so 4.5.2013 | Filip Mikulášek, Michal Slavík

Petře, když jste před lety přicházel do Karlových Varů ze Znojma, asi jste si nemyslel, že zde vydržíte 10 sezon, že?
Tehdy jsem byl ještě hodně mladý. Přestupoval jsem ze Znojma, kde jsem hrál v podstatě jen jednu sezonu a hned si mě vyhlédly Karlovy Vary. Netušil jsem, jaké to tady bude a už vůbec ne, že tu vydržím tak dlouho. Ani v tom nejkrásnějším snu jsem nečekal, že zde strávím 10 krásných hokejových let. Prožil jsem tu de facto třetinu svého života, což je opravdu dlouhá doba.

Hned v první sezoně jste vstřelil 16 branek. Čím si vysvětlujete, že jste ihned zapadl do týmu?
Tým do kterého jsem přišel byl fyzicky zaměřený. Já jsem tehdy prožil velice tvrdou letní přípravu pod trenérským duem Hořava - Rulík. Dnes už bych podobné tréninkové dávky asi nesnesl (smích), tenkrát mi ale jako mladému hráči nesmírně pomohly. Především fyzicky jsem se posunul dál, díky čemuž jsem mohl hrát v lajně se silným Václavem Skuhravým. Produkovali jsme fyzický hokej, který nám sedl a vynesl nás na vrchol.

Na týmový úspěch v podobě postupu do play-off jste ale v Karlových Varech musel dlouho čekat. Nelitoval jste někdy, že jste přestoupil právě sem?
Nikdy jsem nelitoval a podobné myšlenky neměl. V Karlových Varech jsem byl vždy se vším spokojen a to i přesto, že výsledky nebyly optimální. Když to shrnu, tak se zde to mužstvo dlouho rodilo. Jeden rok už to vypadalo na povedenou sezonu, kterou však pro nás zhatila výluka v NHL. Poté přišel trenér Venera, mužstvo výborně poskládal a přišly i úspěchy. Sezony po titulu pak ovlivnilo zejména stěhování do nové haly a rozpuštění obrany. Myslím si, že rozpuštěním obrany začaly ty problémy, na které se doposud nepodařilo pozitivně zareagovat.

V únoru 2008 jste podepsal s Energií smlouvu na 5 let, což je v Česku nevídaný počin. Rozhodoval jste se dlouho?
V Karlových Varech jsem byl zabydlený a nic mi nechybělo. Vedení Energie mi navíc vytvořilo fantastické podmínky, se kterými jsem souhlasil, a dál nebylo co řešit. S celou rodinou jsme se rozhodli, že zůstaneme, a určitě toho rozhodnutí nelitujeme.

Hrál tehdy roli i fakt, že společně s vámi podepsal stejnou smlouvu i Václav Skuhravý?
Stoprocentně! S Vencou jsme to již v průběhu sezony konzultovali. Sedli jsme si spolu jak po lidské, tak hokejové stránce. Dařilo se nám a proto jsme chtěli spolu pokračovat.

Fanoušci vás znají především jako součást formace s Janem Košťálem a Václavem Skuhravým, později pak s Martinem Zaťovičem a Lukášem Pechem. Dokážete říct, jaké složení vám sedělo více?
Já budu vzpomínat ne všechny spoluhráče v dobrém. Dokázali jsme se prosazovat s Vencou a Honzou Košťálem, před ním tam byl ještě Kuba Kraus. Vždy jsme si nějak dokázali vyhovět. S Martinem Zaťovičem a Lukášem Pechem to byl úplně odlišný styl hokeje. Hráli jsme více kombinačně, avšak účel to mělo stejný. Góly jsme byli zvyklí dávat pořád. Musím ještě jednou všem klukům poděkovat za výkony, které předváděli a za radost, kterou jsem s nimi z hokeje měl.

Jak jste vnímal fakt, že se držíte v první formaci, zatímco vaši kamarádi Václav Skuhravý a Jan Košťál se sestavou postupně propadali?
Těžko se mi tahle situace hodnotí. Samozřejmě jsme velcí kamarádi, a tak to už navždy zůstane. Hokejově jsme se však rozdělit museli. Za propad sestavou ale určitě mohou i zranění, která zasáhla oba dva. Bohužel to byla vážná zranění, která je na dlouhou dobu vyřadila ze hry, a jejich pozice v týmu se během té doby rapidně změnila. Oba byli zvyklí hrát přesilovky, do kterých už nebyli tolik nasazovaní. Celkově to je ale spíše otázka pro trenéry.

Těch jste zde zažil skutečně mnoho. Na kterého trenéra vzpomínáte nejraději?
Trenérů jsem zažil opravdu hodně, avšak jsem s žádným neměl konflikt. Myslím, že nejsem problémový hráč. S každým trenérem jsem vycházel. Určitě nezapomenu na trenéra Veneru, který měl s námi obrovské úspěchy. Z mládí vzpomínám na trenéra Rulíka a jsem mu zpětně nesmírně vděčný za tvrdé letní přípravy, které mě v hokeji hodně posunuly. A samozřejmě trenér Paleček, pod kterým jsme získali titul. Dlouho tu působil také pan Baďouček. Trenérů se zde prostřídalo opravdu mnoho, někteří vydrželi jen krátce a to většinou díky našim neuspokojivým výkonům. Opravdu nerad bych na někoho zapomněl, ale nejraději asi vzpomínám na ty čtyři, které jsem jmenoval.

