Hovorka si zastřílel. Ale co z toho, smutnil po prohře
Jubilejní 1000. utkání v nejvyšší lize odehrála karlovarská Energie v 17. kole proti soupeři ze Zlína. Výročí se však Západočechům nevydařilo zrovna podle plánu a se Ševci i přes bojovný výkon prohráli 3:4. Energetikům ke třem bodům nepomohly ani dva přesné zásahy Marka Hovorky, který přiznal, že oslavy před utkáním mu zrovna nesvědčí.
Marku, jak byste zhodnotil prohrané utkání se Zlínem, ve kterém Energii chyběla jedna branka k bodovému zisku.
Nechytili jsme úvod zápasu, ve kterém jsme hned dostali dva góly. Rozhodly dva momenty a to byl úvod zápasu a naše neubráněné oslabení. Zlín dal tři góly z přesilovek a pak byl zodpovědný v defenzivě, což je pro ně typické. My jsme pak do nich bušili, ale jejich brankář to chytal. Pak jen vyhazovali puky, ale o ten jeden gól jsme byli zřejmě slabší.
Tři branky Zlína v přesilovkách jsou přece jen dost. Dá se na zlínskou početní výhodu vůbec dopředu připravit?
Ukazovali jsme si to na videu a věděli jsme, jak hrají přesilové hry, ale jsou tak zkušení a vyspělí hráči, že to dokážou zahrát i přesto, když tam jste. Dokážou si dát přesnou přihrávku pod hokejkou nebo pod nohama a v tomhle směru jsou strašně šikovní.
Jak byste ze svého pohledu popsal dvě branky, které jste Ševcům vstřelil?
Obě byly v přesilovce. Výbornou práci odvedli všichni čtyři hráči, kteří udrželi puk v pásmu, a navíc jsme si to dobře přihráli. Při prvním gólu se natlačil do branky Roman Vlach a první střela skončila na břevně. Pak se puk dostal do brankoviště a já jsem tam šel na dorážku. Díky bohu se to ke mně odrazilo. Při druhém gólu jsem přesně nevěděl, kolik mám času. Jen jsem slyšel, jak lidé řvou, abych střílel. Roman mi to nahrál zpoza brány a já jsem jen vystřelil.
Vnímáte fanoušky při každé situaci na hřišti anebo pouze když víte, že máte do konce třetiny pár okamžiků?
Slyšíte, když křičí střílej nebo čas. Hlavně to slyšíte, když nejste zase tolik pod tlakem a máte puk v podstatě jistý. Prostě jsem to jen vyzkoušel. Pak jsem se koukal na časomíru a bylo pět vteřin do konce, takže jsem to dával v hodině dvanácté. Bohužel se pak ukázalo, že to bylo vlastně k ničemu.
Kvůli ocenění bývalých hráčů Karlových Varů jste se rozbruslovali v tréninkové hale. Jak velkou roli hrál ceremoniál před začátkem zápasu v samotném utkání?
Popravdě. Takovéto ceremoniály nemám před zápasem rád. Z mé osobní zkušenosti vím, že hráč je nastavený na určitý režim a prostě nachystaný a připravený. Pak se tam dělají deset minut nějaké ceremonie a hráč zatuhne a zatvrdne. Takový zápas jsem snad ještě nikdy nevyhrál. A to jsem jich hrál takových již několik. Je ale třeba uctít hokejisty, kteří něčeho dosáhli. Z mého hlediska musím ale říci, že mi to nevyhovuje.
Říkáte, že vám to nevyhovuje, ale i přesto jste dal dvě branky…
To je pravda. Prohráli jsme 3:4 a dva góly potěší, ale co z toho, když z toho nejsou tři body v tabulce.
Dělalo vám problém přeorientovat se na rudé dresy, ve kterých jste nastoupili?
Nedělalo mi to žádné problémy. Dresy jsme dostali ráno na rozbruslení a jenom jsme si vyzkoušeli, jak nám sedí.
Když mají být vyrobeny nové dresy, vybíráte si jejich velikosti nebo máte speciální požadavky, které by se jich týkaly?
To je práce kustoda a masérů. Oni už vědí, kdo jaký má dres. Z našich stálých zápasových asi okoukají velikosti a podle toho se dělají dresy. My se o to vůbec nestaráme.
Máte před sebou poslední utkání před reprezentační přestávkou. Jak si užijete volna, které vás čeká?
Pojedu domů na Slovensko. Podívat se s přítelkyní za rodinou a trochu se zregenerovat. Máme tři dny volna. Je potřeba si trochu odpočinout, protože je toho na nás hodně. Zvláště když se neposouváme v tabulce nahoru a je to psychicky trochu náročné. Bohužel ale, jsme mladé mužstvo a musíme se z toho vyhrabat, najít sílu v mužstvu a posunout se nahoru.
Děkuji za rozhovor!
Související články
