstvo najednou začalo růst a získávat body. Byť jsme nebyli až tak produktivní při hře pět na pět, v přesilových hrách jsme se dokázali prosazovat. V základní části jsme měli osmou nejlepší přesilovku v lize, což vzhledem k tomu, jak mužstvo bylo poskládané, byl od hráčů velmi dobrý počin. Přesilovkám jsme se také v trénincích hodně věnovali. Jak už jsem ale řekl, všechno mělo svůj vývoj a vše do sebe začalo zapadat teprve postupně.
Zlom nastal v zápase s Plzní
Byli jste kousek od předkola, přišla však prohra na Spartě a najednou jste z posledních devíti zápasů vyhráli jen dva…
Rozlosování bylo dané bohužel tak, že nám jakž takž vyšla první čtvrtina, ve které jsme získali 15 bodů, a pak čtvrtina třetí, ve které jsme jich uhráli 25. Druhá a čtvrtá nám bohužel nevyšla, s bodovými zisky 12 a 14 bodů. Nemyslím si, že by zlom nastal v utkání na Spartě, kde jsme prohráli 0:5. Shodli jsme se, že Sparta letos pro nás nebyla soupeř. Soupeřem pro nás bylo ostatních 12 klubů. Ten zlom pravděpodobně nastal v domácím zápase s Plzní. Ten jsme hráli velmi dobře, měli jsme ho po dvou třetinách pod kontrolou. Za stavu 3:2 jsme nastřelili tyčku. Dvěma individuálními chybami jsme pak bohužel soupeři dovolili, aby skóre otočil. Když jsme pak odjížděli do Liberce, už to nebylo úplně ono. Za stavu 1:0 jsme tam nastřelili tyčku… V daný moment byl Liberec nakopnutý tím, že v prvním domácím zápase chytal Lašák. Po jeho nástupu Liberec udělal 7 výher v řadě, a tím se katapultoval do předkola.
Pohovořte nyní, prosím, o individuálních výkonech.
Přístupem, profesionalitou, prací na tréninku a tím, jak mužstvo celou sezonu držel, tím vším vynikal Tomáš Závorka. Ve všech 52 utkáních nastupoval jako jednička. Nevím, jestli je to rarita, každopádně klobouk dolů před ním. Pavel Kněžický, trenér brankářů, s Tomášem odvedl fantastický kus práce.
Co se týká obranných řad, tam musím zmínit levé obránce Radima Bičánka – Jirku Drtinu – Michala Gulašiho, ti všichni měli velmi dobrou sezonu. Byla to osa našich obranných řad, dalo se na ně spolehnout. Všichni odvedli velmi kvalitní práci. Co se týká dalších obránců, bylo důležité, že po zraněních Ondry Šmacha a Braňka Kubky přišli Martin Rýgl s Honzou Dreslerem. V daný moment nám obranu zkompaktnili, přišla s nimi větší zkušenost, oba měli odehráno už okolo 300 utkání v extralize. Obrana díky nim byla důslednější, urputnější a tvrdší.
V útoku byl jednoznačným lídrem Martin Zaťovič. A to jak v kabině, tak na ledě i v produktivitě. Odehrál svojí nejlepší sezonu v extralize a i po odchodu Lukáše Pecha a Petra Kumstáta jednoznačně dokázal svoje kvality. Byl obrovsky vytížený, chodil do oslabení i přesilovek. Splnil naprosto všechno, byl opravdu kapitánem na svém místě. Dále musím zmínit Standu Balána s Romanem Vlachem. Standa předtím v české extralize udělal nejvíc 16 bodů, letos jich měl 31, Roman se z 18 zlepšil na 32, oba tedy zaznamenali obrovský progres. Dávali jsme jim prostor a oni ho využili ve prospěch mužstva. Velmi důležitý krok byl návrat Petra Pohla. Ten jednoznačně prokázal svoje kvality v produktivitě. V sezoně, než k nám přišel z Vítkovic, udělal 23 bodů, letos jich měl 28 a to ještě jen ve 38 zápasech, takže klobouk dolů. Krokem dopředu byla také výměna Jirky Doležala za Tomáše Micku. Když sem přicházel, tak nebyl univerzální hráče, ale my jsme ho z něj udělali (smích). Prokázal, že dokáže hrát jak levé, tak pravé křídlo a počínal si velmi dobře.
