út 5.12.2006 | Redakce

Málokdy mě projev na nějaké akci potěší tak, jako dnes. To, co jste dokázali, ve mně vyvolá pocit, který nelze popsat jiným slovem, než: obdiv. Potvrzujete mi mou starou víru, že úspěch je v první řadě věcí vůle, nikoli příhodných podmínek.

Kolik lidí se vymlouvá, že nemají čas na sport, protože mají příliš práce. Mají příliš funkcí, jsou příliš důležití. Snažím se mezi takové lenochy nepatřit, ale upřímně říkám, že před vámi smekám.

Smekám zároveň před odvážným rozhodnutím Českého svazu ledního hokeje, který přijal sledge hokejisty za své rovnoprávné členy. Je tak první českou sportovní organizací, která plní přání Mezinárodního paralympijského výboru, integrovat tělesně postižené sportovce mezi dosud zdravé, kdybych chtěl žertovat.

Děkuji všem, kteří se na tom podíleli, jak na straně české Sledge hokejové asociace, tak na straně Českého svazu ledního hokeje, jmenovitě panu Vratislavu Kulhánkovi a Romanu Herinkovi.

Nesmírně si vážím toho, že řešení pro sledge hokejisty se našlo na bázi občanské společnosti, kdy jedna organizace podala pomocnou ruku druhé. Tak by to mělo být i jinde, protože solidarita nemá být věcí vynucovanou, ale dobrovolnou. To však nicméně neznamená, že stát se má zbavit odpovědnosti za pomoc handicapovaným, odpovědnosti vyrovnávat nespravedlnost osudu.

Rovnost šancí. To je heslo, které zastávám a které chci prosazovat i jako premiér, pokud mi to bude nadále umožněno. Vy si více než zasloužíte dostat šanci. Nakonec jste ji po tvrdé dřině dostali. To je určitě dobře. Ale je zde řada jiných, méně šťastných tělesně postižených sportovců, kteří na svoji šanci teprve čekají. I ti si zaslouží svoji příležitost a vláda v tom udělá, co bude moci.

Nechci vás déle unavovat, protože mám za to, že jsme tu zejména kvůli sportu, ne kvůli dlouhým projevům. Přeji Vám hodně úspěchů v téhle tvrdé hře, ale nejen v ní.

Ing. Mirek Topolánek
Předseda vlády České republiky