Prožil jsem tu nádherné roky, říká loučící se Jakub Flek
Překvapilo tě, kolik dorazilo fanoušků?
Překvapilo. Upřímně jsem tolik lidí úplně nečekal (úsměv). Zabralo nám to pěknou hodinku a půl a jsem rád, že fanoušci dorazili v tak velkém počtu.
Neměl jsi třeba trochu obavy z reakcí fanoušků poté, co už byl ohlášen Tvůj přestup do Brna?
Nic takového jsem neměl. Upřímně, každý na to může mít názor, jaký chce. Já si určitě svůj život a svou kariéru budu řídit podle sebe. Samozřejmě respektuji i to, že někomu to může vadit, někoho to mrzí. Prožil jsem tu nádherných deset let, bylo to pro mě úžasné…teď ale nastal čas na změnu. Bylo to pro mě těžké rozhodování, ale prostě jsem se tak rozhodl.
Nedávno ses vrátil z mistrovství světa, kde jste vybojovali bronzovou medaili. Největší úspěch kariéry…
Stoprocentně. V osmnácti jsem de facto nehrál hokej, pak jsem s ním znovu začínal, jinak veškerou kariéru jsem strávil tady ve Varech. Medaile je pro mě určitě vrchol.
Neříkal sis někdy, jestli se ti to třeba nezdá?
Říkal jsem si to, ale věděl jsem, že se mi to nezdá (úsměv). Bylo to hrozně náročné. Vše, co se tam událo, bylo neskutečné. Byť přišly chvíle, třeba jako prohra s Rakouskem, kdy jsem si řekl ´ty jo, uvidíme, jak to všechno dopadne´, ale pořád jsme věřili, že máme tým a vůli na to něco dokázat. A naštěstí se nám to podařilo.
Už jsi to zmínil. V osmnácti jsi hrál krajský přebor a teď jsi hrál na MS s Davidem Pastrňákem v jednom týmu. Jaké to bylo?
Říkal jsem to už v jednom rozhovoru bezprostředně po bronzovém zápase, že kdyby mi někdo před 12 lety, kdy jsem jezdil s Mariánkami na derby do Vřesové u Sokolova řekl, že mi pověsí na krk bronzovou medaili vedle borců jako jsou Pasta, Krejča…ale vlastně vedle všech, co tam byli. Nebylo to jen o nich, i když to samozřejmě byli naši nejlepší hráči, největší hvězdy. Jsem moc rád, že jsem se tam sešel s takovou partou, druhou rodinou, a strašně jsem si to užil.
Když se vrátíme zpět k angažmá v Karlových Varech. Jak na něj budeš vzpomínat?
Samozřejmě jen v tom nejlepším. Vary pro mě vždy budou největší srdcovka, je to můj domov, chci tady žít i po kariéře. Jak jsem psal i v příspěvku na svém Instagramu, prošel jsem si tu de facto vším. Začalo to hostováními v Sokolově, v Jihlavě v první lize, pak nastal přesun sem do Áčka, kde jsem si vybojoval místo. Rok na to jsme spadli do první ligy, za rok jsme se vrátili nahoru. Zažil jsem toho tady hromadu, potkal jsem tu životní kamarády, kteří hodně ovlivnili moji kariéru.
Bilance Jakuba Fleka v našem dresu? 👌 pic.twitter.com/GT0Mj9imMY
— HC Energie K. Vary (@hokejkv) May 31, 2022
Deset let, to je hodně vzpomínek. Která je ta nejvýraznější?
Jmenoval bych jich strašně moc, ale kdybych měl vybrat tu nejsilnější, tak určitě ten pocit, kdy jsme vrátili do Varů extraligu. Po té předchozí zpackané sezoně to bylo strašně těžké. Patří tam i velký dík vedení klubu s majitelem Karlem Holoubkem, že udrželi pohromadě kádr, který byl schopen extraligu do města vrátit.
Na koho ze spoluhráčů budeš nejvíce pamatovat?
To je další těžká otázka. Mohl bych vyjmenovat spoustu kluků, mezi kterými jsem tu strávil těch celých deset let, ať už je to Kohy nebo Bery, kteří si se mnou prošli i MHLku. Pak určitě bud vzpomínat na Rachnu s Grígym, se kterými jsme spolu dlouho hráli.
Zmínil jsi juniorskou MHL. Byl to v tvé dosavadní kariéře ten pomyslný zlom, kdy sis řekl, že se zase naplno vracíš k hokeji?
Myslím si, že ano, tam jsem tak nějak nakopl tu kariéru zpátky, byť předtím už jsem působil v druholigových Klatovech. Hlavně tam ale začal můj dlouhý příběh ve Varech.
V posledních třech sezonách jste vždy postoupili do předkola play-off. Jak moc mrzí, že se nikdy nepodařilo postoupit do čtvrtfinále?