Vraťme se ještě k mistrovské sezoně. Dokážete říct, co tu tenkrát bylo tak výjimečného?
Především jsme měli vyrovnaný a výborně poskládaný tým. Nebyla tu žádná velká hvězda. Táhl to Venca Skuhravý s Josefem Řezníčkem a fantasticky chytal Lukáš Mensator. Měli jsme parádní obranu. Byla výborně vyvážená, zkušená a dravá. Každý obránce uměl hrát dopředu, ale zároveň nikdy nechyběl vzadu. Stejné to bylo v útoku. Prosazovaly se všechny formace, na každou si musel dávat soupeř pozor. Kádr v posledních sezonách jsme měli kvalitativně jiný. Chyběly nám především zkušenosti, ale i hráčská kvalita. Tehdy byla v týmu neskutečná parta, která vše korunovala ziskem titulu. Musím říct, že vyhrát extraligu je nesmírně těžké, a že jsme to dokázali, vždycky byl a bude pro Karlovy Vary obrovský úspěch. Zároveň si ale myslím, že jsme ten titul vyhráli zcela zaslouženě.

V posledních čtyřech sezonách se tým spíše trápil. Byl i to důvod vašeho odchodu?
Jediný a největší důvod mého odchodu byla sportovní stránka věci. Úspěchy nebyly, což pro mě bylo strašně psychicky náročné. V týmu jsem byl hrozně dlouho a proto bral veškeré neúspěchy daleko vážněji než někdo, kdo přišel na jednoroční hostování. Opravdu to nebylo jednoduché hrát pod tlakem, jenž byl na mě vyvíjen. I z tohoto důvodu jsem se rozhodl pro změnu a věřím, že to i Energii prospěje. Už když jsem byl zraněný, tak jsem přemýšlel, jak to se mnou bude po sezoně. Poté jsem se vrátil a baráži jsme unikli opravdu jen o milimetr. Po posledním zápase jsem se tak definitivně rozhodl pro změnu.

Věděl jste v době rozhodování, že končí i další spoluhráči a dlouholetí kamarádi? Ovlivnil nějak vaše rozhodnutí i jejich konec?
To asi ne. Věděl jsem, že některým klukům končí smlouvy, ale například Václav Skuhravý a Lukáš Mensator je mají platné. Nemohl jsem tudíž vědět, jak to s nimi bude. Celkově jsem se tentokrát rozhodoval sám za sebe.

Již je jasné, že vaším novým zaměstnavatelem bude Sparta. Co na to rodina, plánujete stěhování do Prahy?
Mně i manželce se Praha hrozně líbí. Častokrát jsme tam jezdili na výlety, takže si tam rozhodně najdeme nějaké bydlení a zařídíme určité věci. V Karlových Varech máme ale postavený dům, kam určitě budeme v létě a na volné víkendy jezdit.

Když se spekulovalo o vašem dalším angažmá, mluvilo se o KHL. Proč z toho nakonec sešlo?
Konkrétní nabídku z KHL jsme měl loni, jmenovitě z pražského Lva. Vedení karlovarského klubu mě však neuvolnilo. Poté jsme se na Kladně nešťastné zranil, a to zranění přišlo pro mě v možná nejhorší možnou dobu. Sezonu jsme zakončili play-out, na které moc skautů a manažerů nejezdí. Pro mě to z tohoto pohledu nedopadlo dobře. Nejvíce nabídek jsme měl z českých klubů a ze zahraničí, kam mě to ale nelákalo. Nakonec jsem se rozhodl pro Spartu Praha. Je to tým s renomé a je pro mě výzvou zkusit se tam prosadit.

Extraligový titul už máte, jaké jsou tedy vaše osobní cíle pro další angažmá v české nejvyšší soutěži?
Především chci do toho týmu zapadnout a být mu platný. Pokud se tohle povede, tak rád budu mít ty nejvyšší hokejové ambice. Sen každého hokejisty je bezesporu zisk mistrovského titulu.

V Karlových Varech jste místo v první formaci měl neotřesitelné, na Spartě se o svou pozici budete muset poprat. Jak jste na to připraven?
To se teprve uvidí. Pro mě je to první větší změna po deseti letech. Ale šel jsem do Sparty s tím, že si budu muset své místo v sestavě od začátku vybojovat kvalitními výkony na ledě. Kdybych to podstupovat nechtěl, mohl jsem zůstat ve Varech a dál hrát první pětku. Chtěl jsem ale zkusit změnu a doufám, že se dokážu prosadit.

Jak se těšíte na zápasy proti Energii? Budou pro vás speciální?
Stoprocentně to bude něco speciálního. Hrál jsem tady deset let, znám většinu hráčů, realizační tým i vedení klubu. Obyčejný zápas to pro mě tedy rozhodně nebude. Sám jsem na to zvědavý a už teď se na ty zápasy ohromně těším. Doufám, že mě lidé a fanoušci Energie přijmou v dobrém a odpustí mi, že hraji za jiný klub.

Co byste fanouškům na závěr vzkázal?
Mnohokrát jim děkuji za podporu, kterou projevovali mně i týmu, a to i v dobách, kdy se nám výsledkově ani herně nedařilo. Přeji jim spoustu vítězných pokřiků a pozápasových rozluček, tedy kromě zápasů se Spartou (smích). Třeba se jednou do Karlových Varů vrátím.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů v novém dresu.