út 31.1.2017 | Jiří Holý

Hrané dresy ze všech zápasů následně půjdou do aukce, jejíž výtěžek bude předán Nadačnímu fondu Ivana Hlinky. Ten pomáhá bývalým hráčům, kteří se sami, nebo jejich rodiny, nacházejí v sociálně obtížné životní situaci, například zakoupením invalidních pomůcek, léků apod. Více o projektu na www.legendapomaha.cz.

Pane Kollere, kdy jste se s Ivanem Hlinkou poprvé setkal?
Poprvé jsem se s ním setkal, když jsem trénoval rakouský národní tým a byli jsme v Bratislavě na soustředění. Litvínov tam hrál a Ivana mi představil jeho táta Josef. Bylo to myslím v roce 1970.

Zanedlouho po tomto setkání jste přijal nabídku Litvínova k trénování jejich prvního mužstva….
První kontakty přišly, ještě když jsem byl v Rakousku a bylo mi nabídnuto, když v Rakousku skončím, mohl bych jít Litvínov trénovat. Asi půl roku po mém skončení v Rakousku se Litvínov ozval, tak jsem tam šel.

Jak dlouho jste Litvínov trénoval?
Jednu sezonu a kousek. Sám jsem odešel, protože tehdejší předseda, na jméno si už nevzpomenu, stranické organizace komunistické strany Chemických závodů mně pořád nutil, abych vstoupil do KSČ, ale já to odmítal. Jenže se situace začínala pomalu hrotit, a když mi po jednom utkání se Zlínem Honza Klapáč (odchovanec K. Varů, hráč Jihlavy, mistr světa z r. 1972) říkal, že se chystá můj vyhazov, rozhodl jsem se odejít dřív, než mě vyhodí. Potom ještě za mnou Ivan byl s Jirkou Bublou, abych se vrátil, jenže to už nešlo.

Takže váš vyhazov byl spíše politický, než sportovní.
Přesně tak. Sezonu předtím (1974/75) jsme hráli v popředí tabulky a skončili nakonec čtvrtí. Bylo to nejlepší umístění, jakého do té doby Litvínov v lize dosáhl. Jinak v té době spíše bojoval o záchranu.

V těchto dresech nastoupí energetici na ledě Komety

V té době byl Ivan Hlinka již reprezentantem a zřejmě i lídrem Chezy…
Byl šéfem kabiny a měl hlavní slovo. Ale v první řadě mně respektoval a já jeho. V reprezentaci ale takové postavení neměl a byl z toho nešťastný, protože měl spory s Mariánem Šťastným. Já mu říkal, že v nároďáku musí být stejným šéfem, jako je doma, jinak nemá šanci. Od té doby se strašně změnil a začal hrát prim i v reprezentaci.

Jedním z jeho památných výroků bylo, že hokejista se nesmí podělat jak z porážek, tak ani z výher.
Ivan z hokeje nedělal žádnou velikánskou vědu a všechno bral přirozeně. Byl nadaným hokejistou a ani jako trenér z hokeje nedělal vědu. S každým strašně dobře vycházel. Kromě Mariána Šťastného.

Vím, že jste zůstali v kontaktu i po vašem odchodu z Litvínova.
Kdykoliv jel do Varů, vždycky se zastavil, i třeba na jedno kafe.

Kdy jste se s ním viděl naposledy?
Bylo to krátce před jeho tragickou nehodou (I. Hlinka měl autonehodu 16.8.2004 za Karlovými Vary, kdy do jeho vozu naboural malý nákladní vůz). Jezdil na golf do Olšových vrat a občas se zastavil na to kafíčko. Při jedné z posledních návštěv mi prozradil, že byl rozhodnutý jít trénovat do Varů, ale pak přišla nabídka znovu vést reprezentaci. A ta se neodmítá.

Mužstvo sezony 1974/75. V týmu vidíme i Josefa Beránka (uprostřed v druhé řadě), který trénoval Karlovy Vary v prvních extraligových sezonách

Mužstvo sezony 1975/76

Za poskytnutí fotografií děkujeme HC VERVA Litvínov.