Myslel jsem si, že se Kumi zbláznil, popsal Hudler vyrovnávací branku
Všechny branky českého týmu v tradičně vypjatém souboji s Ruskem obstaral Jiří Hudler. Ten přesto za základ úspěchu označil svého spoluhráče s maskou na hlavě. „Základem byl výkon Lukáše Mensatora, on byl dnes nejlepší hráč. Hlavně nás podržel ve druhé třetině, kdy měli Rusově hodně šancí a naštěstí je neproměnili. Pak už jsme bránili lépe. Za stavu 1:2 jsme si o přestávce řekli, že máme ještě dvacet minut a máme dost času na to dát góla."
A vyrovnávací branka přišla, v pravý čas. V 58. minutě nahrál Petr Kumstát Hudlerovi, aby se puk vzápětí zatřepotal přesně v růžku Jeremenkovy klece. „Puk se odrazil na modré čáře a Kumi (Petr Kumstát, pozn. red.) ho ještě nahrával mně. V tu chvíli jsem si říkal, že se asi zbláznil, protože jsem byl úplně mimo bránu. On to mohl zavěsit, ale ještě to dal mně, ačkoli mohl zavěsit. Nakonec se to ukázalo jako geniální přihrávka,“ pochválil střelec večera dalšího ze spoluhráčů.
Díky českému vyrovnání a bezbrankovému prodloužení přinesly rozuzlení zápletky až samostatné nájezdy, konkrétně jejich sedmá série, kdy puku již potřetí chopil odchovanec vsetínského hokeje. „Byl jsem naštvaný z toho druhého nájezdu, kdy jsem chtěl udělat to samé jako poprvé, ale puk mi trochu skočil. Věděl jsem pak, že mě Růža (Vladimír Růžička, pozn. red.) na nájezd pošle ještě jednou. O prvních dvou nájezdech jsem se na střídačce radil, ale u třetího už jsem z hlavy vypustil veškeré přemýšlení a věnoval se jenom vlastní hokejce.“
Lukáš Mensator: Sebevědomí ukrývám někde uvnitř
Příjemným překvapením byl i výkon Lukáše Mensatora, který přes nevelké mezinárodní zkušenosti působil tváří v tvář ruským hvězdám nesmírně klidně. Absenci rychlých pohybů s trochou nadsázky vysvětlil zcela prozaicky. „Závěrečný ceremoniál už jsem trochu proklečel, protože jsem toho měl plné zuby a bolely mě nohy. Už i ty nájezdy jsem se snažil trochu víc ustát, abych nemusel tolik chodit dolů. Nakonec to na ně platilo a dopadlo to až na jeden nájezd dobře. U toho jsem čekal kličku do bekhendu a on mi to tam prostřelil. Měl jsem i štěstí, když Mozjakin trefil tyčku.“
Jak karlovarský oblíbenec prozradil, v přípravě na nájezdy čile komunikoval se svými spoluhráči. „Karel Rachůnek ty hráče zná a říkal mi, co budou dělat. V české lize hráče znám a vím, co kdo rád dělá, ale tady to bylo jiné. Všiml jsem si, že Mozjakin na mě jel třikrát a také se samozřejmě koukám, jestli jede pravák nebo levák. U Radulova mi Karel říkal, že bude puk míchat až do poslední chvíle, tak jsem se snažil mu do toho šáhnout.“
Až do tohoto turnaje neměl Mensator na svém kontě žádný výrazný úspěch v národním dresu. Úspěšný turnaj v domácí aréně by k tomu sice mohl být důvodem, jednička Energie však není z z těch, kterým byl úspěch stoupl do hlavy. „Sebevědomí mám ukryté možná někde uvnitř, nedávám ho ale moc najevo. Samozřejmě mi tenhle turnaj pomohl, ale určitě nebudu v šatně chodit s nosem nahoru. Možná to je předčasné, ale musím se začít soustředit na výkonu pro Karlovy Vary. Všichni po nás totiž letos půjdou,“ dodává závěrem.
