Hattrick na střídačku? Fakt jsme se nedomlouvali, culí se Eliáš Matoušek a Josef Suchý
V dorosteneckém hokeji nejsou hattricky raritou, ale aby padly dva v jednom zápase a ještě se pod ně podepsali hráči jednoho týmu, to už tak obvyklé není. Navíc pro oba střelce to bylo hodně speciální i osobně.
Eliáš Matoušek je v týmu nováčkem. Sice už po přestupu z Plzně s klukama byl v kabině i na střídačce, ale kvůli zranění odehrál v černobílém dresu teprve pár zápasů. Ve druhém vstřelil premiérový gól a ve třetím pak rovnou hattrick a přihodil asistenci. „Reakce okamžitě byly, že to bude drahé, protože jsou to první body v novém týmu a navíc hned hattrick. Všichni měli radost a já taky. Takže to bylo fajn,“ směje se Eliáš při odpovědi na otázku jaké byly reakce spoluhráčů po třetím gólu.
Veselo bylo na střídačce i po gólech Josefa Suchého. „Kluci se mi smáli, protože jsem delší dobu nedokázal dát gól a teď po dlouhé době jsem dal v zápase tři. Tak byli rádi a smáli se mi. Já jsem byl také rád, že jsem to prolomil,“ popisuje Josef s úsměvem reakce svých spoluhráčů, ale už vážněji doplňuje. „No, jenže potom v zápase proti Plzni jsem jel sám na bránu a zase jsem nedal gól.“
Jak bylo řečeno tak utkání s Mladou Boleslaví jsou vždy zajímavá a jedním z důvodů je to, že dvě sezony po sobě Bruslaři naše kluky stopli v cestě k mistrovskému titulu. Eliáš ani Josef u těchto duelů nebyli, ale přesto zvláštní atmosféru mezi oběma týmy vnímali. „Když jsem byl v Plzni, tak jsme s Boleslaví hráli semifinále v extralize 9. tříd. Takže i pro mě bylo hrát proti Bolce, takové trochu jiné. Pociťoval jsem to. Bylo to opravdu jiné než s ostatními týmy,“ popisuje Eliáš, který plzeňské deváťáky ve zmíněném semifinále vedl jako kapitán a společně se svými spoluhráči došel až do finále extraligy 9. tříd, kde si vybojovali stříbro.
„Já jsem to takhle nebral, proti komu to je. Já jsem byl rád, že mi to tam padlo,“ reaguje Josef s úsměvem na otázku, zda byl rád, že si hattrick vstřelil zrovna proti Mladé Boleslavi.
Oba kluci svůj husarský kousek vylepšili ještě tím, že skórovali přesně na střídačku. První gól vstřelil Eliáš, druhý Josef a tak se střídali dokud si nezkompletovali hattrick. Jako by se domluvili. „Ne, to nebylo domluvené,“ směje se Eliáš a doplňuje, „ale já jsem si z Pepy dělal legraci, že se mě snaží dohonit. Je dobře, že i Pepa dal tři góly, protože jsme oba dva přispěli k výhře a to je super.“ Myšlenka, že by to bylo domluvené pobavila také Josefa. „My jsme se fakt nedomlouvali, byla náhoda, že to zrovna tak vyšlo, že dal Eliáš a pak já, ale nijak jsme se nehecovali,“ usmívá se urostlý útočník.
Kluci měli víkend jako na houpačce. Nejprve euforie z vítězného duelu s Boleslaví a pak přišla prohra s Plzní. „Je pravda, že proti Plzni tam šance byly. Jim zachytal skvěle gólman. Zápas s Plzní byl celkem podobný jako s Bolkou, ale gólman je hodně podržel. Nepodařilo se nám to,“ ohlíží se za druhým víkendovým duelem Eliáš. Se svým spoluhráčem souhlasí i Josef. „No, ten plzeňský gólman nám chytil všechno. Tolik střel jsme měli. Myslím, že jsem někde viděl, že jich bylo třicet sedm a nedali jsme z toho nic. Gólman je podržel a my jsme nenašli jeho slabinu, bohužel. A bez gólu se nevyhrává,“ je i po několika dnech na Josefovi vidět zklamání.
