pá 20.5.2011 | Michal Slavík, Jakub Holubec

Když jste po sezóně 2005/2006 do Karlových Varů přestupoval, čekal jste, že zde zůstanete hned 5 sezon?
Já jsem v té době podepisoval smlouvu na tři roky, takže jsem koukal na ty tři roky, které mám před sebou. Že jsem poté smlouvu ještě prodloužil, pro mě bylo samozřejmě příjemné, protože jsem byl v Karlových Varech spokojený. Jsem rád že, jsem tu těch pět let vydržel.

Přicházel jste do týmu, který dlouhodobě končil kolem desátého místa. Na zisk zlaté medaile jste tenkrát asi nepomýšlel, že?
To určitě ne. Když jsem přišel, tak by to asi žádný odborník z Varů ani mimo ně netipoval. O to je ten pocit, že jsme dvakrát za sebou uhráli finále, příjemnější. I naše výkony měly vzestupnou tendenci. Už ten rok, kdy jsem přišel, jsme hráli velmi dobře a každý rok jsme se posouvali v tabulce i v kvalitě výkonů. Celé to vyvrcholilo titulem.

Jde o trofej, které si v kariéře vážíte nejvíce? Máte medaili někde doma vystavenou?
I když jsem třeba tolik nechytal, tak tu zlatou i stříbrnou extraligovou medaili řadím na první místo ve své kariéře. Zatím je mám schované u rodičů, než dostavím dům v Jihlavě. Pak si je určitě vystavím, aby nebyly někde zastrčené.

Se kterou sezonou jste z hlediska svých výkonů byl spokojený nejvíce?
Byly to ty první dva tři roky, kdy jsem se i víc dostal do hry vinou zranění Lukáše Mensatora. Měl jsem možnost si více zachytat a myslím si, že jsem tam odvedl slušný výkon.

Nemohl být větší prostor na ledě daný i tím, že vám Zdeněk Venera věřil víc, než jeho následníci?
To nedokážu říct. Na začátku mi určitě pomohla ta Lukášova zranění, kdy jsem se dostal do brány a měl jsem možnost ukázat se. Ve Varech jsem už ale před tímto pětiletým angažmá byl několikrát na hostování z Ústí nad Labem, takže jsem nešel úplně do neznámého prostředí a i trenéři už mě znali. A ta možnost, že jsem mohl chytat delší dobu, mi určitě pomohla do dalších zápasů.

Zachytal jste si ve staré Plechárně i v KV Areně. Kde se vám chytalo lépe?
Už před stěhováním do nové haly jsem říkal, že na tu starou určitě budeme vzpomínat. Musím se přiznat, že mám radši staré zimáky, kde je pořádná zima. Prostředí v nových halách, i když jsou komfortní pro hráče i diváky, už mi přijde trochu umělé. Takže se mi lépe hrálo v Plechárně. I naše výkony tam byly lepší.

Přišel jste už jako zkušený gólman. Dala vám přesto něco práce s Pavlem Kněžickým, který je jedním z top českých trenérů brankářů?
Já myslím, že určitě ano. Naopak můžu litovat toho, že jsem nepřišel o pár let dřív a neměl jsem možnost se pod ním zlepšovat, když jsem byl mladší. Třeba v Ústí nad Labem žádný trenér brankářů nebyl, v Jihlavě se brankářské tréninky týkaly spíše jen mládežnických kategoríí, u seniorů už to nebylo pravidlem. Pod Pavlem Kněžickým to pro mě byla příjemná práce, mohl jsem si s ním pohovořit o svých výkonech a o tom, co se má a nemá dělat. Něco nového jsem se určitě přiučil.

Přestože je Lukáš Mensator mladší brankář, vzal jste si od něj nějakou zkušenost? A myslíte, že i on od vás?
Jestli on ode mě, to nevím, ale já od něj určitě. I když každý máme svůj styl. Lukáš je daleko menší, má odlišné tělesné propozice. Já mám například výhodu, že jsem vyšší a když si kleknu, tak v bráně zaberu spoustu místa. To musí Lukáš nahradit velkou pohyblivostí. V tomhle ohledu jsem měl co od něj okoukat. Tady ve Varech jsem se učil novým věcem, které zdejší kluci měli už zažité. Snažil jsem se vzít si toho co nejvíc.

Dá se obecně říci, že je pro klub výhodné, mít dva brankáře tak odlišných proporcí? Případné střídání může soupeře hodně zmást...
To je těžké hodnotit. Brankáři můžou mít různé proporce, ale záleží také na tom, co umí a neumí chytat. Pro soupeře je to možná nepříjemné, když dojde k střídání. Myslím, že jsme je párkrát tímto dokázali rozhodit. Útočníci byli zvyklí na Lukáše střílet nahoru, což mně díky výšce dělalo trochu menší potíže. V tom byla moje výhoda. Ale hráči nejsou hloupí a najdou recept na každého. Asi není špatné řešení mít dva proporčně odlišné brankáře, ale stejně vždy nakonec záleží na tom, co kdo umí.

