Michal Oršulák: Všechno se dá zvládnout
Michale, máš za sebou první sezonu v juniorce, jaké to pro tebe bylo?
Bylo to náročné, protože jsem byl prvoročák. Minulý rok už jsem si pár zápasů sice odkroutil, ale přece jenom to bylo složitější v tom, že teď jsem byl už v juniorce, a ne v dorostu odkud jsem si předtím jenom odskakoval (úsměv).Pomohlo Ti při tom přechodu to, že už jsi v dorostu nějaké zápasy za juniorku odchytal?
Myslím si, že jsem díky tomu trochu věděl, co mě čeká. Ale na druhou stranu já jsem za juniorku chytal v dorostu na začátku sezony, kdy ty zápasy jsou úplně jiné než v jejím průběhu nebo na konci. Sezona má prostě své fáze, a v každé z nich se chytá jinak.Do juniorky přešlo i několik tvých spoluhráčů z dorostu, byla to výhoda?
No nás tam nepřešlo moc, protože někteří odešli do Ameriky nebo Kanady. Spíš to bylo o tom, že jsme kluky z juniorky znali, protože jich poměrně dost bylo ročník 2006, takže nás mladších tam bylo celkem hodně. Na druhou stranu přišli i noví kluci, které jsme neznali.Jedním z nováčků byl také brankář Ondra Špírek, jaká byla vaše spolupráce?
Bylo to v pohodě. Rozuměli jsme si a podporovali se (úsměv).Jak náročné bylo na psychiku to, že jsi ve spoustě zápasů předváděl výborné zákroky, ale nakonec to na výhru nestačilo?
Ono to celkově bylo náročné. Hodně kluků třeba chodilo hrát do Sokolova, takže se to poměrně točilo. A pak když se dařilo týmu, tak se nedařilo mě, a potápěl jsem je, což mě hodně mrzelo, a bral jsem to na sebe. Když už to pak bylo lepší a dařilo se mi, tak přišel jeden dva smolné góly, jako třeba po odrazu od bruslí anebo to klukům nelepilo.Tohle asi muselo být hodně náročné. Jak ses tím srovnával?
Tak určitě chcete v každém zápase vyhrát a udělat co nejvíc pro tým (úsměv). Zápas začíná vždycky 0:0 a všechno se dá zvládnout. S tím jsem vždy do branky šel.Máš za sebou také premiéru v reprezentační osmnáctce …
Každý reprezentační sraz je potěšení v tom, že víte že asi děláte dobrou práci v zápasech a na trénincích. Je to taková odměna nad rámec (úsměv).Měl jsi to štěstí, že jsi nastoupil na Turnaji v Táboře, jak sis užil domácí atmosféru?
Domácí atmosféra je vždycky to nejlepší (úsměv). Žene vás celá hala. Bylo to rozhodně něco úplně jiného než, když jsme byli třeba ve Švédsku a tam je fanoušků jenom pár.Přijela Ti fandit rodina?
Měl jsem tam celou rodinu na oba zápasy, co jsem chytal. Přijeli i známí z Kralovic. Bylo to pro mě speciální i tím, že to pro mě byly první zápasy v Česku, protože do teď jsem vždycky hrál jenom v cizině.Michale, reprezentuješ už od sedmnáctky, jaký je přechod mezi kategoriemi v reprezentaci?
Hrajeme vlastně proti stejnému ročníku, jako jsme my. Složení těch týmů se moc nemění, takže proti nám teď hrají stejní kluci jako v sedmnáctkách. Nemyslím si, že by pro mě mezi těmi kategoriemi byl nějaký rozdíl. Za mě je to prostě o kategorii výš směrem k dospělému hokeji. Je to rychlejší, ale to je asi celkem všechno. Já v tom nevidím velký rozdíl.Kromě turnajů jsi dostával rovněž pozvánky na reprezentační skils kempy přímo pro brankáře. Využíval jsi tyto zkušenosti i na klubové úrovni?
Určitě ano, je tam vždy několik trenérů a každý z nich má jiný pohled, a tak jsem si mohl vzít od každého něco jiného. To je podle mě skvělé, protože mají na konkrétní věc jiný názor a stejnou situaci by řešili úplně jinak. Pro mě to byla ohromná zkušenost.Mimo to ses také zúčastnil speciálního tréninku, který vedli trenéři seniorské reprezentace přímo v Karlových Varech. Jaké bylo trénovat pod Ondřejem Pavelcem?
Bylo to hodně zajímavé a skvělá zkušenost, když se na vás přijedou podívat trenéři z reprezentačního áčka. Chcete se prostě ukázat (úsměv). Pana Pavelce jsem zažil i na těch gólmanských kempech a jak jsem říkal, každá taková zkušenost je výborná.Proč sis vybral zrovna post gólmana?
Mě to vždycky táhlo do brány. Vím, že tohle asi lidé, co to budou číst neuslyší moc rádi, ale já jsem tam šel z toho důvodu, že se tam nemusí moc hýbat. A on to byl potom docela omyl (smích). Zjistil, že tam jsou ještě tréninky navíc oproti hráčům a možná i těžší, ale prostě jsem si to vybral (úsměv). Musím říct, že všude ať už to byl fotbal nebo florbal jsem šel do brány. Táhlo mě to vždycky spíš dozadu (úsměv).Máš nějaký vzor, od kterého třeba odkoukáváš zákroky?
Asi ne, ale sleduji třeba Yaroslava Askarova, gólmana San Jose Sharks, protože mi přijde, že jsem atletický jako on. Snažím se koukat, jak to dělá a hlavně na detaily.Jaké jsou tvé plány pro nejbližší dobu?
Makat co nejvíc, abych se dostal na mistrovství osmnáctek a potom se uvidí (úsměv).Děkuji za rozhovor.