Mrzí mě to moc. Já měl o našem umístění vždy ty nejvyšší představy. Tým na to byl, byť jsme nikdy neoplývali nějakými hvězdnými jmény, zase jsme ale všichni byli v tom ideálním hokejovém věku. Draví, mladí. Byla hrozná škoda, že jsme čtvrtfinále neudělali, pak se mohlo už stát cokoliv. Třeba se to klukům teď povede beze mě, já jim to budu jen přát.
Byla největší šance v sezoně 2019-20, kdy to po dvou zápasech s Hradcem bylo 1:1 na zápasy, možná jste byli i lepší? Pak se ale ročník kvůli Covidu předčasně ukončil…
Asi ano, ale to je kdyby, tam se mohlo stát cokoliv. Mrzí ale, že se sezona nedohrála, bohužel přišel koronavirus, zasáhl do toho. Ale to se nedá nic dělat, i takové věci se v hokeji stávají.
Zažil sis tu v tomhle ohledu poměrně zajímavé momenty. MHL jste v sezoně 2014-15 nedohráli, jedno předkolo nedohrané, další v Chomutově. Nepřišlo ti to třeba trochu jako prokletí?
To ani ne (úsměv). Člověk ty věci bere tak, jak jsou. Jsou věci, které neovlivníš. Myslím si, že v životě se lidé perou s daleko horšími věci, než to, jestli můžou hrát zápas doma nebo musí jinam. Samozřejmě mě to mrzí, že jsme si tu s fanoušky nemohli předkolo užít, ale i tak nám v Chomutově vytvořili skvělou atmosféru. Ale jsou i důležitější věci než je hokej.
Nyní už odcházíš do Komety. Co rozhodlo?
Bylo to hrozně těžké. Já jsem se samozřejmě netajil tím, že pro mě byla prioritou cizina, která si troufnu říct, že by vyšla, nebýt té situace ve světě. Evropský trh je ale přeplněný špičkovými hráči z KHL. Už v průběhu sezony jsem měl v řešení odchod do Klotenu, nicméně jsme se tu namočili do situace, ve které jsme úplně být nechtěli. Kladno nám začalo dýchat na záda. Řešili jsme to s klubem, ale nakonec mě nepustil, abych tu pomohl a nehráli jsme baráž, což jsem samozřejmě plně respektoval. Já jsem vůbec nechtěl to, abychom se tu pak do dubna klepali v baráži. To už jsem si párkrát zažil a rozhodně to nebylo nic příjemného.
Pokračoval jsem tedy dál, věřil jsem, že ještě nějaké nabídky přijdou s tím, že jsem se dostal do nároďáku. Nechával jsem to otevřené, čekal jsem do poslední chvíle. Nějaká jednání sice probíhala, ale nevzešlo z toho nic konkrétního. Pak už jsem nechtěl dál čekat, znamenalo by to pro mě, že bych byl minimálně nějaký čas bez smlouvy. Do toho jsem se chtěl soustředit jen na reprezentaci. Nechtěl jsem to tam úplně hrotit, a tak za mě vše řešil agent, abych se mohl zaměřit jen na nároďák. Rozhodování bylo těžké, ale nakonec jsem se rozhodl pro změnu.
Zahraniční angažmá tedy definitivně padlo?
Ještě to uzavřená kapitola není. Brno mi dalo svolení dát si do smlouvy klauzuli o odchodu do zahraničí. Uvidíme, jestli ještě nějaká nabídka přijde, pak by to záviselo na tom, jak bych se s Kometou domluvil.
Může být pro Tebe výhodou, že budeš hrát dál pod Martinem Pešoutem, který tě trénoval posledních pět let?
Chtěl bych určitě říct, že Martin zas tak velkou roli v mém rozhodování nesehrál, byl to spíš Libor Zábranský, se kterým jsme řešili, jaké má představy. Na druhou stranu mě ve Varech hrozně lákalo, že se vrací Dávid Gríger, to nebudu nijak zastírat. Byla to pro mě velká udička, abych tu zůstal a vytvořili jsme společně s Tomášem Rachůnkem útok, ve kterém jsem zažil nejlepší roky svého života. Jak už jsem řekl, to rozhodování bylo těžké a hrozně dlouhé, hodně jsem si to v hlavě probíral. Nakonec jsem dospěl k názoru, že zkusím změnu. Uvidíme, může to vyjít, nemusí.
Bydlíš tu, po skončení kariéry by ses chtěl vrátit. Máš tu tedy i dál otevřená vrátka do klubu?
Z mé strany stoprocentně a co jsem mluvil s lidmi z vedení, tak mi řekli to samé. Myslím si, že jsem v karlovarském dresu ještě neřekl poslední slovo, ale to zase nechci předbíhat. Jak už jsem řekl, Vary jsou můj domov, miluju to tu. Jak lidi, tak město, tak i klub. Jednou se sem určitě po kariéře vrátím a možná se sem vrátím i se svou kariérou.
„Tahle medaile je pro všechny doma, hráli jsme za celý náš úžasný národ.“ 🇨🇿🥉 pic.twitter.com/JefezMlNn7
— HC Energie K. Vary (@hokejkv) May 29, 2022