Byl jste zklamaný, když jste se dozvěděl o svém konci v Energii? Neříkal jste si, že byste tu už mohl dochytat svou kariéru?
Tak doufal jsem, že bych mohl třeba ještě rok vydržet. Ale zklamání ani zášť jsem rozhodně necítil. Už jsem s tím delší dobu počítal. Čekal jsem to i proto, že mi končila smlouva. Energie má další výborné mladé kluky, takže jsem počítal s tím, že budou chtít nechat ohrát i je.

Jaké máty plány do budoucna?
Ve všech týmech se nyní omlazuje, já bych se ale rád aktivnímu hokeji ještě nějaký ten rok věnoval. To si ale můžu plánovat sám, druhá věc je, jestli o mě bude zájem. Zatím stále čekám, jestli se něco naskytne, bohužel se ještě nic neobjevilo. Je to v jednání, tyhle věci má na starosti Pepa Řezníček. Zdravotně se cítím dobře, to je moje výhoda, ale věk hraje proti mně.

Jaké máte na nové angažmá požadavky? Chtěl byste si po delší době zase zachytat jako jednička?
Rád bych si to zase zkusil, i když po pěti letech by to pro mě byla změna. První tři roky v Energii jsem vždycky alespoň třetinu sezony odchytal, takže mi to ani nepřišlo. Ale poslední dva roky pro mě byly v tomhle směru kruté, pořád jsem seděl na lavičce, což mi moc neprospělo. Každý brankář chce hrát, každý chce chytat. Kdybych tedy mohl někdě působit jako jednička, byl bych rád.

Pokud budete mít na výběr mezi postem jedničky v první lize a dvojky v extralize. Jak byste se rozhodl?
Těžko říct. Do Varů jsem také šel jako dvojka. Může to vypadat jako nevděčná role, ale když se naskytne šance a člověk jí chytne za pačesy, tak může třeba odchytat i zbytek sezony. Svojí roli by hrálo více aspektů včetně financí, kde je určitě rozdíl mezi extraligou a první ligou. Nechtělo by se mi jít do první ligy dělat dvojku. Myslím, že chytat jako jednička v první lize by mi problém dělat nemělo. Zatím ale žádné konkrétní nabídky na stole nemám, takže těžko mluvit takto obecně. Také by samozřejě zálaželo, o jaké by šlo týmy.

Asi byste uvítal angažmá blíže Jihlavě, kam jste to z Varů měl poměrně daleko...
S rodinou jsme si ve Varech zvykli, takže mi to problém nedělalo. Kdybych měl jít někam dál, tak bych asi šel s rodinou. Ale osm let jsem byl pryč z Jihlavy, takže už jsem zvyklý. Samozřejmě, kdybych měl cestovat mimo republiku, už bych se více rozmýšlel. Rád bych zůstal tady u nás, případně na Slovensku. Ale může se stát, že opravdu skončím někde v zahraničí. Je to otevřené.

A co po konci aktivní kariéry? Nepustíte se do trénování brankářů?
Určitě by mě to bavilo. Ale nechtěl bych to dělat na nějaké amatérské úrovni. Nemám ambice vést mužstvo jako celek, rád bych se věnoval čistě profesionální práci s brankáři. Uvidíme, třeba se mi to poštěstí.

Svoji dceru Karolínku vedete k nějakému sportu, třeba přímo k hokeji?
Myslím, že na to ve čtyřech letech má ještě čas. I když je taková živá, takže myslím, že ji časem začne něco bavit. Dám jí možnost, aby si vybrala a dělala to, co se jí líbí. Vyloženě do hokeje jí nutit nebudu, ale pokud by ho chtěla někdy zkusit, tak bych jí v tom nebránil. Teď se ráda nakrucuje a poskakuje, tak si třeba vybere nějaký tanec.

Co vám bude z Karlových Varů nejvíc chybět?
Asi všechno. S rodinou jsme si ve Varech zvykli a líbilo se nám tam. Bylo to tam pro nás vlastně doma. Žena si to dlouho nechtěla připustit a říkala, že doma jsme v Jihlavě. Ale teď i ona říká, že by se tam ráda vrátila. Chybět mi bude i kabina, parta a kluci. I Vary jako město, bylo tam fajn a kousek od hor, rádi jsme s malou jezdili za sněhem na Boží Dar. Předpokládám, že se někdy vrátíme, alespoň na výlet, zavzpomínat si. Vary mi asi ještě chvilku chybět budou.

Lukáš děkuji za rozhovor, vaše výkony a přeji hodně štěstí při hledání nového angažmá!