út 29.3.2022 | Filip Mikulášek

Pane trenére, je za vámi pátá extraligová sezóna. Jak byste ji zhodnotil?
Jednoznačně byla nejtěžší z těch všech. Protože čemu všemu mužstvo museli čelit, to si nepamatuji za celou svou trenérskou kariéru. Jak z psychické a fyzické stránky pro hráče, tak i z hlediska logistiky pro nás.

Bylo také hodně zraněných. Asi klíčová byla ta Jiřího Černocha v úvodu a Jakuba Fleka v závěru. Souhlasíte?
My jsme výborně odstartovali, po sedmém kole jsme dokonce byli v tabulce první. Pak se zranil Jirka Černoch, přišla zpráva o tom, že do haly nesmí více než tisíc fanoušků. My se začali tabulkou propadat a když jsme se zase chytili, tak přišly ty problémy s covidem. V lednu jsme tak díky tomu nehráli celkem pět utkání a dostali se do takového skluzu, že jsme na konci základní části hráli de facto obden. Šestnáct zápasů jsme odehráli v jednatřiceti dnech, což nemá obdoby. Ještě navíc si mužstvo na konci ledna covid samo prodělalo, takže to byl další velký zásah. Jakmile se pak začalo hrát v tom rychlém sledu, tak přibývaly další nemoci, o kterých my jsme samozřejmě nikde nemluvili. Kvůli svalovým zraněním nám chyběl Kuba Flek a Tomáš Havlín. Dnes už mohu říci, že Tomáš Vondráček hrál dva měsíce s nataženým úponem. Pak jsme konečně odjeli do Pardubic na play off a ráno na rozbruslení nám vypadli další čtyři hráči. To byl další zásah a do toho samozřejmě ta hala. To bych nepřál skutečně nikomu a doteď mě to mrzí, ale už se k tomu nechci vracet, protože my se máme starat o sport a tohle téma nechat politikům.

Dlouho se hrálo před pouhou tisícovkou diváků. Pak jste hráli v Chomutově, jak moc vás tohle ovlivnilo?
My jsme v základní části dvakrát doma Pardubice porazili a u nich jsme dvakrát prohráli. V play off byly u nich dva výborné a vyrovnané zápasy. V Chomutově jsme remizovali 2:2 a utkání pak ztratili v prodloužení. Věřím, že kdybychom hráli doma, tak jsme o gól nebo o dva vyhráli. Ale to je kdyby a nemá cenu se v tom pitvat. Měli jsme se s tím porvat líp. Ale bohužel, znovu opakuji, že náš zdravotní stav nebyl ani v tom play off dobrý.

Ke konci základní části jste měli v jednu chvíli náskok na Kladno pouhé čtyři body. Jak velkou hrozbou pro vás byla i případná baráž?
V klidu jsem rozhodně nebyl. Měl jsem pár bezesných nocí, ale to už k té trenérské práci patří. Ale svému mužstvu jsem věřil a smekám klobouk za to, jak zvládl druhou část soutěže. Nejvíc mě u srdce hřeje, jak se tým semkl na poslední dvě utkání základní části.

Před posledním zápasem s Litvínovem padaly zvěsti, že nechcete hrát play off. Co byste k tomu řekl?
Já se tomu musím jenom smát. Za prvé jsme sportovci a za druhé je play off vyvrcholením celé sezóny. Mužstvo je tady stále dost mladé a potřebuje získávat takovéto zkušenosti. Představa, že by někdo v takovýchto zápasech myslel na peníze, je nesmyslná.

Co chybělo k tomu, abyste postoupili přes Pardubice?
Mě to hrozně mrzí, protože byť jsme loni jeden zápas vyhráli, tak ten jejich průběh byl úplně jiný. Letos se nám de facto dvakrát u nich nepovedla první třetina. Ale bylo to dáno fyzickou stránkou. V závěru základní části jsme jeli nadoraz a neměli vůbec prostor se na play off připravit. V tom těle ten laktát byl a než jsme se rozjezdili, prohrávali jsme. Od druhé třetiny jsme byli lepší, ale bohužel nás vychytal brankář Frodl. Já si myslím, že ani Budějovice nevyvíjí na Pardubice takový tlak jako jsme měli my. Loni jsme byli za otloukánka, letos si myslím, že jsme kromě těch zmíněných prvních třetin, nebyli herně horší.

