HC Energie Karlovy Vary

Po žebříku přes střechu do šatny, vzpomíná na hokejová 50. léta legendární Václav Freiberg

Páteční exhibice karlovarských hokejových legend přilákala na led zimního stadionu v Dolní Kamenné celou řadu mimořádných sportovních osobností. Každá z nich si při slavnostním nástupu užívala zaslouženého aplausu, možná vůbec nejsilnější ohlas měl příchod pana Václava Freiberga (na snímku). Letos jednaosmdesátiletý účastník bojů Dynama Karlovy Vary s československou hokejovou elitou se s námi podělil o své dojmy z příjemného setkání a přidal i několik vzpomínek na své slavné časy, kdy na stadion u Tržnice chodilo na hokej i dvanáct tisíc fanoušků.

Pan Václav Freiberg si před samotným exhibičním utkáním karlovarských legend užil ovací diváků a z rukou generálního manažera klubu také převzal repliku historického dresu, ve kterém šířil slávu karlovarského hokeje v 50. letech. Bezprostředně po úvodním ceremoniálu neskrýval radost i dojetí při vzpomínkách na svůj hokejový život v lázeňském městě: „Vzpomínám na to jako každý, kdo má místní hokej rád. Takže i já jsem šťastný, že jsem se tohoto výročí zúčastnil a vůbec dožil, vždyť je mi 81 let!“

Václav Freiberg vynikal ve své době především rychlostí a s bystrostí a vitalitou sobě vlastní přidává i přání hokejovému klubu do budoucna: „Byl bych moc rád, aby to takto hokeji ve Varech vydrželo. Když poslouchám zprávy, tak se děsím toho, že by třeba velcí sponzoři mohli skončit s podporou hokeje. Musím popřát, aby ta nová hala pořádně posloužila svému účelu a nebyla jen pro různé festivaly a hokej se v ní třeba nehrál.“

Při otázce na největší zážitky ze své hráčské kariéry ani na moment nezaváhá. „Z minulosti vzpomínám asi nejvíce na to, že na nás v dobách kdy nebyla televize ani rozhlas chodilo tolik lidí. Po těch šest let, co jsme hráli nejvyšší soutěž, jsme měli nejvyšší návštěvy v republice. Někdy přišlo i 12 tisíc lidí. Jak se to tam tenkrát vešlo, je otázkou. Když jsme třeba hráli proti Švédům, museli jsme si připravit žebřík a pak jsem lezli po střeše, abychom se vůbec dostali do šaten. To byly ty nejkrásnější zážitky,“ vzpomíná s úsměvem.

Životní optimismus přímo čiší i z další odpovědi, kde se muž, který pomáhal obnovovat karlovarský sport po válce, zamýšlí nad současným hokejem v porovnání s dobou svého aktivního působení mezi mantinely. „My jsme byli válečnou generací. Nemohli jsme dělat nic jiného než sport. Takže jsme to dělali pouze pro ten sport. Dneska sice lidé kritizují, že se to hraje jenom pro peníze, ale i ti současní kluci hrají hokej pro Karlovy Vary! Mým přáním je, aby takto pokračovali i dále a extraliga v Karlových Varech vydržela.“