HC Energie Karlovy Vary

Hokej je v Kanadě náboženstvím, na ulici mě ale nepoznávají, směje se Bednář

Hodně prazvláštní sezonu prožívá gólman Jan Bednář. Hned dvakrát během letošního ročníku nechytal soutěžní utkání tři měsíce, nyní se snad konečně blýská na lepší časy. V dresu Acadie-Bathurts Titan odchytal tři utkání během několika dní a hned ve druhém zapsal výhru.

Honzo, máte za sebou tři zápasy, jak byste je zhodnotil?
Bylo to pro nás těžké, protože všichni jsme po dlouhé době hráli zápas. Nicméně jsme se těšili a jsme rádi, že soutěž konečně začala. Když se podívám na první zápas, myslím si, že jsme odehráli dobré dvě třetiny, ale tam jsme si nechali hru trošku utéct. Co se týče druhého zápasu, tak v něm jsme byli lepší, sice měl soupeř nějaké střely, ale kluci mi hodně pomohli. Nakonec jsme zaslouženě vyhráli.

Ve vítězném utkání jste měl 32 zásahů, byť byl výsledek 7:2 pro vás. Bylo podle vás utkání tak jednoznačné?
Myslím si, že se hodně podobal našemu prvnímu utkání, s tím rozdílem, že nyní jsme dávali góly my. Nenechali jsme si zápas utéct ve druhé třetině. Skóre trošku zkresluje, ale byl to těžký zápas a všichni jsme rádi, že se nám povedlo jej urvat.

Po třech zápasech, které máte za sebou, dá se už zhodnotit, jak liga vypadá? Jak se odlišuje od českých soutěží?
Rozdíl je veliký. Hraje se na malém kluzišti a vše je rychlejší. Tím, jak je ledová plocha menší, je vše blíž. Gól tedy může padnout téměř odkudkoli. Speciálně pro gólmana je to jiné v tom, že musí být pořád připravený, jelikož se může stát cokoliv. Přece jen je to pořád juniorská soutěž a oproti české extralize se tu dělá více chyb. Navíc, jak jsem říkal, je tu daleko více prostoru ke vstřelení gólu. Brankář musí být pořád připravený na cokoliv, dokud není kotouč mimo naše pásmo. V tomto ohledu si myslím, že to je jiné.

Po čtyřměsíční zápasové pauze jste se dostal do brankoviště, jaké to pro gólmana je?
Je to hodně těžké, ale všichni jsme se na zápas už těšili. Přestože jsme v prvním duelu prohráli, nemyslím si, že bychom odehráli špatné utkání. Sice jsme prohráli, ale nijak jsme se z toho nehroutili. Dobře víme, že zápasy půjdou rychle za sebou. Vlastně ihned za dva dny jsme měli možnost získat body. Z prohry jsme si tedy nic nedělali, byli jsme rádi, že jsme konečně odehráli alespoň zápas a hned jsme se připravovali na další.

Jak nyní bude vypadat herní program, kvůli odložených zápasům? Máte informace, jak bude soutěž nyní probíhat?
Do konce března máme odehrát ještě šest zápasů. Jsou předpoklady, že další měsíc bychom měli odehrát patnáct až šestnáct duelů. V květnu by dokonce mělo začít play-off. V téhle době ale nikdo neví, jak to bude. Všichni doufáme, že se soutěž odehraje až do konce a nebude se nic přerušovat.

Šestnáct zápasů za měsíc, to je pro brankáře velké sousto…
Když jsem přišel, byli jsme tu tři brankáři, ale jednoho vytrejdovali do jiného klubu, tudíž jsme tu jen dva. Musím říct, že gólman, se kterým tu jsem (Chad Arsenault - pozn. redakce), je úplně super. Máme si o čem povídat, navzájem se podporujeme. Myslím si, že mezi námi není nic takového, abychom si zápasy nepřáli, nebo něco podobného. Oběma nám jde o to stejné - pomáhat týmu. Když je jeden v bráně, druhý mu to samozřejmě přeje.

Je to pro vás hodně specifická sezona, když jste chytal v srpnu, poté tříměsíční pauza, následně měsíc ano a následovala další tříměsíční pauza?
Specifická sezona to je určitě. Samozřejmě kvůli tomu, jaká je situace ve světě. Já jsem rád, že tu můžu být a můžu na sobě pracovat. Jsou to pro mě velké zkušenosti, jak po stránce herní, tak životní. Všichni jsme rádi, že soutěž konečně začala a doufejme, že se už nebude přerušovat.

