Jsem rád, že jsem přestoupil do Energie, říká Vojtěch Čihař
Vojto, s Plzní jste v letošní sezóně ještě nevyhráli. Jaká byla v kabině nálada před prvním z těch dvou zápasů?
Nálada nebyla moc dobrá, protože jsme předtím dvakrát v Praze prohráli. Po pražském tripu nám trenér řekl, že se musíme sebrat, protože nás čekají dva další a ještě těžší zápasy. Myslím si, že se nám to povedlo, sebrali jsme se a zhostili jsme se toho dobře.
To určitě ano, vždyť v prvním zápase jste porazili Plzeň 8:1. Od jaké chvíle jste si na střídačce říkali, že by to mohlo klapnout?
Podle mého názoru to bylo asi při gólu na 4:0. Pak jsme sice dostali na 5:1, to nás mohlo trošku srazit, ale naštěstí se to nestalo a přidali jsme ještě další tři góly.
Po zápase bylo v kabině asi hodně veselo. Poprvé v sezóně výhra nad Plzní a ještě tak vysoko...
Nálada byla neskutečná. (usmívá se) Náš druhý gólman dokonce skákal přes švihadlo, i když byl oblečený ve výstroji. Byla tam opravdu hodně dobrá nálada. Našemu trenérovi, panu Gombárovi, se narodila dcera, takže jsme měli ještě na oslavu pizzu.
Výhra v derby byla tedy i pěkný dárek pro vašeho trenéra. Ty jsi skóroval třikrát. Zkompletoval sis nejen první hattrick v sezóně, ale i v dresu Energie a navíc v derby…
Byl to úžasný pocit. Kluci mi hodně pomáhali. Sice dva góly byly do odkryté brány, ale ne vždy se ta odkrytá brána povede trefit. (úsměv) Byly to takové náhodné góly. Ten třetí gól, co jsem dal, tak to jsme si nahrávali já a Kuba Galnor. Tak to bylo nádherné, protože jsme si to posílali už asi od modré čáry až k brance a já jsem pak střílel. V kabině jsme můj hattrick už nijak zvlášť neslavili, ale založili jsme s klukama kasu a začali jsme vytvářet pravidla, jaké budou příspěvky a za co. Já za hattrick musím udělat řízky…. (směje se)
Jeden den jste měli pauzu a ten další jste v Plzni hráli druhý zápas. Před ním už byla nálada v kabině lepší, řekli jste si něco?
Určitě. Trenér nám říkal, abychom si nemysleli, že ten zápas bude vypadat jako u nás, třeba 9:1, že v tom budeme pokračovat. To se potvrdilo v těch prvních třiceti minutách, kdy jsme prohrávali 3:0.
Ta první polovina se vám opravdu nepovedla, co se dělo na střídačce a v kabině?
Po první třetině jsme si v kabině promluvili. Těch prvních deset minut ve druhé třetině jsme se rozkoukávali a pak jsme zase začali hrát, to co hrajeme normálně.
Vy jste potom během 126 sekund srovnali skóre a o vašem vítězství rozhodly dva góly v poslední minutě.
(úsměv) To bylo také dobré. Víťa Záhejský to nádherně zavezl, potom to nastřelil. Štěstím se to odrazilo k Vojtovi Váňovi a ten dal gól. To byl vlastně ten obrat.
Po tom obratu bylo na střídačce asi veselo?
To bylo nádherný. (usmívá se) Všichni jsme křičeli. To snad slyšeli úplně všichni. A rodiče, co se přijeli podívat měli i buben, takže to bylo vážně skvělé.
Vyhráli jste dvakrát Západočeské derby ve třech dnech dnech, individuálně jste si nasbírali slušný počet bodů a vyhoupli se na druhé místo v extralize dorostu. Musel vás trenér trošku vracet na zem?
Určitě jo. (úsměv) Někdy jsme takoví, že k tomu přistupujeme jako, že to půjde samo. Trenér nám říkal, že jsme sice druzí, ale ať si nemyslíme, že to takhle půjde dál a bude to lehké. Musíme zůstat nohama na zemi a pokračovat.
Ty jsi do Energie přišel z Chomutova. Jaký byl přechod, co se týče stylu hry, kluků v kabině…
Některé kluky jsem už znal, protože jsem tady trénoval, když byl Covid. Určitě je to jiné ve stylu hry. Každý víme, co máme dělat, ale žádné signály a tak nemáme.
V Chomutově hrál i Jiří Kulich. Potkali jste se tam? Měl jsi od něj třeba nějaké informace o tom, jaké to je v Energii?
