Hráči ví, jak je letní příprava důležitá pro úspěch, říká kondiční trenérka Magner
Magdo, jak byste zhodnotila průběh letní přípravy A-týmu?
Průběh letní přípravy mohu hodnotit jen pozitivně. S celým realizačním týmem jsme si před jejím zahájením stanovili nějaké cíle a nastavili parametry jejího průběhu. Rozdělili jsme si úkoly a alespoň z mého pohledu se nám plán podařllo dodržet.
Jak jste spokojená s přístupem hráčů v tréninku?
Vzhledem k tomu, že se jedná o profesionální sportovce, myslím si, že přístup hráčů netřeba více komentovat. Vědí, proč jsou tady, mají k přípravě ty nejoptimálnější podmínky. Vědí, jak důležitá je letní příprava pro jejich úspěch v průběhu soutěže a znají naši filozofii. Z mého pohledu tak mohu přístup hráčů hodnotit pouze a jen kladně. .
Letní přípravu vedete společně s Tomášem Mariškou. Jak jste si rozdělili kompetence?
S Tomášem jsme si hráče rozdělili do skupin, abychom mohli přizpůsobit, nastavit a realizovat jejich kondiční přípravu tak, aby pro každého z nich byla co nejefektivnější. Starší hráči mají jiné potřeby než mladší a každý z nich má své individuální přednosti a také oblasti, kterým bylo třeba věnovat poněkud více pozornosti. Myslím, že díky komunikaci s ostatními trenéry se nám podařilo nastavit vše tak, aby každý z hráčů dostal přesně tu maximální péči a přesně to, co potřebuje.
Zařadili jste do přípravy oproti minulým rokům nějaké nové prvky?
Ještě před samotným zahájením letní přípravy jsme ji celou intenzivně probírali s Tomášem Mariškou. Jeho představu o koncepci postavenou na základech a bohatých zkušenostech z minulých let jsme po vzájemné dohodě doplnili o prvky, které tuto koncepci vhodně doplnily.
Bylo něco, co Vás v průběhu přípravy překvapilo?
Nevím, jestli „překvapilo“ je to správné slovo. V každém případě na mě udělala dojem celá organizace. Od podmínek, které tady jsou na nejvyšší úrovni, a to nejen pro hráče a realizační týmy „A“ mužstva a juniorů, ale i pro mládež, které se také věnuji, přes absolutně profesionální přístup a jednání trenérů, veškerého personálu, kustodů až po managment klubu.
Nemají hráči „problém“, že je vede trenérka-žena?
To je spíš otázka na hráče, ale věřím, že ne. Možná to pro některé z nich bylo něco nového a nějaký čas to chtělo, aby si zvykli. Mohu ale říct, že ten čas nebyl dlouhý a nyní spolu parádně komunikujeme, chodí za mnou a ptají se na spoustu věcí a já jim velmi ráda odpovídám a vždy ráda poradím se vším, co je zajímá. Jejich přístup k tréninkům a plnění úkolů je ale pro mě dobrým signálem, že mezi námi panuje vzájemná důvěra a já se cítím v klubu v jednotlivých týmech naprosto komfortně.
Jste bronzová medailistka z polského mistrovství v boxu, jak jste se vůbec dostala k hokeji?
Sportovala jsem už od malička a hokej jsem milovala. Po skončení aktivní boxerské kariéry jsem se začala věnovat studiu kondiční přípravy na vysoké škole a postupem času i trénování. A protože oba mí synové hokej aktivně hrají, dostala jsem se do hokejové komunity a začala se na přípravu hokejistů a jejich specifickým potřebám více soustředit. Po několika kempech v Česku, ale i Rusku, Slovensku a jiných zemích, přišla nabídka z Havířova, kde se jsem se věnovala kondiční přípravě A-týmu a také působila v Karviné jako kondiční trenérka napříč všemi kategoriemi. Tato práce mě nadchla natolik, že bylo jasno. Od té doby je pro mě práce s hokejisty naprostou prioritou a věnuji se intenzivně sebevzdělávání v tomto směru. Proto jsem nesmírně vděčná za možnost, která se mi naskytla tady a za nabídku pracovat na nejvyšší profesionální úrovni.
Jaké prvky z boxu se dají využít při přípravě hokejistů?
Box je, jako hokej, fyzicky nesmírně náročný sport, ta podobnost se tedy nabízí. Stabilita, práce s dechem a pro některé i čistě boxerské dovednosti (úsměv). Ale zařadili jsme po domluvě s trenéry do přípravy i boxerské rozcvičky a ty jsou mezi hráči velmi oblíbené.
Jste původem z Polska, jak jste se vůbec dostala do České republiky?
Jak jsem zmínila, oba mí synové hrají aktivně hokej. Oba hráli v Karviné a tam se můj příběh v Česku asi začal odvíjet. V době koronavirové krize k nám do Polska jezdila trénovat parta hokejistů z Česka, které vedl Tomáš Andrys, kterým jsem zajišťovala kondiční přípravu. Uspořádali jsme pro ně i několik kempů a tři turnaje v Polsku, našla jsem si mezi Čechy hodně kamarádů i přítele. Pak už přišla nabídka od Energie, a tak jsem tady (úsměv). Můj mladší syn Oskar trénuje v Karlových Varech a jsme tu oba moc šťastní.
Když se vrátíme zpět k hokeji, nastoupila jste i v hokejové lize žen na pozici brankářky. Jak jste si to užila a jak na to vzpomínáte?
Ještě v minulé sezoně jsem pravidelně nastupovala za A-tým žen v Karviné a v době korony jsem dokonce vypomáhala na trénincích mužů v mém rodném Jastrzebie, kteří získali i titul v polské extralize.
Neláká Vás to ještě znovu na led?
Samozřejmě, že láká (úsměv). Veškerou pozornost jsem ale teď upřela na práci v klubu a časové vytížení je takové, že mi mnoho času na návrat mezi tři tyče nezbývá. Ale bágl mám s sebou, takže, nikdy neříkej nikdy (úsměv).