Po pěti letech v týmu skončil brankář Novotný, jehož nahradil mladší Lukeš. Jak hodnotíte tuto výměnu?
Byl to z naší strany logický krok, protože Filip se už v září, což mě strašně mrzí, rozhodl, že tady nebude pokračovat. Realita byla taková, že jsme museli shánět gólmana, abychom měli budoucnost na tomto klíčovém postu zajištěnou. Ve spolupráci s trenérem brankářů a generálním manažerem jsme se rozhodli pro Štěpána Lukeše. Nabízelo se udělat tu výměnu hned, tak jsme do toho šli a myslím, že to bylo dobré rozhodnutí. Štěpán se tady rozkoukal, sžil se zázemím, kabinou a do dalších sezón bude věřím chytat tak, jako v závěru sezony.

Na lavičce Energie jste strávil celkem pět sezon. Jaké z vašeho pohledu byly?
Já jsem přicházel s jasným úkolem – vrátit tým do extraligy. V další sezóně bylo cílem se zachránit, což se také povedlo. Následující dvě sezóny byly z mého pohledu výborné a jsem rád, že nakonec i ta poslední vyšla a dostali jsme se do předkola play off, byť až za pět minut dvanáct. Je vidět, že se tady za pět let podařilo mužstvo stabilizovat. Stavěli jsme na mladých hráčích, z čehož mám ohromnou radost a děkuji vedení, že mě v této vizi podporovalo.

Zmínil jste svou první sezónu, kdy se podařilo vrátit extraligu zpět do Varů. Jak na tuhle sezónu vzpomínáte?
Bylo to strašně těžké, já už to několikrát říkal. Byl tady takový ten zakonzervovaný pohled na Vary, že budou bránit a občas se jim povede nějaký zápas. Bylo to těžké změnit v myšlení hráčů. Že najedou budeme chtít hrát ofenzivně a útočit. Samozřejmě, vždy je potřeba vycházet ze zabezpečené obrany, ale nám se naštěstí dařilo shánět bruslařky velmi dobře vybavené hráče, plus naši mladí rostli před očima. Aktuálně máme pět hráčů v reprezentaci, což je výsledek naší práce a já si toho moc vážím.

V posledních třech sezónách jste pokaždé hráli předkolo. Je to úspěch třeba i z hlediska rozpočtu, který má Energie asi nejnižší z celé extraligy?
Já vždycky tvrdím, že peníze hokej nehrají. Hrají ho Ti samotní hráči. Ale samozřejmě se to finanční zázemí vždy někde projeví. Hlavně v letošní sezóně, kdy byl covid a plno zraněných. Projevilo se, že máme užší kádr a pokud se chcete udržet v elitní desítce, tak není možné to hrát s juniory nebo kluky z první ligy.

Co vám za celé karlovarské angažmá udělalo největší radost? A co naopak nejvíce mrzí?
Nedohrané předkolo s Hradcem v sezóně 19/20 mě bude mrzet asi do konce života. Měli jsme ho už asi dva týdny dopředu jisté. Takže jsme kvalitně potrénovali a byli výborně nachystaní, což se projevilo i v těch prvních dvou utkáních. Jedno se nám podařilo vyhrát. Měli jsme následně vyprodané oba dva domácí duely. Bohužel, soutěž se zastavila jako celá společnost. Byla to veliká škoda. Dodnes jsem přesvědčený o tom, že bychom přešli přes Hradec a byli úspěšní i dál. A největší radost? Jednoznačně to, jak mladí kluci rostli a rostou před očima. Podařilo se vydraftovat Bednáře, Hamrlu, letos to čeká Kulicha, který hrál u nás v prvních dvou lajnách a jsem přesvědčený o tom, že první kolo draftu udělá. Stejně tak věřím, že se podaří draftovat Rymona a možná i Sapouška.

