Gólem může skončit každá střela, říká Bílek. Sám to potvrdil.
Podobně jako v předchozím střetnutí zasadili energetici i tentokrát smrtelný úder v prostřední části, kdy v průběhu osmi minut vstřelili čtyři branky. „Nevím jestli to byla náhoda, ale každopádně je to perfektní, že to tam tak rychle napadalo. A jestli to byla první, druhá nebo třetí třetina, to je podle mě úplně jedno.“ Brankových hodů si užívali především diváci na východní tribuně, na opačné straně stadionu si gólový okamžik mohli v detailu prohlédnout jen jednou.
Karlovarské ofenzivní smršti nezabránil ani překvapivý tah trenérů Jandače a Černého, kteří tentokrát do klece poslali méně zkušeného Jana Cháberu. Ten stanul v základní části proti Energii hned třikrát a vždy si vedl mimořádně úspěšně. Útočník, který na západ Čech přestoupil před letošní sezonou z Kladna, však rošádám v brankovišti Jihočechů příliš pozornosti nevěnoval. „Na to my příliš nehledíme. Ať je v bráně jakýkoli gólman, tak se pokaždé snažíme vstřelit branku.“
Že nejde jen o slova do větru dokazuje i fakt, že v domácích zápasech vstřelili energetici svému semifinálovému soupeři celkem devět branek. Tolik jich Jihočeši neinkasovali za celou čtvrtfinálovou sérii. A gólové úspěchy Jakuba Grofa či Josefa Řezníčka ukazují, že cesta do českobudějovické sítě vede spíše tvrdou ranou z dálky než nápaditou kombinací. „Neřekl bych přímo, že na ně platí střely z dálky. Dneska se ukázalo, že gólem může skončit každá střela. Jsem rád, že se nám daří střílet ze všech pozic. Protože jenom ze střel můžou padnout góly.“
Pravdivost svých slov potvrdil Vítězslav Bílek v 36. minutě, kdy z nepříliš nebezpečně vyhlížející pozice propálil Cháberu a zvýšil na 4:1. „Dobruslil jsem vyhozený puk a viděl jsem, že gólman je nalepený na bližší tyčce. Každá střela se počítá, tak jsem to prostě zkusil. Měl jsem samozřejmě radost, že to tam prošlo.“
Když pak svůj premiérový úspěch v play off vsítil i David Zucker, zdálo se, že je rozhodnuto. Že i Českobudějovičtí mají ve zvyku bojovat až do posledního dechu ale ukázala závěrečná třetina, kdy se hosté dostali na dostřel. Kůrka měl dokonce na holi vyrovnání. „Ve třetí třetině jsme trošku polevili. Ale i tak jsme pořád chtěli jít za vítězstvím a jsem rád, že jsme to nakonec ubojovali. Bylo asi dobře, že si trenéři vzali timeout. Byli jsme pořád v jednom víru a potřebovali jsme se trochu uklidnit a vzpamatovat."
Kromě hlavní role při čtvrté brance domácích se útočník s třiaosmdesátkou na zádech dostal i do centra méně veselých událostí. Ve čtrnácté minutě po souboji u zadního mantinelu opouštěl led jen s pomocí lékařů, utkání naštěstí dohrál. „Soustředil jsem se na puk, chtěl jsme s ním vyjet. Najednou už se mi jen rozsvítilo před očima a pak už nevím, co se dělo. Ještě jsem tam dostal nějaký loket, takže jsem byl úplně mimo. Bylo to asi jedno z nejtvrdších utkání s Budějovicemi, co jsme zatím odehráli. Play off se nehraje na krásu, je to boj.“
V souvislosti s tvrdostí hokeje se v letošním play off stalo módou hovořit o nafilmovaných pádech. Více i méně kvalifikování odborníci v médiích vytahují jména hokejistů – letců jako králíky z klobouku a na jejich seznamech nechybí ani hráči Karlových Varů. Útočník Bílek se však diskusí nenechává strhnout a k tématu hovoří s rozvahou. “Neřekl bych, že hráči většinu pádů simulují. Play off prostě přináší větší tvrdost, to k tomu patří. Někdy to samozřejmě bolí, ale od nás se očekává, že to překousneme. Musíme přece něco vydržet,“ uzavírá bojovně pozápasový rozhovor.
Související články
