Šestnáctka ve Švýcarsku: Zlato a spousta zážitků z první velké akce
Kluci, po přípravných zápasech máte za sebou první velký turnaj.
Martin Psohlavec: Moc jsem si to užil a byl to pro mě velký zážitek, ale také zkušenost. Jeli jsme tam ve výborné sestavě, takže i tím to bylo snazší. Odchytal jsem jeden zápas. Bylo to se Švýcarskem a vyhráli jsme ho 9:1. Střely co na mě šly, jsem pochytal, až na jednu, takže jsem rád. Jak jsem říkal další zkušenost (úsměv). Pavel Kůrka: Určitě to byl super zážitek (úsměv). Byla do další zkušenost, protože to byly kvalitní zápasy a bylo to náročné. Byl jsem rád, že jsem tam s klukama byl. Petr Tomek: Určitě to byl zážitek, všechny čtyři zápasy. Od Německa to bylo všechno super a stupňovaly se i naše výkony (úsměv).Vy jste vlastně poprvé od stromečku vyrazili na reprezentační akci. Jaké to bylo?
Martin: Bylo to celkem všechno narychlo. S rodinou jsme měli štědrovečerní večeři tedy řízek a bramborový salát, předali jsme si dárky a já jsem šel spát a brzo ráno jsme jeli. Byla to nová zkušenost, ale stálo to za to (úsměv). Pavel: Na jednu stranu mě mrzelo, že nejsem na svátky s rodinou, ale na druhou stranu jsem se na turnaj těšil. Měli jsme výbornou partu. Těšil jsem se na kluky z ostatních klubů, až si popovídáme o těch zápasech a tak (úsměv). Petr: My jsme poslední zápas hráli 22. prosince, takže tam chvilku volno bylo. Na Vánoce jsem doma byl a ráno se hned jelo (úsměv).
Jak jste se těšili na utkání s Finskem a Německem, s nimiž jste ještě nehráli?
Pavel: Na všechny zápasy jsme se těšili. Věděli jsme, že Finsko bude kvalitní soupeř a připravili jsme se na něj. Před zápasem jsme si ukázali, jak hrajou a něco jsme si o nich řekli. Takže jsme tak nějak věděli, do čeho jdeme (úsměv). Šli jsme do zápasu připraveni na sto procent, protože jsme nemohli dovolit něco podcenit. Petr: Byla to nová výzva. Švýcary a Slováky jsme znali. Nejvíc jsme se těšili na Finy. To byla největší výzva.Martine, trenéři do Švýcarska vzali tři gólmany a vyšlo to tak, že každý z vás odchytal jeden zápas a David Veřmiřovský dva. Kdy jste se dozvěděli, kdo půjde do branky?
Většinou jsme se to dozvěděli večer před zápasem, kdy jsme si sedli s panem Fürbacherem a probrali jsme, co bude následující den. Když jsme měli rozbruslení, tak jsme probírali i to jak to bude vypadat na rozbruslení.
Zápasy s Německem a Švýcarskem jste vysoko vyhráli a Finsko jste porazili 3:1. Jak to žilo na střídačce, když už bylo jasné, že nad Finskem vyhrajete?
Martin: Měli jsme radost. Já jsem byl zrovna trojka, takže jsem byl na střídačce. Měl jsem tedy radost, že jsem mohl být součástí týmu a prožíval jsem to s klukama taky (úsměv). Pavel: Na střídačce to žilo vždycky. Pokaždé tam někdo povzbudí. David Huk tam vždycky řval. Takže super (úsměv). Petr: S Finskem to bylo vyrovnané do poslední minuty, ale všichni jsme bojovali a nechali jsme tam všechno (úsměv).
Který ze zápasů byl pro vás nejtěžší?