Nerad bych na někoho zapomněl. Velmi dobré momenty v sezoně měl třeba Marek Hovorka, který byl také velmi platným členem mužstva. Samozřejmě hráči měli různé role. Někteří chodili na oslabení, jiní na přesilovky a někdo na všechno. Třeba hráči jako Radek Dlouhý, David Zucker nebo Milan Kytnár odvedli pro mužstvo obrovské penzum práce v oslabeních. Zkrátka role měli hráči rozdělené a snažili se je naplnit, jak nejlépe mohli.
Cítili jsme, že Pohl může být tím střelcem
Příběh Petra Pohla byl velmi zajímavý. Zdálo se, že nemá důvěru předešlého trenéra ani vedení. Vy jste ho přesto postavil do první formace…
Hned na začátku října jsme dostali otázku, zda nechceme Petra vzít zpátky do mužstva. Nezastírám, že jsme to probírali na všech frontách, s vedením, mezi trenéry i s nejzkušenějšími hráči. Výsledek byl jednoznačný – vzít Petra zpět do mužstva a najít mu odpovídající roli. Dostal ji, odhodlali jsme se ho dát do první formace, protože jsme cítili, že on může být tím střelcem. Sice ne hned od začátku, ale postupně to i prokazoval a výsledkem bylo jeho 14 vstřelených gólů.
Před sezonou bylo zavedeno pravidlo o nasazování mladých hráčů. Vy jste mohli využít hokejisty se zkušenostmi z MHL, žádný se však letos v extralize výrazněji neprosadil. Ukázalo se, že přechod do extraligy je pořád velkým skokem, který ani žádná legislativa neulehčí, že?
S tím naprosto souhlasím. Hraje pro mě to, že dokážu MHL a ELH porovnat nejen z výšky, ale i ze střídačky. Je třeba si říct, že juniorský hokej má jednoznačně jinou úroveň. Každý asi vidí, že extraliga je dnes o urputnosti, bojovnosti, síle a maximálním nasazení. Do toho všeho musí hráči ještě dorůst. Vím, že to pro ně bylo složité a stále říkám, že se jedná o velice perspektivní kluky. Nikdo po nich nešlapal, naopak neustále byli povzbuzovaní a dostávali příležitost. Vojta Tomeček kromě extraligy stále nastupoval v MHL, Jarda Kverka hrál v Sokolově. Nezastírám, že jsme všichni čekali, že jejich adaptace na mužský hokej bude rychlejší, ale pevně věřím, že v příští sezoně to bude zase o něčem jiném.
Nedařilo se nám produkovat nátlakový hokej
V čem se podle vás omezený rozpočet projevil nejvíce, na jakém postu mělo mužstvo největší rezervy?
Myslím, že velkou posilou by pro nás bylo, kdyby se nám podařilo získat kvalitního konstruktivního obránce, praváka. Také musím říct, že v domácích utkáních jsme nebyli schopní produktovat nátlakový hokej. Držet se v útočném pásmu na puku, vytvořit si souvislejší tlak, to se nám nedařilo. K tomu jsou samozřejmě potřeba draví útočníci, kteří se nebojí jít clonit a dorážet do předbrankového prostoru. V tomto směru jsme potřebovali vyztužit.
Jak jste osobně prožíval svou první sezonu na střídačce mužů?
Bylo to ohromně těžké. Tlak v MHL a extralize mužů, to se vůbec nedá srovnávat. Tlak i zodpovědnost je mnohem vyšší a byla to pro mě obrovská zkušenost. S Jardou Kverkou jsme do toho šli s tím, že do toho dáme maximum, abychom v případě nezdaru mohli odejít s čistým svědomím. Snad se nám to nějakým způsobem povedlo, ale to musí zhodnotit někdo jiný. Velmi příjemným a cenným poznáním pro mě letos také bylo, že když my trenéři naplno respektujeme práci našich hráčů, jsou oni schopni respektovat i nás, i když nám teče seniorské trenérské mléko po bradě.
Díky za rozhovor!