Byl jsem s ním v Chomutově několikrát na tréninku a pak jsme se bavili i tady. Říkal mi co a jak, a že ve Varech je to náročnější než v Chomutově. To jsem si i sám vyzkoušel. (úsměv) Víc tady běháme, víc bruslíme a jsem rád, že jsem do Energie přestoupil.
Hrál jsi už i za národní tým. Jaký to byl pocit, když sis poprvé oblékl reprezentační dres a vyjel k prvnímu zápasu?
Byla to neskutečná pocta, moci si na sebe obléknout ten dres. Nečekal jsem to. Doufal jsem v to a přál si to, ale nečekal jsem, že by se mi splnilo hrát v reprezentaci. Byl jsem i hodně nervózní.
To je pochopitelné. Kdy z tebe tréma spadla, při prvním střídání nebo později?
Já jsem začínal hned v první lajně, tak to určitě první střídání nebylo. (úsměv) Spíše až ve druhém nebo ve třetím, když jsem se toho míň bál a byl jsem klidnější.
Jak jsi prožíval MS juniorů?
Mistrovství jsme sledovali s klukama na internátě a neskutečně jsme to prožívali. Když jsme se dívali na semifinále se Švédskem, a když David Jiříček srovnal a potom právě Kulda (Jiří Kulich) dal rozhodující gól, tak nás museli přijít uklidňovat vychovatelé, protože jsme tam řvali. Bylo to úžasné. Byla to fakt nádhera a myslím, si že se kluci nemusí vůbec za nic stydět. Taková malá země a být druzí, to je prostě něco.
Pár zápasů jsi musel vynechat kvůli zranění. Jak náročný byl návrat?
Vzhledem k tomu, že jsem měl přetrhané nějaké šlachy a ten sval v tříslech, tak to nebylo až tak jednoduché. Naštěstí mi pomohli trenéři na suchou přípravu i na ledě. Měl jsem dvakrát nebo někdy i třikrát denně trénink. Nevěřil jsem, že první týden po návratu budu hned hrát. Nakonec jsem šel hrát, což jsem vůbec nečekal, ale bylo hezké, že mi trenér dal důvěru, že už můžu hrát.
Jak ses dostal k hokeji a od kolika let hraješ.
Díky taťkovi, který hrál hokej za Chomutov. Sice jsem nezažil dědu, ale ten by také určitě chtěl, abych hrál hokej. Takže jsem se k hokeji dostal vlastně přes tu mužskou stranu rodiny. (úsměv) Mamka hrála házenou, ale také byla ráda, že jsem šel hrát hokej. Začínal jsem někdy ve dvou a půl letech. Na ledy mě vozila spíše mamka, protože taťka nemohl kvůli práci. Rodina mě hodně podporuje.
Kdo je tvým vzorem v hokeji nebo třeba i mimo něj?
Nathan MacKinnon, který hraje za Colorado Avalanche.
Komu fandíš ať už v hokeji nebo jiném sportu?
V hokeji fandím právě týmu Colorado Avalanche. Z jiných sportů je to třeba basketball a tam fandím týmu Golden State Warriors.
Jak nejraději trávíš volný čas?
Ve Varech volného času moc nemám. Tady je to škola, trénink, spánek, maximálně se učit. (úsměv) Když to vyjde, tak jdeme s klukama na dobrou večeři, zaplavat si nebo se podívat na zápasy juniorky nebo A-týmu. Doma chodím ven nebo si zahrát hokej se sestřiným přítelem, který také hraje.
Jaký je tvůj nejoblíbenější film?
Těch je hodně. (úsměv) Chtěl bych vidět nového Avatara. Jinak teď sleduji spíš seriály třeba Stranger Things nebo Hru na oliheň.
Za jaký tým bys jednou chtěl hrát?
Určitě bych chtěl hrát v NHL. Tam by mi bylo úplně jedno, za jaký tým bych hrál, kdybych se tam dostal. U nás bych rád hrál v Energii nebo třeba v Třinci. Líbilo by se mi také v nějaké severské lize ve Finsku nebo ve Švédsku.
Čím bys chtěl být, kdybys nebyl hokejistou?
(směje se) To se nás ptali ve středu ve škole. Já jsem vůbec nevěděl, co odpovědět, ale asi bych se držel něčeho kolem sportu. Kdyby to nemohl být ani ten sport, tak bych chtěl být asi realitní makléř nebo něco podobného. (úsměv)
Děkuji za rozhovor.
