Petr Pohl: Bylo to opravdu těžké utkání
Petře, jak byste z vašeho pohledu zhodnotil utkání s Vítkovicemi?
Jak jste viděli sami, bylo to opravdu těžké utkání. Když jsme se do toho dostávali, tak už to bylo prohrané utkání. Bohužel.
Po utkání v Chomutově se mluvilo o opětovném zjednodušení stylu, dnes se to opět nedařilo. Čemu to přičítáte?
Samozřejmě víme, že si nemůžeme dovolovat velké hokejové věci a musíme se jednoduché hry držet, a to rozhodně zodpovědněji než dnes.
První branka byla vlastní, byla to sražená nahrávka. Jak se podepsala na týmové psychice?
Těžko hodnotit, byl to pouze jeden okamžik. Na druhou stranu to není nic příjemného. Takové věci se ale stávají, a my se musíme spíše snažit, aby se podobné situace stávaly soupeřům. Snažit se, abychom si to „štěstíčko“ přiklonili na svou stranu.
Když už se vám podařilo snížit, tak přišla rychlá odpověď. Takový moment asi mužstvo také moc „nepotěší“, že?
K tomu není co dodat. Samozřejmě je to škoda, když vstřelíme branku a záhy na to další dostaneme. Je to možná shoda okolností…
Vítkovice vypadaly jako silný soupeř z pohledu diváka. Bylo to stejné i na ledě?
Vítkovice prohrály několik utkání v řadě, a chtěly to ve Varech konečně urvat. Podařilo se jim to zrovna proti nám, ale tohle je zkrátka hokej.
Do třetí třetiny, která byla rozhodující, jste šli s jakými pokyny?
Byli jsme nabádáni, abychom byli více důrazní. Chtěli jsme na Steel vletět. Ale místo toho abychom dali kontaktní branku, tak jsme další dostali. Sice jsme měli momenty, kdy jsme vycítili šanci s tím něco udělat, ale nedokázali jsme si zápas naklonit na naší stranu.
Vítkovice jsou známé tím, že venku utkání většinou vyhrávají. Že jim venkovní prostředí sedí, čím myslíte, že to je?
Pokud vím, tak branky dávala první formace a největší chybou bylo, že jsme si je nedokázali pokrýt. Proč se jim ale hraje lépe venku, to je spíše otázka na samotné hráče Vítkovic.
Vy sám jste nastoupil letos do prvního utkání v sezóně, jak jste se cítil?
Cítil jsem se, jak kdybych ten hokej nehrál sedm měsíců.