Pavel: Nejtěžší to bylo s Finskem, protože to jsme skoro dvě třetiny jenom bránili. Byli jsme u nás a jenom jsme tam lítali po rozích. Tenhle zápas byl pro mě nejnáročnější. Hrál jsem proti nim nejdéle. Měl jsem v tomto zápase nejvyšší čas na ledě. Petr: Tak ti Fini, to bylo fyzický a vyrovnaný celou dobu. Myslím si, že ani jeden tým neměl jakože chvilku navíc, bylo to prostě vyrovnané.Jediný bod jste ztratili se Slovenskem, kdy jste vyhráli až v prodloužení…
Pavel: Se Slovenskem to byl poslední zápas a my jsme už všichni byli nakřáplí, měli jsme kašel a rýmu, takže jsme do zapasu nešli úplně ve stoprocentní formě. Já jsem tam šel už nemocnej a hned po zápase jsem padnul. Petr: Myslím si, že ten zápas vůbec do prodloužení dojít neměl. Měli jsme kolem padesáti střel. Jim tam spadlo skoro všechno, ale i takové zápasy jsou (úsměv). Měli jsme dát víc gólů a nemuselo k tomu prodloužení dojít. Bylo to zajímavé, rozhodnout v poslední sekundě (úsměv).Co tým? Jak jste si sedli?
Martin: Určitě v pohodě. Byli jsme v dobré sestavě a byli jsme výborná parta. Věděli jsme za čím si jdeme. Všichni chtěli vyhrát (úsměv). Pavel: Celkově jsme byli dobrá parta a těším se na další akci (úsměv). S klukama z Energie jsme byli spolu na pokoji. Je fajn, když je nás tam z klubu víc (úsměv). Petr: Řekl bych, že se tak celorepublikově známe všichni dobře (úsměv) a partu jsme měli skvělou. Myslím si, že stoprocentně je výhoda, když je nás tam víc z jednoho klubu, je to fajn.
Martine, brankáři jsou takový tým v týmu, jak jste si rozuměli?
S Davidem (Vermiřovským) jsme se na tomto turnaji potkali poprvé. S Fandou (Františkem Poletínem) se známe dýl, takže to bylo v klidu (úsměv). A s Davidem jsme se seznámili docela rychle.
Ve stejné době jako vy, hrály i ostatní reprezentace. Měli jste čas sledovat, jak si vedou?
Martin: Tak určitě jsme sledovali dvacítku. Sledovali jsme zápas s Amerikou na projektoru, což nám umožnili trenéři, takže alespoň něco jsme viděli. Dívali jsme se také na osmnáctku a potom na sedmnáctku, protože tam byli Víťa Záhejský, Vojta Čihař, Kryštof Dyk a Kuba Habla. Pavel: Když jsme měli den volna, tak dvacítka hrála s Američany, takže jsme se dívali na celý zápas a potom ty nájezdy jsme sledovali celý tým i s trenéry. Jinak jsme výsledky sledovali průběžně, když jsme měli čas. Petr: Na dvacítku jsme se koukali, když hráli s Amerikou. Taky hráli výborně (úsměv), ale jinak jsme moc času neměli. Myslím, že jsme stihli ještě kousek dvacítky se Slovenskem. Sledovali jsme pak spíš výsledky.Jak jste si zvykali na styl hokeje? Jsou přechody mezi tím, jak hrajete v klubu a v reprezentaci náročné?
Pavel: Je to jiný hokej. V klubu máme, dá se říct, větší volnost hry, kdy to pan trenér nechává spíš na nás, ať vymyslíme, co my chceme a jak to považujeme za nejlepší. Snažíme se co nejvíc střílet. Zjistili jsme, že když je těžší zápas, tak máme strašně málo střel. Do stylu hry v reprezentaci se ale dostaneme vždycky docela rychle během prvních tréninků (úsměv). Petr: Pro mě to úplně náročné není, protože už od prvního kempu jsem pochopil, co se ode mě chce. Takže jsem se celkem rychle aklimatizoval (úsměv).