Utkání s Plzní bylo hodně speciální pro Eliáše, který poprvé stál v roli soupeře proti svým kamarádům a bývalým spoluhráčům. „Ze začátku jsem byl samozřejmě nervózní, protože jsem očekával, že kluci do mě půjdou a budou mě nějak hecovat, ale v průběhu jsem se oklepal a bylo to v pohodě.“
Vůbec přesun na trase Plzeň – Vary, vzhledem k rivalitě obou týmů, musel být pro mladičkého útočníka hodně zajímavý a tak se nabízela otázka, jak Eliáše přivítali kluci v kabině. „Kluci mě přivítali skvěle, zapadl jsem úplně v pohodě. Vlastně skoro všechny kluky z ročníku 2009 znám z reprezentace a z VTM turnajů a myslím si, že i s těmi staršími jsem si sedl dobře. Všichni jsou tu skvělí a jsem rád, že jsem takhle změnil prostředí do lepšího,“ říká nováček v černobílém dresu spokojeně.
Eliášovi navíc situaci zkomplikovalo zranění, které těsně před svým příchodem utrpěl v reprezentaci, a které ho vyřadilo na víc jak dva měsíce. Jakmile to ale bylo možné, tak Eliáš byl společně s týmem aspoň v kabině a na střídačce. „První zápas byl hned proti Pardubicím, což také není příjemný soupeř. Bylo to vlastně na rozkoukání. Zadaptoval jsem se do toho varského stylu a už to šlo. Varský a plzeňský styl je třeba rozdílný v obranném pásmu, takže do toho jsem se musel dostat. Pan Andrys mi dával rady, kde v obranném pásmu stát. Bez nich bych stál jako v Plzni, což se tady vlastně nehraje. Už jsem se do toho ale dostal, a vím co a jak,“ popisuje návrat na led Eliáš.
Šikovný útočník za Energii odehrál čtyři zápasy, ve kterých si připsal pět bodů a tak to vypadá, že se vrátil do formy, kterou měl před zraněním. „Ještě určitě mám na víc. Ten výkon není stoprocentní, ale snažím se vrátit, tam kde jsem byl před zraněním. Snad mi to vyjde,“ říká Eliáš odhodlaně.
V každém věku je pro hokejistu těžké vypadnout kvůli zranění ze zápasového tempa, ale ve věku, kdy se kluci učí hokejovým dovednostem, to je těžší o to víc. A jaké to bylo pro Eliáše? „Já už mám zlomenou ruku po čtvrté, takže už jsem na to vlastně dá se říct zvyklý. Ale ze začátku dostat se do toho bylo fakt těžké, ale jakmile už se po dvou zápase chytneš, tak už to jde samo.“
Energetici nyní hrají o pořadí v play-off a tedy o to, s kým se potkají ve čtvrtfinále, tedy pokud se ve skupině umístí na 1. - 4. místě. Pokud by skončili na 5. - 10. čeká je předkolo. Zajímalo mě, na jakého soupeře by chtěli oba útočníci narazit. Zajímavé, že ačkoliv nešlo o společný rozhovor, tak se kluci na soupeři překvapivě shodli. „Ty jo upřímně? Dobře se mi hraje proti Liberci, ten je celkem v pohodě. Na koho bych nechtěl narazit, tak je Plzeň,“ usmívá se Eliáš a hned dodává, „ale když narazíme, tak to bude dobré, že si s nimi zase zahraju.“
„Nad tím jsem nějak nepřemýšlel, ale dobře se mi hraje proti Liberci, protože oni hrajou takový hokej jako my. Ale vážně nevím a asi je mi to jedno,“ odpovídá na stejnou otázku s úsměvem Josef.
Josef do dorostu přišel před sezonou z deváté třídy a po dvaceti osmi zápasech, které odehrál má na kontě dvacet bodů, což na prvoročáka v extralize dorostu podle mého názoru není vůbec špatné. „Před sezonou jsem si dal cíl, že bych chtěl mít bod na zápas. To se mi zatím moc nedaří. Sice to zatím není špatné, ale mohlo by to být lepší,“ říká Josef, který je rád, že společně s ním do týmu přišlo i několik jeho spoluhráčů z devítky.
Také Josefovi se nevyhnula nucená pauza, která trvala přes měsíc a vynechal tak pět zápasů. „Nejhorší to asi bylo s fyzičkou, protože jsem byl asi dva týdny doma a než se mi fyzička vrátila, tak to bylo trochu těžší, ale už je to dobré,“ culí se mladičký útočník.
Co se týče fyzičky, tak dorost měl poměrně náročnou přípravu a na fyzičce tým pracuje vlastně neustále a podle mého názoru je to jeden z důvodů proč se nejen týmu, ale i jednotlivým hráčům v sezoně tak daří. S tím ostatně souhlasí i Josef. „Tak ta příprava byla hodně důležitá. Myslím si, že jak běháme my, tak moc týmů neběhalo. Podle mě se to že máme dobrou fyzičku, ukazuje v zápasech. “
Související články
