Posila McFadden: Z posledních zápasů chceme vymáčknout maximum
Garrette, vítejte v Karlových Varech. Jak jste si užil svůj první den tady? Bylo to super. Včera jsem dorazil kolem půl sedmé, takže už byla docela tma. Takže dnes (ve čtvrtek - pozn. redakce) si udělám procházku a podívám se po městě. Jinak všechno bylo v pohodě, zabydluji se tu a jsem spokojený s tím, jak vše zatím probíhá.
Jaká byla cesta k vašemu příchodu do Energie? Já i agent jsme se shodli, že je to šance, jak posunout moji dosavadní hokejovou kariéru. O extralize jsem slyšel hodně, i tak to ale byl velký krok do neznáma. Chci se herně posunout, a proto jsem tuhle příležitost nemohl odmítnout. Moc se na to těším.
Takže to nebylo úplně těžké rozhodování… Ne, to bych neřekl. Byl jsem nadšený od první chvíle, co nabídka přišla. Takže ke konci to bylo jednoduché rozhodnutí.
Jaká byla cesta? Z Popradu to není úplně blízko… Pocházím z poměrně malého města ve středozápadním Ontariu, takže mě rodiče jako malého vozili na mnoho tréninků a zápasů. I v předchozích klubech jsme na zápasy dost cestovali, na to si zvyknete, protože ten sport milujete. I kdyby ta cesta sem byla sebedelší, tak bych jel.
Říkal jste, že jste o Česku dost slyšel, co třeba? Extraliga je skvělá soutěž. Když se začal přestup do Karlových Varů přibližovat, tak jsem si hledal, jak vypadá město a hala. Aréna je krásná a šatna se mi moc líbí. Kluci jsou tu přátelští, cítím se tu vítán. Zatím jsem tu jeden den, ale všechno do teď bylo super. I věci co jsem slyšel od agenta naznačovaly, že je to dobré místo pro hokejistu.
Takže kabina vás vzala bez problémů? Spoluhráči, kteří umí dobře anglicky, si mě našli hned po příjezdu a pomáhali mi přes den. Když jsme byli na ledě, tak mi vysvětlovali cvičení. Takže se tu opravdu cítím vítán a tahle přátelská atmosféra mi určitě pomůže, abych se přizpůsobil novému týmu a městu.
Jazyková bariéra tedy nehrozí? U některých kluků ještě nevím, jak jsou na tom s angličtinou. Samozřejmě já neumím česky ani slovo, ale budu se snažit vše pochopit a třeba naučit některé spoluhráče lépe anglicky, pokud budou chtít.
Plánujete se naučit nějaká česká slovíčka? Jsem si jistý, že nějaká pochytím. Posledních osm měsíců jsem hrál na Slovensku, přijde mi to, že jsou si ty jazyky dost podobné. Myslím, že „beci“ znamená obránci, to je stejné. Určitě se chci nějaký základ, třeba prosím a děkuji naučit.
Jaký byl první trénink? Byl v pohodě. Máme hodně dobrých bruslařů. Toho jsem si všiml hned, přišlo mi to, že se jede v dost vysokém tempu. Věřím, že nás dobře připraví na páteční zápas.
Když se podíváme na vaši dosavadní kariéru, tak jste většinu z ní odehrál v Kanadě… Co byl ten bod zlomu, kdy jste se rozhodl přesunout do Evropy? Přemýšlel jsem o tom, co bude další krok v mojí kariéře. Jako každý malý kluk jsem si chtěl zahrát v NHL, ale to mi nevyšlo. Čím jste starší, tím více se koukáte po místech, kde byste mohli pokračovat ve svojí kariéře. A já si myslím, že hrát v Evropě je skvělá volba pro hráče, kteří nedostali šanci hrát na profesionální úrovni v severní Americe. Také si myslím, že můj herní styl je spíše pro větší led, rád bruslím, a to si myslím, že je jedna z mých silných stránek. Takže Evropa byla vždy něco, o čem jsem mluvil se svými rodiči i agentem, no a dostal jsem se do bodu svojí kariéry, kdy se z toho stala možnost. Tenhle rok jsem udělal krok do neznáma a zatím si to velice užívám.
Jak se liší život tady oproti životu v Kanadě? Řekl bych, že to je trochu jinačí. Když jsem se tu poohlížel, tak jsem v obchodě neznal žádné značky. Nevěděl jsem jaké koření si můžu dát na jídlo. Ale když si pak najdete věci, které vám sedí, tak je to mnohem jednodušší. Jinak jsem si docela zvyknul. Je tu samozřejmě jazyková bariéra, což může být někdy problém. Ale co jsem tak zjistil, tak většina lidí mluví alespoň trochu anglicky, takže se vždycky nějak domluvím.
V pátek hrajete proti Olomouci, jak se na zápas těšíte? Těším se moc. Je to dost rychlé, naskočit hned do zápasu po dvou dnech a jednom tréninku tady. Ale jinak se nemůžu dočkat až skočím na led a se spoluhráči budeme bojovat o výhru.
Je to domácí zápas, takže poznáte i naše fanoušky. Jak se těšíte na ně? Jsem zvědav, jaká bude atmosféra. Je tu pěkná hala, cítím z toho, že to je dobré místo pro hráče i pro diváky.
Jak byste se fanouškům popsal? Myslím si, že jsem bruslivý obránce, který umí hrát na obě strany. Snažím se pomáhat i v útoku, ale ne na úkor riskování v defenzivě. Rád hraji v obranném pásmu do těla, a také rád rozjíždím akce. Každopádně se snažím v té rychlosti přizpůsobit hře a pomoct co nejvíce to jde.
Jaké jsou vaše koníčky? V létě je to určitě golf. S tím jsem začal už jako hodně malý s mým tátou a mladším bratrem. Hrával jsem i s kamarády. Moje léto je tak nabité přípravou na nadcházející sezonu a ve volném čase se snažím věnovat golfu jak jen to jde.
Máte nějaké osobní cíle pro letošní sezonu? Pro tým jsou nadcházející zápasy opravdu důležité, což jsem si uvědomil už při podpisu v Karlových Varech. Takže z těch posledních jedenácti zápasů vymáčkneme maximum, a budeme tak doufat v lepší pozici pro playoff. Pak už se samozřejmě budeme chtít dostat co nejdále to půjde.
Poslední otázka je na vaši nadaci. To je v Evropě nepříliš časté, mohl byste nastínit, o co vlastně jde? Založil jsem neziskovou organizaci, která má za úkol sbírat peníze pro instituce, které pomáhají s mentálním zdravím. Začalo to v mých 16 letech jako hokejbalový turnaj. Ten měl donutit děti vyjít ven a také vybrat nějaké peníze na pomoc lidem, kteří bojuji s psychikou. Měl jsem známého, který spáchal sebevraždu, když jsem byl v deváté třídě. To mě nasměrovalo na cestu pomoci lidem, kteří mají psychické problémy. Od té doby se to proměnilo na golfový turnaj. Každé léto se sejdeme s bývalými spoluhráči v Guelphu, kde jsem hrál juniorskou ligu. Je to teď takový absolventský turnaj. Máme šanci se zase potkat a samozřejmě vybrat nějaké peníze. Za posledních sedm, osm let jsme vybrali přes 100 tisíc dolarů, na což jsem pyšný. Dost mi pomáhají kamarádi, jedna z mých nejlepších kamarádek mi se vším pomáhá, když jsem za oceánem. Je to zajímavá činnost a něco, co je blízko mému srdci a co miluji dělat.
