S koučem Klimentem pod pokličku ženského hokeje
Jaká pozitiva a negativa se vám vybaví při vzpomínkách na minulou sezonu?
Jsem spokojený s tím, že se nám podařilo do týmu zabudovat hodně mladých hráček. Nějaké mladé nám také bohužel odešly do Litvínova, který měl málo hráček, a s nimi nám odešly i body. Jedna z nich totiž byla druhá v kanadském bodování. V útoku tým nejvíce táhla kapitánka Jitka Bauerová, Jana Pöpperlová a dařilo se i Dominice Forejtové, které teprve nedávno bylo třináct let a ještě hraje s kluky v Děčíně. Musím říct, že s produktivitou těchto hráček jsme tak trochu předem počítali. Překvapila nás i Michaela Hornová, která původně hrála v obraně, ale často jsme ji nasazovali i do útoku. Ukázalo se totiž, že má čuch na góly, a v jednom utkání vstřelila hned čtyři. U jiných hráček jsme ale čekali, že bodů budou mít více.
Trénovali jsme poměrně hodně a především v první části sezony jsem byl s přístupem hráček spokojený. Po Vánocích už to bylo horší a kolikrát jsem byl i naštvaný. Také jsme se museli vyrovnat s tím, že nám dvě hráčky otěhotněly. To je samozřejmě příjemná událost, ale pro nás trenéry to byla komplikace.
Zklamaní jsme byli, protože postoupit jsme chtěli. Samozřejmě jsme ale věděli, jaký máme kádr, a říkali jsme si, že pokud se postup nepovede, svět se nezboří. Kádr máme dobře připravený fyzicky, ale ještě není úplně stabilizovaný. Některé mladé hráčky začaly hrát teprve nedávno a ještě si zvykají. Tak za tři roky bychom ale mohli být celkem silní. Naším největším problémem je ale v současnosti střílení branek. Zaměřujeme se na to na trénincích, ale branky dávají pořád ty stejné hráčky. A když pak z pracovních důvodů v zápase chybí, tak góly nedáme a trápíme se i se slabými soupeři. Třeba v Praze jsme prohráli 0:1 s poměrem střel 52:13 v náš prospěch.
Hovořil jste o dobré fyzické připravenosti hráček, máte oproti soupeřům náročnější letní přípravu?
To asi nemáme, zaměřujeme se na to především na ledě. V létě se to tolik trénovat nedá, protože hráčky si berou dovolenou a účast na trénincích není taková jako v zimě.
V základní části jste z deseti zápasů prohráli jen jednou, přesto z toho pro vás neplynula žádná výhoda. Je na obzoru nějaká změna tohoto nešťastného herního systému?
O žádných plánovaných změnách nevím. Popravdě pro nás tento systém není tak špatný, můžeme alespoň nechat hrát mladé hráčky a ony sbírají zkušenosti. Ne že by nám bylo jedno, když v základní části prohrajeme, ale člověka to nemrzí tak, jako kdyby o něco šlo. Tak trochu se dá říci, že jde o určitou formu přípravných zápasů. V druhé fázi, kdy už se vítězství počítala, jsme bohužel prohráli vícekrát.
O postup se karlovarské hokejistky neúspěšně snaží už několik let. V čem podle vás nejvíce ztrácejí na mužstva, jako je Slavia, Litvínov či Plzeň? Věnují se v těchto klubech ženskému hokeji intenzivněji?
Řekl bych, že tyto týmy spolu už hrají delší dobu a jsou více sehrané. Hlavní rozdíl je ale v tom, že holky tam v mládí hrají s klukama, což je pro ně obrovský výkonnostní skok. Tady ve Varech to moc nemáme, děvčata tu hrají maximálně do čtvrté třídy, ve vyšších kategoriích už je trenéři nechtějí. Pořád je to tu brané spíše jako koníček, než sport. Průměrná hráčka, pokud se tomu věnuje odmala, přitom v pohodě klukům stačí přibližně do osmé třídy. Rozdíly se projevují až ve chvíli, kdy kluci začnou trénovat v posilovně. Jsou ale i výjimky, například Zuzka Radostová ještě loni hrála se sokolovskými juniory krajskou soutěž.
Oproti minulým sezonám jste letos na soupisku zařadili opravdu hodně mladých hráček. Změnili jste v tomto směru s panem Wadowskim (manažer týmu, pozn. red.) koncepci?
To ani ne, holky za námi většinou přišly samy, což jsme uvítali. Hodně to souvisí s výsledky áčka. Poté, co skončili druzí a za rok první, jsme zaznamenali ten největší nával.
Hrají za vás i děvčata z Děčína a Litoměřic. Znamená to, že s těmito kluby nějak úžeji spolupracujete na hráčských výměnách?
To ne. Tyto dívky mezi 10 a 12 lety mají většinou jako prioritu hrát za kluky. Ne všem se to ale podaří a pan Wadowski, který se v těchto věcech vyzná, je hned kontaktoval. U nás se to týká Dominiky Forejtové a Martiny Maškové. Obě jsou velice talentované, dali jsme jim prostor a ony za nás hrají rády.
Jak probíhala letošní letní příprava?
