Petr Přikryl se stává druhým gólmanem Energie
Hokejový životopis Petra Přikryla
S hokejem začínal v rodných Litomeřicích, později si jej vybralo do týmu dorostu Kladno. V juniorských reprezentacích se dostal až do týmu dvacetiletých, na světový turnaj se ale nebyl nominován. V osmnácti přestoupil do Sparty, kde dělal pět let dvojku Petru Břízovi a na extraligový led se dostával jen sporadicky, celkem nastoupil v dresu Sparty ke 41 zápasům. V létě 2003 se rozhodl odejít na Slovensko a s Duklou Trenčín vybojoval po boku Jiřího Heše mistrovský titul, když se o porci zápasů v sezóně podělil se slovenským kolegou Miroslavem Hálou. Do Znojma přišel nahradit Tomáše Dubu jako druhý bývalý brankář Sparty v řadě.K hokeji se Petr Přikryl dostal vlastně náhodou. „Pro mě byl vstup do hokeje zajímavý, protože mi ho doporučila doktorka. Býval jsem jako dítě hodně nemocný s průduškami, a tak mi poradila zimní sport. V Litoměřicích byl ze zimních sportů jenom hokej, takže takhle jsem se k němu dostal,“ vzpomíná s úsměvem na své hokejové začátky. O tom, že bude jednou dobrým gólmanem, rozhodla také dílem náhoda: „Asi první tři roky jsem hrával v útoku i v obraně, do brány mě to nějak netáhlo. Jednoho dne mě ale trenér poslal do brány, ať to zkusím. Moc se mi tam nechtělo, ale v té době jsme měli jen jednoho brankáře, tak jsem si tam stoupl. Pamatuju si dodnes, že mi to vůbec nešlo. Trenér už si ale nedal říct a nechal mě tam. Teď mu vděčím za to, že jsem v bráně.“
Od té chvíle šla Přikrylova kariéra vzhůru. Po žákovských letech, strávených v dresu Litoměřic se přesunul do Kladna, tehdejší silné líhně hokejových talentů. „Ve čtrnácti letech jsem dělal talentovky na Kladno. Bylo nás tam čtyřicet úplně nových hráčů plus dvacet, kteří za Kladno už hráli, navíc pět nebo šest gólmanů. Z nich vybírali tři. Připadal jsem si jak na kempu NHL. Hráli jsme mezi sebou zápasy a trenéři se dívali, kdo se komu líbí a jenom si zaškrtávali,“ popisuje, jak probíhal výběr hokejových talentů. „Mě vybrali, i když ne hned jako prvního brankáře, asi tak nějak třetího. Během dvou třech měsíců, kdy se začalo hrát, jsem se prosadil a od té doby jsem tam strávil pěkná a úspěšná léta. V juniorce jsme hráli s Olomoucí o titul. Proti nám tehdy nastupoval útok Kratěna, Broš, Tomajko, ale my jsme byli také silní. Měli jme v kádru třeba Tomáše Kaberleho, Skrbka, Židlického,“ dodává.
Petrova nesporného talentu si brzy všimli nejen trenéři prvního kladenského týmu, ale také po něm začala pokukovat „sousední“ Sparta. Jak se později ukázalo, bylo to pro jeho kariéru významné. „V té době jsem už začal trénovat s áčkem. Pak jsem dostal nabídku ze Sparty, ale věděl jsem, že to nebude přímo do áčka, protože mi bylo teprve nějakých osmnáct let. Na Kladně to bylo ale skvělý, chytal jsem a odejít se mi moc nechtělo,“ vybavuje si atmosféru v kladenském klubu. Hokejový osud ale chtěl, aby se vše odehrálo jinak a sám Petr poodhauluje zákulisí svého odchodu do Prahy: „Měl jsem tehdy menší konflikt s trenérem, nebo spíš byl problém asi ve mně. Člověk to musí většinou hledat sám v sobě. Tehdy jsem se rozhodl, že přijmu nabídku Sparty, jenže v tu chvíli už bylo volné místo jen v brance juniorů.“ Po roce stráveném v juniorce se přesunul do áčka, kde však měl před sebou gólmany světové třídy. „V áčku jsem strávil pět let. Jeden rok za Milanem Hniličkou a další čtyři roky za Petrem Břízou. A tam jsem odseděl celou svoji dosavadní extraligovou kariéru, protože za těmito brankáři bylo hrozně těžké se dostat do brány,“ rekapituluje své působení v holešovickém týmu. Na svůj osud ale nežehrá, spíš vyzdvihuje klady: „Bojoval jsem tehdy jak sám se sebou, tak i s Petrem Břízou. Našel jsem v tom ale spoustu pozitivního, protože od Petra Břízy se dá hodně naučit. Dělal mi takového brankářského tátu. My jsme si s Petrem padli perfektně do oka, on má vlastně zásluhu na tom, že jsem šel do Trenčína a taky sem, do Znojma. To mi tak trochu poradil on.“ Má-li sdělit svůj hokejový vzor, jednoznačně jmenuje právě Břízu: „Ať se mi moji spoluhráči smějí, ale musím Petra Břízu uvést jako svůj velký hokejový vzor. Já si ho hrozně vážím nejen proto, jak hraje hokej, ale hlavně proto jaký je člověk, kamarád. Takový jaký je člověk, je i brankář.“
Sezóna 2003/04 byla pro Petra Přikryla velmi úspěšná. Jenže, ani tady nešlo všechno hned snadno. „Z Trenčína jsem dostal nabídku brankářské jedničky, ale taky to od začátku nebylo tak jednoduché. Musel jsem se o ni poprat, jako už vícekrát, ale od Vánoc jsem odchytal skoro všechno a završil to titulem,“ ohlíží se za svým ročním působením na Slovensku. Jeho přestup měl také zajímavé pozadí: „Před odchodem do Trenčína mi volal pan Dočekal. Nebyli jsme ale nijak definitivně domluveni, měl jsem tehdy ještě několik jiných variant a nabídka Trenčína mi připadala velice seriózní a byla první konkrétní. Hned den po podpisu smlouvy se opět ozvalo Znojmo, ale už jsem nechtěl Trenčín zklamat, tak jsme se domluvili, že to o rok odložíme. Znojmo záhy získalo velice kvalitního brankáře Tomáše Dubu a já jsem si splnil svůj cíl, se kterým jsem do Trenčína šel.“
A právě se stalo Přikrylovou další hokejovou štací. V brance orlů ale odchytal jen pět utkání, poté na dlouhou dobu usedl na lavičku a nakonec stihl nastoupit i do několika zápasu za Mladou Boleslav. Zde s talentovaným gólmanem byli jistě spokojeni, a i proto jej klub z hlavního města motorismu angažoval i pro letošní sezónu.
V ní se Petrovi dařilo velmi dobře. Přestože Mladá Boleslav trochu ztrácí za svými vysokými ambicemi, jejich první brankář se vyhřívá na čele ligových statistik. Zda svou dobrou pověst z nižší soutěže potvrdí i o patro výše ukáží až následující týdny.
Petr má rád všechny sporty, i když s některými, jak sám říká, bojuje, protože mu tolik nejdou. Zkouší hrát golf a také miluje auta, má rád rychlou jízdu. Je absolventem obchodní akademie se zaměřením na podnikání. Studium a hokej se ale moc skloubit nedá: „Musel jsem se rozhodovat mez školou a hokejem, zjistil jsem, že oboje bych nestíhal. Velmi brzo jsem měl individuální studium, a i když jsem chtěl dál studovat, prostě to nešlo.“
