po 21.6.2010 | Markéta Flekácsová
Na trenéry si nehrajeme, usmívá se Tomáš Rohan
Vzrůstem sice nevýrazný, ale o to víc dokáže překvapit na ledě. Řeč je o Tomáši Rohanovi. Hráč, který společně s týmem juniorů dosáhl v předloňské sezóně až na vrchol a okusil, jak chutná vítězství, poté dostal příležitost zahrát si s A-týmem a nakonec zakotvil v prvoligové Kadani. „Za šanci v Kadani jsem rád, je to další stupínek po juniorské soutěži“, cení si své zkušenosti jednadvacetiletý útočník.
Co pro Vás znamenala uplynulá sezóna v Kadani? Byla to pro mě určitě velká zkušenost. Hlavně zápasy s týmy jako jsou Ústí nad Labem nebo Chomutov, které jsou na extraligové úrovni. Ovšem i ostatní týmy mají své kvality. A také samozřejmě zápasy play off, které se hrají vždy na krev. Máte tedy pocit, že je pro Vás toto angažmá přínosem?
Jak už jsem říkal, zkušenost to určitě je a veliká, stojíte proti zkušenějším hráčům, najednou se ocitáte v silovějším a rychlejším hokeji, než je hokej v mládežnických kategoriích. Jaké byly pocity, když jste se dozvěděl, že budete nastupovat v Kadani?
Byl jsem určitě rád, protože první liga mužů je zase o stupínek výš než extraliga juniorů. Jak Vás přijali v kabině?
Občas bývám terčem srandy... vlastně docela často (smích). Nejčastěji útočí na mých 171,3 cm výšky, většinou to začne Bali (David Balász) a nejvíce se tomu směje Láďa Boušek, který je ještě o 0,7 cm menší (smích). Ale věřím a doufám, že mě kluci přijali do týmu dobře. Vnímal jste nějakým způsobem i boje energetiků?
Určitě ano. Když jsem mohl, na hokej jsem se podívat šel. Sledoval jsem i onlajny na internetu. V Karlových Varech jste měl příležitost nastoupit i s A-týmem. Mohl byste porovnat hru v Kadani, za Energii a hru juniorů?
Myslím si, že nejvyšší soutěž je oproti první lize o něco rychlejší, systém hry je více propracovaný, ale silově je to vyrovnané. V první lize jsou většinou hráči, kterým se nepodařilo dostat se do extraligy, nebo extraligu po celou dobu hráli a v první lize kariéru dohrávají. Takže logicky musí být o něco níž než extraliga, ale svojí kvalitu určitě má. V juniorech nastupujete proti stejně starým nebo o něco starším klukům, v mužích už o dost starším, takže je to o ničem jiném. Jak jste vnímal mistrovství světa?
Moc zápasů jsem kvůli tréninkům neviděl, ale našemu týmu jsem fandil a držel palce. Finále jsem si ujít nenechal. Probírali jste turnaj nějakým způsobem třeba i v kabině?
Tak určitě, hrajeme hokej, tak se o tom v kabině mluvilo, ale ne nijak zvlášť, na trenéry jsme si nehráli. Jak vypadá Vaše letní příprava?
Letní přípravu dělám v Kadani. S trenérem Antonikem absolvuji letní přípravu už potřetí a tuto hodnotím jako nejtěžší. Po letní přípravě týden odpočívám a pak zase začínám s tréninkem nanovo a připravuji se na sezonu. Jaké jsou Vaše plány na léto mimo letní přípravy s týmem?
Hned po letní přípravě bychom chtěli jet s bráchou (Martin Rohan) a s kamarády Dišem (Petr Přindiš) a Topim (Jan Topinka, pozn.red.) na dovolenou, odpočinout si, nic nedělat a po návratu se zase začít připravovat na sezónu. Doslechli jsme se, že se ve svém volném čase věnujete i fotbalu. Zkuste nám to trochu přiblížit. Jaký post hrajete a co pro Vás fotbal znamená?
Ano, hraji fotbal za Rotavu spolu s bratrem a otcem na trenérské lavičce. Nejčastěji hraju záložníka, ať už krajního nebo středního. Fotbal hraji hlavně, protože mě baví. V týmu máme dobrou partu. Beru ho i jako trénink navíc a dá se říct, že je to i forma odreagování. Když odložíte hokejku a vezmete kopačky a míč, je to příjemná změna. Někdo hraje golf nebo tenis, já fotbal.