Některé hráčky chodily poctivě, některé méně a jiné vůbec. Některé musely ještě skládat zkoušky ve škole, Jana Fričová se individuálně připravovala na hokejbale, proto celkově chodilo méně hráček než v zimě. Trénovali jsme dvakrát týdně vždy hodinu a půl a hlavně jsme běhali v lese.
Podívejme se, co čeká na dívku, která by chtěla začít hrát hokej. Máte nějaké vstupní požadavky? Musí například umět bruslit, než se přihlásí?
Určitě nemusí a naopak není výjimkou, že k nám přijdou holky, které bruslit neumí. Třeba Lucka Bryndačová a Andrea Erbertová zpočátku na bruslích sotva stály. Měly do toho sportu ale nadšení, nevynechaly ani jeden trénink a samy viděly, jak se zlepšují. Kolem Vánoc jsme je proto jako odměnu za poctivost nasadili do ostrého zápasu.
Stává se vám také, že hráčky počáteční nadšení přejde a s hokejem zase rychle přestanou?
Některé pochopitelně nevydrží ten dril s trénováním spojený. Na hráčky čas od času křičím, někdy až moc. Je to ale ku prospěchu věci. Musí vidět, že je to sport a ne pohodový zábavný kroužek. Nemohou si myslet, že si k nám jednou za čas přijdou jen tak zahrát. Taková hráčka by na ledě dělala chyby, na které by doplácely ty ostatní poctivé.
Kdy je pro dívku ideální věk na začátek s hokejem?
Nejlepší je začít od mala v pěti nebo šesti letech stejným způsobem, jakým začínají kluci. Ideální je, když nastoupí do přípravky a postupuje stejným tempem jako stejně staří chlapci.
Jaká jsou finanční kritéria, musí u vás děvčata něco platit?
Stejně jako všichni žáci platí děvčata klubový příspěvek ve výši 2 – 3 tisíce korun, za který můžeme využívat led a zázemí arény. Nevýhoda je, že nemáme žádný autobus, a na zápasy tak musíme jezdit auty. Před venkovním zápasem tak vždy připravím soupisku a jednotlivé hráčky rozdělíme přibližně do pěti aut. Náklady na benzin se hradí z týmového fondu, do kterého pan Wadowski shání peníze od sponzorů.
Jak náročný je tento sport časově? Jak často trénujete?
Trénujeme dvakrát týdně. V minulé sezoně to bylo v úterý a v pátek, jaké časy na ledě nám přidělí v nové sezoně, ještě nevím. Osobně by se mi líbilo zařadit trénink ještě jeden, ale víc ledu bohužel nedostaneme. Pořád je to ale lepší než na starém stadionu. Tam jsme měli například trénink po zápasech áčka, a když se utkání protáhlo, dostali jsme se na led třeba až v půl desáté. Teď můžeme před nástupem na led chodit i do rozcvičovny v malé hale, kde na suchu trénujeme techniku hole a další základní věci. Kromě tréninků se pak samozřejmě jednou za čtrnáct dni hrají zápasy.
Jakým způsobem se vůbec dá zogranizovat trénink, kde vedete zkušené hráčky společně s těmi, co sotva bruslí?
Většinou máme hřiště rozdělené na dvě části. Na jedné bruslí zkušenější hráčky a v té menší trénují začátečnice, které bruslí na šířku a učí se úplné základy. Pokud už pak jednotlivé činnosti zvládá dostatečně rychle, přeřadíme hráčku do druhé skupiny. Vyloučený ale není ani přesun opačný. To když si hráčky jsou moc sebejisté, neposlouchají naše rady a potřebují trochu zklidnit. Všechny hráčky u nás mají stejné podmínky. Ani ty, které zde hrají od úplného začátku, ještě nemají takovou formu, aby měly nějaké výhody a mohly si diktovat podmínky. Nikdo u náš žádné úlevy nemá.
Jak jste se k trénování žen a dívek dostal?
Původně jsem trénoval žáky, k čemuž mě přivedl můj otec. Chvíli jsem trénoval s ním, ale on pak ve Varech skončil a já tím pádem také hledal nějaké uplatnění. Připojil jsem se tedy k holkám, které jsem už jako místní trenér znal. Nejprve jsem se rozkoukával, ale postupně jsem to přebíral od Petra Skopala, který kvůli rodinným problémům neměl moc času. V předloňské sezoně jsem to od něj převzal úplně. Časem se ke mně přidal i kolega Křešimír Schildhabel. Za to jsem byl rád, protože má velice dobré poznatky. Ani to nemáme rozdělené na hlavního trenéra a asistenta, oba máme rovnocennou pozici. Nepamatuji si, že bychom se někdy v něčem neshodli. Rozumíme si a oba uznáváme názory toho druhého.
Jak máte s kolegou rozdělenou práci během zápasů?
Asi jako všichni trenéři si před zápasem sedneme, máme otipované soupeře a řekne si své názory na taktiku v útočné a obranné fázi. Sestavu pak v kabině hráčkám většinou čtu já. Přímo během utkání mám na starosti útočníky a kolega obránce. Když ale jeden z nás přijde s nějakým postřehem, druhý ho v pohodě schválí. Jak už jsem říkal, rozumíme si, je to pro nás veliké plus a hráčky nás nikdy neviděly se hádat.