Čtvrtfinále play off se nepodařilo ani v jedné sezóně. Co k tomu současnému mužstvu chybí?
Jednou se ta sezóna přerušila. Loni v lednu jsme díky finanční situaci, protože se hrálo bez diváků, museli udělat nějaké změny v kádru, což se pak v předkole projevilo. Zranil se nám Plutnar, díky tomu jsme měli v obraně plno mladých, nezkušených kluků. Letos zase ten covid, respektive nakumulování zápasů do příšerného rytmu. Ale věřím, že jelikož si ten tým pospolu prošel tímhle vším, tak jej to posílí a bude v další sezóně zase o chlup lepší. Hráči dospívají a ti tahouni jdou do nejlepších let. Na příští rok se podařilo kádr dobře posílit a já věřím, že právě příští sezónu se to čtvrtfinále podaří udělat.

Kostra je tu kvalitní, věříte, že i díky ni se může mužstvo ještě posunout?
Samozřejmě. Ale vždy je potřeba vhodně a kvalitně posílit. A to se nám letos podařilo. Už na konci ledna jsme měli podepsané čtyři hráče, kteří nám pomohou na postech, kde nás letos nejvíce tlačila bota. Věřím, že mužstvo je zde stabilizované a můj odchod nic nenaruší. Hokejově Varům nějaký velký propad rozhodně nehrozí.

Když jste nakousl posily. Přišlo sem v minulosti několik hráčů na post prvního centra, ale nikdo se výrazněji nechytil. Čím si to vysvětlujete?
Je to specifický post. Hrát v extralize prvního centra není žádná sranda. Centrů obecně je málo a my si navíc nemůže dovolit jít do nějakých finančních dostihů s jiným týmem. Proto je každý odchod klíčového hráče, jako byl Gríger, strašně znát a nahradit je není jednoduché.

Strávil jste v Energii pět let. Jaký je vlastně hlavní důvod vašeho odchodu?
Těch důvodů je několik. Ale ten nejdůležitější je důvod rodinný. Mám syna, kterému je 12 let a de facto jsem ho nyní pět let neviděl. Půjde do deváté třídy, přichází do puberty. Proto mu chci být v tohle důležitém životním období co nejblíž, abych trochu zpřísnil jeho výchovu a byl mu celkově oporou.

Jak se těšíte na Energii jako na soupeře?
Popravdě ani moc ne (smích). Hrát proti mužstvu, které jsem pomohl vybudovat a pět let jsem ho trénoval, to na něm rozhodně něco zanechá.

Hodně emotivně reagovali na váš konec fanoušci na sociálních sítích. Tak co byste jim na závěr vzkázal?
Já bych jim strašně rád poděkoval za to, že celých pět let stáli při nás. Ty fanoušci tady, byť jich třeba není takový počet jako někde jinde, nás vždy neskutečně podporovali. Vytvořili hráčům výbornou atmosféru a mrzí mě, že nemohli vidět ten poslední zápas předkola. Ke mně osobně se vždy chovali skvěle a jsem strašně moc rád, že jsme měli takový vztah.

V neposlední řadě pak musím poděkovat majiteli klubu panu Holoubkovi a panu Vaňkovi za jejich důvěru a podporu, kterou jsem celých pět let cítil a bez které by moje práce byla poloviční. Stejně tak jako bez práce mého realizačního týmu, se kterým jsme víceméně ve stejném složení prožili celé mé aktuální působení ve Varech.

Pět sezon, 299 odkoučovaných zápasů, bleskurychlý návrat do extraligy a tři postupy do play-off, nejen to je parádní vizitka trenéra Martina Pešouta. Jeho mise nyní ale v Karlových Varech končí. Trenére, díky! 👏 #telh
Více: https://t.co/MUnZ3rsyQ7 pic.twitter.com/99au3Cza07

— HC Energie K. Vary (@hokejkv) March 22, 2022