Pro mě osobně to byly první zápasy s kanadským týmem, takže jsem byl i nervózní. Na druhou stranu nervozita tu je před každým zápasem. Od toho tu jsou tréninky, aby se s tím člověk naučil pracovat. Pro mě je důležité, abych dobře pracoval při tréninku a potom si přenesl sebevědomí do zápasů. V zápasech jsem se cítil dobře a doufám, že to bude pokračovat.

Jak nyní vypadá váš život v Kanadě?
Můj klasický den vypadá tak, že kolem deváté až půl desáté mě vyzvedávají kluci a jedeme společně na zimní stadion. Buď jdu s nimi do školy, kterou mají od desíti do dvanácti nebo jdu do posilovny, potom máme oběd. V půl druhé začíná trénink, který během zápasů trvá hodinu až hodinu a půl. S tím, že v pondělí a úterý, pokud nejsou zápasy, máme po tréninku ještě trénink gólmanů s trenérem. Zápasový den je víceméně podobný. Akorát ráno není škola, ale rozbruslení a po ranním rozbruslení je příprava na soupeře a večer zápas. Hlavní rozdíl je to v tom, že tady se zápasy hrají od sedmi večer, takže čas mezi tréninkem a zápasem je delší než v České republice.

Jak probíhá výuka ve škole?
Já přesně nevím, jak to tu kluci mají, protože studuji dálkově školu v Česku. Kluci mají ale daleko méně předmětů. Když jsem jim řekl, že mám v Čechách 14 předmětů, tak na mě čuměli s otevřenou pusou (smích). Mají to tu jiné, ale přesně nevím jaké. Někdo je na univerzitě, někdo na střední škole. Většinu pracovních dnů jsou ale ve škole.

Jak vypadá Kanada v souvislosti s epidemií? V Čechách nastal lockdown, jak to máte vy?
V provincii, kde hrajeme, žije cca 750 000 obyvatel a je tu opravdu pár případů. Nyní je tu asi 36 aktivních případů a různě se to liší. Někdy je pět nových, někdy není žádný. Počítají tu nové případy, uzdravené a aktivní případy, takže to je například tak, že máme tři nové případy, ale pět uzdravených, takže aktivní případy klesají. Hlavní rozdíl je ale v tom, že tady všichni dodržují opatření. Tady si nikdo nedovolí sundat roušku nebo něco podobného. Zaplať pán bůh, že jsme v provincii, kde případů není moc a konečně nám umožnili hrát.

Co například restaurace a obchody? Jsou otevřené, nebo mají speciální režim?
Tady je všechno otevřené, ale všude musím mít samozřejmě roušku. Můžu se jít normálně najíst do restaurace, takže v tomhle je to teď určitě lepší, jak v Česku.

Jsou povolení diváci na sportovních událostech?
Je to individuální podle provincií. Naše provincie New Brunswick, kde budeme tento měsíc hrát tři týmy mezi s sebou, tak povoluje asi 35 % kapacity zimního stadionu. Na první zápas přišlo asi 1 200 lidí, což v této době není vůbec špatné. Uvidíme, jak to bude dál, až budeme hrát s týmy z jiné provincie. Jestli povolí fanouškům vstup, alespoň v omezené míře nebo raději vstup zakáží. Nyní jsme rádi, že fanoušci mohou alespoň v takovém počtu přijít.

To je příjemná změna, když v Česku jste odehrál věršinu sezony bez fanoušků...
Ano, je to něco jiného. Fanoušci k hokeji patří. I přesto, že to není stoprocentní návštěvnost, tak jsme rádi, že alespoň pár diváků přijít může.

Kanada je hokejový stát, vnímáte to také u vás ve městě?
Město je malinké a vlastně tu nic jiného než hokej není. Hokej je tu náboženstvím, lidé tu hokejem žijí. Ať už jsou to fanouškovské skupiny na sociálních sítích nebo potom samotný zápas v hale, je to neuvěřitelné. Moc jsem se na to těšil, proto jsem rád, že alespoň část fanoušků může přijít.

Poznávají vás tedy třeba na ulici nebo něco podobného?
Já po ulicích moc nechodím, většinou jedu na zimák a zpátky domů (smích). Věřím tomu, že kdyby byla normální doba, tak by to tak i bylo, ale teď ne. Podporu fanoušků máme ale obrovskou.

Díky za rozhovor!