Pana Schildhabela jste si za kolegu zvolil přímo vy?
On má v týmu dceru Evu, která u nás hraje už třetí sezonu. Jednou jsme měli mít soustředění v Ostrově, ale mně to z pracovních důvodů nevyšlo, nemohl jsem tam přijet. Pan Wadowski jej tedy na stadionu oslovil, zda by za mě mohl zaskočit. Pak jsem Křéšu požádal, zda by s námi spolupracoval dlouhodobě. Je to lepší jednak pro tyto případy, kdy jeden z nás nemůže přijet, a také nám to umožňuje trénovat ve dvou výkonnostních skupinách, o čemž jsem již mluvil.
Baví vás tato práce? Nebo ji berete jen jako mezikrok k trénování chlapců či mužů?
Za trénování žádné peníze neberu, je to pro mě zábava a koníček. Hokej je jediný sport, který umím odmala, a doufám, že bych něco z toho mohl holkám předat. S tím, že trénuji holky a ne kluky, nemám žádný problém. Je to pro mě zase nová zkušenost. Oproti klukům mají trochu jiné manýry, například že uprostřed sezony otěhotní (smích).
Nejlepší na té práci musí být vidět hrát zápas dívky, které k vám na začátku přišly a ani neuměly bruslit, že?
Určitě z toho máme dobrý pocit. Po posledním tréninku jsme byli s Křéšou a těmi nejpoctivějšími holkami o samotě a říkali jsme jim: „Holky, podívejte, kde jste byly na začátku, a jaké teď máte úspěchy. Nedělejte ale ten hokej kvůli nám, dělejte ho hlavně pro sebe.“ Jedna holka třeba nastoupila a hned v prvním zápase dala gól. Sice k němu přišla jako slepý k houslím, ale dala ho. Vzala si puk a byla šťastná. To pro nás trenéry byla odměna.
Kontakt
Přihlášky a dotazy zodpoví manažer ženského týmu pan Petr Wadowski, email: wadost(zavinac)volny.cz, tel.: 777 766 060.
Individuální statistiky ženského týmu (hráčky v poli, sezona 2009/10)
Jméno Z G A KB TM
1. Bauerová Jitka 21 16 12 28 24
2. Pöpperlová Jana 18 6 17 23 18
3. Forejtová Dominika 11 10 10 20 0
4. Fričová Jana 9 11 8 19 12
5. Hornová Michaela 17 11 7 18 20
6. Radostová Zuzana 12 12 2 14 29
7. Mašková Martina 11 3 9 12 10
8. Fričová Věra 10 6 4 10 2
9. Hajdová Sabina 11 3 7 10 16
10. Brichová Petra 16 3 7 10 6
11. Wadowská Marcela 11 2 8 10 12
12. Schildhalbelová Eva 20 0 10 10 6
13. Kotrbáčková Soňa 17 3 5 8 2
14. Hessová Ivana 9 2 5 7 6
15. Štollová Michaela 15 2 4 6 12
16. Orlichová Jana 15 1 5 6 0
17. Šebíková Barbora 3 3 2 5 0
18. Vavroušková Vanda 4 1 3 4 0
19. Vitochová Zuzana 4 1 2 3 8
20. Mokrošová Dominika 5 1 1 2 4
21. Růžičková Karolína 5 2 0 2 0
22. Bryndáčová Lucie 5 1 0 1 0
23. Kocourková Kristýna 1 0 0 0 0
24. Pravdová Tereza 2 0 0 0 0
25. Erbertová Andrea 3 0 0 0 0
Individuální statistiky ženského týmu (brankářky, sezona 2009/10)
Jméno Min OG Zás. Pr. % Lukešová Martina 548 28 203 3,07 87,88 Sýkorová Gabriela 717 37 181 3,10 83,03
Konečná tabulka základní části - liga žen, sk. B 2009/10
Klub Z V VP PP P Skóre Body 1. HC Neratovice 8 7 0 1 0 54:9 22 2. HC Energie Karlovy Vary 8 6 1 0 1 59:13 20 3. HC Esa Praha 8 3 0 0 5 15:52 9 4. HC Roudnice nad Labem 8 2 0 0 6 20:48 6 5. HC Kobra Praha 8 1 0 0 7 12:38 3
Konečná tabulka nadstavbové části - liga žen 2009/10
Klub Z V VP PP P Skóre Body 1. TJ HC Tesla JAST Pardubice 14 13 1 0 0 142:12 41 2. HC Berounské Lvice 14 11 0 1 2 95:25 34 3. HC Plzeň 1929 14 11 0 0 3 99:20 33 4. HC Neratovice 14 6 0 0 8 47:63 18 5. HC Energie Karlovy Vary 14 6 0 0 8 40:57 18 6. HC Esa Praha 14 4 0 0 10 17:80 12 7. HC Roudnice nad Labem 14 3 0 0 11 45:128 9 8. HC Kobra Praha 14 1 0 0 13 12:112 3
