HC Energie Karlovy Vary

Fyzioterapeut Petr Benda: Je tu perfektní kolektiv, u hráčů si buduji důvěru

Novou tváří realizačního týmu Energie se stal Petr Benda. Šestadvacetiletý fyzioterapeut pocházející z regionu má k hokeji velký vztah, vždyť jej hrají i oba jeho bratři. „Když jsme probírali detaily a obsah mé práce, neváhal jsem ani minutu,“ říká v rozhovoru muž, který se v letošní sezoně bude starat nejen o regeneraci karlovarských hokejistů.
Petře, vítejte v Karlových Varech, jak jste se k Energii dostal?
Pocházím z Chebu, ale delší dobu jsem bydlel v Praze. Pracoval jsem pro prvoligové Litoměřice, následně se ozvala Energie s pracovní nabídkou. Částečně jsem se tedy vrátil domů, do rodného kraje.

Váhal jste nad pracovní nabídkou?
Po prvním jednání s Energií jsem váhal, ale když jsme probrali detaily a obsah mé práce, tak jsem neváhal ani minutu.

Jak velký vliv měl fakt, že z Karlovarského kraje pocházíte?
Šel jsem studovat fyzioterapii na sportovní fakultu a věděl jsem, že se chci věnovat sportovní fyzioterapii. Proto jsem z kraje odešel. Nicméně na můj návrat to mělo poměrně velký vliv, jelikož tu hrají i moji dva bratři, jsem tedy rád, že se s nimi vidím.

Zmínil jste, že vaši bratři hrají hokej. Jak jste na tom vy? Jaký k hokeji máte vztah?
Hrál jsem hokej jen na rybníku, profesionálně nikdy. Sport mě baví, jsem z hokejové rodiny. Vánoce trávíme tím, že sledujeme mistrovství U20 nebo podobně, stejně jako během seniorského . V tomto období se bavíme pouze o hokeji (smích).

Když bratři hrají hokej, proč vy ne?
Já ani nevím. Hrál jsem házenou a volejbal. Byl jsem asi dost malý. Spolužáci hráli házenou, z Chebu je to kousek za hranice, kde je tento sport populární. Hrál jsem chvilku v Německu, než jsem se rozhodl jít studovat do Prahy. Možná to bylo kolektivem kamarádů.

Proč jste se rozhodl studovat právě fyzioterapii?
Říká se, že profese jako je fyzioterapie, psychologie a podobně, tak studují lidé, kteří k oboru mají nějaký vztah. Když jsem hrál v Německu házenou, měl jsem problém s rukou. Nikdo mi nedokázal pořádně pomoct. Věděl jsem, že to na takové úrovni ale neudržím, pokud se problém nevyřeší. Fyzioterapie mi přišla jako perfektní cesta. Na gymnázium jsem maturoval z biologie a chemie, tudíž jsem tušil, že se budu muset vydat podobnou cestou. Fyzioterapie byla nejlepší volba.

Pracujete také pro volejbalovou reprezentaci. Jsou ve fyzioterapii velké rozdíly?
Ano, rozdíly jsou obrovské. U volejbalu není tolik naraženin a traumatologie, ale je tam hodně přetížených věcí. Člověk nemusí jednat rychle, čas od času se někdo srazí u sítě, ale nemusím jednat příliš rychle. Nachází se tam věci spíše dlouhodobého a chronického charakteru. Řeší se například dopady, zdali dopadá silněji na jednu nohu, jaký má styl odrazu. V hokeji se musí věci řešit tady a teď.

Dá si říct, který sport je pro fyzioterapeuta náročnější? Je to hokej nebo volejbal?
Takhle se to říct nedá. Každý případ je pro nás originální a nechceme ho podcenit. V Energii jsem dostal prostor ke komplexnosti, tudíž mi to zabere více času než například výjezd s reprezentací, kde jsme dva týdny na jednom místě. V tom je to jiné.

V Karlových Varech jste už 14 dní, jak jste se tu zabydlel?
Musím říct, že tu je perfektní kolektiv. Ať už z profesní stránky nebo čistě kolegiální. Co se týká kluků v kabině, tak důvěra se postupně buduje. Některé hráče jsem už znal. Co se týká trenérského štábu, tak tam probíhá komunikace na víc než výbornou.

Co si můžeme představit pod tím, že vám trenéři dali větší prostor?
Bavili jsme se o tom, zdali mají zájem o fyzioterapeuta na plný úvazek. To znamená, že se starám o regeneraci, ale také o zraněné hráče. Zároveň dohled nad hráči při zápasech a výjezdech. Spektrum je široké. Měli jsme spolu už nějaké zapracování, dále máme manuální medicínu na stole a nyní jsme vyřešili nějaké regenerační pomůcky, co se týká fyzikální terapie. Je fajn, že s hráči mohu pracovat každý den jak pasivně, tak pasivně.

Kdo je vaším nejčastějším pacientem v kabině?
To je zatím klubové tajemství. To bych nerad zveřejňoval (smích).

Zabýváte se pouze A-týmem nebo jste zabrousil také do mládežnických kategorií?
A-tým je mou prioritou, ale mám pod sebou ještě hokejovou reprezentaci do 19 let. Co se týká hráčů Karlových Varů, tak ti ke mně mohou dorazit na terapii, i když hrají například v Sokolově, ale papírově patří Energii.

U lékařů se říká, že jsou nejhorší pacienti. Vnímáte se tak také, když máte nějaký problém?
To je spíš otázka na moje kolegy a kamarády, se kterými spolupracuji. Jinak jsem spíš kovářova kobyla. Snažím si pomoct vlastní silou, maximálně to s někým zkonzultuji. Mám rád komunikaci v prostředí, ať už jsou to lékaři, kondiční trenéři nebo fyzioterapeuti. Snažím si od každého vzít to nejlepší a podívat se na problém jeho pohledem.

Jak jste na tom se sportem nyní?
Covid mě trochu zazdil, ale dal mi prostor k tomu, abych se naplno věnoval své práci. S kolektivním sportem jsem na tom hůř, ale chodím si zacvičit a zaběhat. Zejména se ale věnuji své práci.

Jaké jsou vaše mimopracovní zájmy a koníčky?
Rád chodím do přírody, ať už jsou to hory nebo moře. Snažím se to střídat. Během covidu jsem se učil na ukulele, ale zjistil jsem, že to není pro mě (smích). Uzavřel jsem s kamarády nějakou sázku, že se to naučím a všichni mě přesvědčovali, že to je jednoduché, ale není. Mám rád lidi, kolektiv, tudíž rád trávím čas s lidmi.

Díky za rozhovor!