Dominik Frodl o přípravě, obměněném týmu i zlatém Beránkovi
Dominiku, před několika dny Ti začala letní příprava. Jak se cítíš po jejím úvodu?
Mám za sebou dva týdny, ten začátek je vždycky těžký. Víceméně jsem toho moc nedělal, potřeboval jsem si odpočinout a teď jsem skočil do toho rozjetého vlaku. Hned na prvním tréninku mě přivítaly nepříjemné běhy (úsměv). Tělo už si ale postupně zvyká.
Do přípravy jsi naskočil později než Tví spoluhráči. Máš podle toho upravený i program?
Program speciálně upravený nemám, vesměs děláme podobné věci, a tak jsme se domluvili, že půjdu s klukama dělat stejné věci.
Máte společně s gólmany program trochu jiný než hráči v poli?
Máme gólmanskou skupinu, kdy kluci – Haby s Hamaldou - chodí i na led. Já jsem končil až nedávno, protože jsem byl i delší dobu na nároďáku než jsem čekal, tak jsem si od ledu chtěl trochu odpočinout a zaměřit se spíš hlavně na suchou přípravu, abych nabral svaly a kondici.
Do klubu ses vrátil a nově Vás vede Lukáš Mensator. Jaký spolu máte vztah, jak ta spolupráce urguje?
S Lukášem jsme se potkali ještě když chytal poslední rok na Kladně, takže jsme ještě stihli chytat i proti sobě. Pak byl chvíli v Sokolově, několik let v Mladé Boleslavi, ale ta brankářská komunita není velká a známe se mezi sebou. Když jsme se viděli, tak jsme se samozřejmě pozdravili, ale první větší kontakt proběhl až tady. Mluvili jsme spolu ale už před jeho nástupem, abychom si řekli, co a jak a trochu víc se seznámili.
Tým je hodně nový, omlazený. Jde to znát i v kabině?
Je to znát, přišli mladí kluci, co se vrací ze zámoří. Ještě tu nejsou starší a rozdíloví, již zveřejnění hráči, kteří se k nám připojí až později. Z toho staršího jádra jsme tu akorát Jirka Černoch, Michal Plutnar, Vláďa Habal, Tomáš Redlich, já...ale nerad bych na někoho zapomněl. Člověk při tom zjišťuje, že už taky stárne, když už těm mladým kolikrát ani nerozumí (smích).
Když se vrátíme k loňské sezoně, jaká byla?
Bylo to těžké. Měli jsme dobrý začátek, pak to bohužel mělo sestupnou tendenci. Určitě letos chceme hrát výš, jak kvůli nám jako týmu, tak i kvůli fanouškům. Už teď se tu zvedlo povědomí o hokeji, i když ty výsledky nebyly ideální a věřím, že s nimi by se to povedlo ještě víc.
Naopak spokojený jsi určitě mohl být s působením v národním týmu, do kterého jsi byl závěrem sezony pozván…
Určitě jsem za to byl rád a popravdě jsem to už ani nečekal. Paradoxně to bylo trochu složité v tom, že mi z reprezentace volali pár dní po vypadnutí v předkole, že mám nastoupit, ale do prvního kempu chyběl ještě měsíc. Dali jsme si tak s klukama týden volno a další tři jsme se tu připravovali sami. Myslím si ale, že to nebylo moc znát, hlavně ten první zápas (úsměv).
Jak sis ten zápas užil? První plnohodnotný zápas v národním týmu, vychytaná nula, navíc ve Varech…
Bylo to nezapomenutelné. Beru to jako svůj první zápas. Bylo to navíc před domácím publikem a ta atmosféra byla neskutečná, až mě to překvapilo. Doufám, že něco podobného zažiju i v sezoně na našich domácích zápasech.
Samozřejmě jsem byl nervózní. Kdo říká, že by nebyl, tak kecá. Domácí prostředí mi určitě hodně pomohlo. Když se mi povedl zákrok, tak jsem to cítil, že mi lidi fandí. Ale to bylo i v sezoně a musím za to fanouškům poděkovat.
Nedoufal jsi třeba v hloubi duše, že by to mohlo vyjít až na šampionát?
Ne, to ne. Možná někde v hodně dalekým koutku duše něco bylo (úsměv). My jsme si ale s Lukášem Klimešem z toho dělali trochu srandu, že jsme trochu sparing gólmani, když víme, kdo přijede. Když budu mluvit za nás za oba, tak jsme byli ale strašně moc vděční, že jsme tam mohli být.
Nakonec to vyšlo alespoň Ondrovi Beránkovi, ty osobně jsi vyrazil i fandit na jeden zápas přímo do haly…
Je to tak, další zápasy jsem ale sledoval z Egypta od moře. Můžu říct, že to na mě dýchlo, možná dokonce ještě trochu víc od televize, než z hlediště. Když tam máte ještě navíc spoluhráče…
Můžu říct, že to byl pro nás pro všechny možná trochu zázrak, že se to Berymu povedlo, ale trenéři věděli, co od něj chtějí a on hrál neskutečně. Když jsem pak viděl, že je na ledě pořád, tak jsem měl neskutečnou radost. Vybavuju si, jak dal gól s Norskem a zvednul ruce, tak to jsem měl úplně husinu po celým těle. Klobouk dolů ale před celým týmem, jak to zvládnul.
Pak jste si určitě ale s Ondrou užili to opětovné shledání ve Varech (úsměv)…
Bery ukázal, že je správný mistr světa a že by mohl dostat zlatou medaili i v oslavách (úsměv).
