Do akademického hokeje jdou deváťáci jako tým! Partu upevnili v Měděnci
Po volnu vyrazili na soustředění do Měděnce také deváťáci. Kouč Adam Sýkora pojal cestu tam jako bojovku. Tým vyrazil do Klášterce vlakem. Odtud pak měli cestu "na starosti" kluci. Vzhledem k tomu, že byli bez mobilů, se jim hodila velká mapa před kláštereckým nádražím. Neoficialním vedoucím výpravy se stal Jenda Pavlis, který správný směr cesty konzultoval s místními domorodci. Na poznámky svých spoluhráčů, kteří vyjadřovali obavy nad tím, jestli nás dotázaní neposlali jinam, náš vůdce reagoval tím, že máme být v klidu, protože všechny informace o cestě má v hlavě. No ale přesto někde k zádrhelu došlo, protože jsme skončili u té samé kapličky, kde si před pár dny volil cestu i dorost.
Díky barvitému líčení "krás" trasy po zelené, došli deváťáci k názoru, že modrá je dobrá a vyrazili jsme. Samozřejmě kopci jsme se úplně nevyhnuli, ale dalo se to. Jednu chvíli jsme málem zabloudili, když nás zmátlo to, že část cesty se ztratila. Naštěstí jsme poměrně brzy zjistili, že svah nezmizel, ale je postupně vybagrováván kvůli cyklostezce.
Mimochodem jednodušší by bylo v lese pochytat pytel blech, než držet krok s našimi mladíky. Ti bez ohledu na batohy a krosny nasadili ďábelské tempo a cestu absolvovali asi s třemi ultrakrátkými zastávkami. Klasické dotazy typu už tam budem, jak je to ještě daleko nebo za jak dlouho už to bude, se vyrojily až téměř v závěru cesty.
Po obědě následoval polední klid. Po chvíli se však celý dům začal třást v základech. Pátrání po seismických aktivitách v okolí zastavil jeden z kluků, který se přišel napít a s úsměvem vysvětlil, že v patře objevili tělocvičnu a tak ji museli samozřejmě vyzkoušet. Po vycházce na Mědník, kde s parádním výhledem v pozadí vznikla týmová fotografie, přišla na řadu místní hřiště. Na dvou částech toho fotbalového probíhal turnaj, který byl nazván Euro Měděnec. Tým, který nehrál pak využíval multifunkční hřiště.
Po skončení turnaje byly jednotlivé týmy odměněny zajímavými cenami. Páté místo obsadili Buldoci a ti “získali” výběh na Mědník. Čtvrtý byl tým Zákusečky, který si za odměnu vyběhl Mědník "jenom" do poloviny. Na bronzové pozici skončila parta CR7 GO, která si vybojovala 20/20/20. Díky zisku stříbra celek Odskočení důchodci pobavil tím, že musel polovinu fotbalového hřiště zdolat po čtyřech. No a vítězem Euro Měděnec se stal tým Kašparové 1,2,3. Ten prošel turnajem neporažen a to mu vyneslo sladkou odměnu v podobě koláče.
Také deváťáci si užili místní sjezdovku. Na tu vyrazili v úterý dopoledne. Tuto ne moc oblíbenou součást soustředění při našem následujícím setkání okomentovali „Ještě, žes tu s námi nebyla, to by se stejně nedalo publikovat…“ Tolik tedy k sjezdovce. Aktivity na úterní a vlastně i ostatní odpoledne si kluci plánovali sami. Jediná podmínka kouče Adama Sýkory byla, že musí jít vždy o pohyb. Při plánování mladí energetici využívali nejen obě hřiště, ale i pingpongový stůl v patře.
Ve středu pak deváťáci vyrazili do kláštereckého aquaparku. Trasu si vzal tentokrát na starosti trenér. Na koupališti byla nejvíce využívána skokanská věž a o dost za ní zaostával tobogán. Někteří otužilejší jedinci si dokonce i zaplavali. Po návratu do Měděnce a poledním klidu přišel na řadu kruhový trénink a poté turnaj v nohejbale, během kterého jsem zpovídala nejen kluky, ale i trenéra.
„Dopolední fáze máme běžecké, ale kluci to zvládají skvěle. Odpolední část je pak velmi často v režii kluků. Ti si mohou vymyslet, jaký by chtěli mít program. Což je pro ně zábavnější. Dnes jsme byli také v aquaparku a mám pro ně připravené i jedno překvapení,“ popisuje s úsměvem pestrý program soustředění Adam Sýkora. Vzhledem k tomu, že deváťáci už mají soustředění za sebou, tak můžeme prozradit, že překvapením měla být bojovka na Mědníku.
Dobrá nálada panovala kupodivu nejen u nohejbalu, ale také při kruhovém tréninku, kdy i přes tvrdou dřinu, klukům v podstatě nikdy úplně nezmizel úsměv z tváře. Během turnaje pak byl prostor i na krátké rozhovory. Tři odvážlivci odpovídali na tři stejné otázky: Jak ses těšil na soustředění? Jak se Ti tady líbí? Co tě nejvíc baví?
Michal Topolančin
Hodně jsem těšil. Hlavně na to, že se po dlouhé době zase uvidíme s klukama (úsměv). Je to tady super, ale je to těžké a nejvíc mě baví odpolední hry, kdy mezi sebou soutěžíme.Jakub Jirota
Dost jsem se těšil. Je fajn po dlouhé době vidět kluky a užít si to tady (úsměv). Je to tady pěkné. Máme dobré zázemí a máme se tu hezky. Dá se říct, že mě baví všechno, ale asi nejvíc hry a různé sporty.Jan Pavlis
Těšil jsem se hodně, protože jsem trénoval sám a tak jsem už se těšil na kluky, že budeme zase pohromadě a stmelíme partu (úsměv). Moc se mi tady líbí, protože tu máme dobré zázemí a dobře tu vaří. Je to tu fajn. Asi sjezdovky (smích). No hlavně hry a tak.
Se svým týmem se ohledně hodnocení soustředění shodl i Adam Sýkora. „Myslím si, že jsme se všichni těšili. Měli jsme čtyři týdny pauzu, takže nadšení kluků je veliké. Máme tu nejlepší podmínky, které můžeme mít, takže jsme velmi spokojeni. Soustředění tady hodnotím velmi pozitivně, protože je tu nesmírný klid a kluci tak mají možnost soustředit se jenom na tým. Není tu signál, žádné rušivé elementy, prostě nic. Po týmové stránce je to nejlepší možné místo v okolí, které jsme mohli vybrat.“
Deváťáci jsou v tuto chvíli již doma a chystají se nejen na tréninky, ale i na první přípravné zápasy. To jak se jim podařilo na soustředění stmelit tým a zapracovat, přes všechnu zábavu, na kondičce si ověří už v závěru prvního srpnového týdne, kdy mají v plánu turnaj ve Švýcarsku a týden na to budou bojovat na tradičním Billa Cupu v Praze.
