včera | Jiří Holý

Ještě než se mohlo něco slavit, tak trvalo dlouhých dvaadvacet let, kdy se v Karlových Varech hrál hokej na nižších úrovních. Po sestupu z tehdejší Československé II. ligy (r. 1973) se postupně propadal až do krajského přeboru.

V průběhu roku 1990 se postupně začal měnit život kolem karlovarského hokeje. V prosinci téhož roku bylo na mimořádné valné hromadě odvoláno dvanáctičlenné vedení tehdejšího hokejového oddílu Slavie Karlovy Vary a nastoupilo nové vedení, které bylo ustanoveno v tomto složení: Prezident klubu Ladislav Trubač, manažer Miroslav Vaněk, hospodář František Nálevka a ředitel zimního stadionu Jozef Antonik. Úkolem pro nové klubové vedení bylo klub stabilizovat ve II. lize a postupně budovat tým, který by v dohledné době byl schopen postupit o soutěž výš s vysněnou vizí, že se bude uvažovat o nejvyšší soutěži.

Důležité pro vývoj klubu začátkem devadesátých let bylo, že se po reorganizaci soutěží v roce 1991 podařilo zachovat hokej v K. Varech ve II.lize a že se povedla sezona 1991/92. V ní se nečekaně dařilo a tým se probojoval až do bojů o postup do I. ligy. Kvalifikaci čtyř týmů, kromě K. Varů hrál ještě Chomutov, Beroun a Jindřichův Hradec, který nakonec tuto skupinu vyhrál a postoupil. Přestože se postup nepovedl, nesmírně se zvedl zájem o zápasy a z prvotních dvou, tří stovek diváků se návštěvy vyšplhaly až 1,5 tisícovým návštěvám v závěru sezony. Tato úspěšná sezona začala otevírat dveře ke sponzorům. Kromě tradičního Karlovarského porcelánu, se přidávaly začínající karlovarské firmy a podnikatelé. Hokej zaujal i tehdejšího hudebního producenta Huberta Patu, rodáka z Aše, který působil v zahraničí a byl prvním, který začal do klubu investovat více financí. Důležité během sezony 1992/93 bylo, že se podařilo přesvědčit tehdejšího ředitele karlovarské Becherovky Václava Lupínka k tomu, aby se tato významná karlovarská společnost stala hlavním sponzorem klubu, což se nakonec podařilo. A to byl velmi důležitý moment, k silnému a spolehlivému sponzorovi se začaly přidávat další firmy. Dalším důležitým okamžikem bylo, že se podařilo během roku 1994 oslovit Karla Holoubka a nakonec ho pro hokej v Karlových Varech získat.

Při všech těchto událostech se postupně během sezon 1992/93 a 1993/94 formoval základ mužstva, který pak měl za úkol v sezoně 1994/95 vybojovat pro Karlovy Vary druhou nejvyšší soutěž I. ligu. Velmi blízko k tomu měl již v roce 1994, ale v přetahované s Pískem o první místo se radovali Jihočeši, kdy v jejich prospěch rozhodla jedna branka ze vzájemných zápasů, které skončily 2:1 a 1:3.

Pro sezonu 1994-1995 se složil tým, který splňoval všechny parametry ke konečnému cíli. V Karlových Varech hokej začal lidi bavit a na zimní stadion v Rybářích chodilo stále více fanoušků, kdy se jich na začátku sezonu scházelo pět set až jeden tisíc a na jejím konci se musely přidělat provizorní tribuny, aby na vrchol, kterým byla baráž o postup do I. ligy, se jich vměstnalo na jednu tribunu a jednu novou 3 333! Karlovarská Slavia Becherovka vyhrála skupinu Západ II. ligy před Stadionem Liberec (dnešní Bílí Tygři), skupinu Východ vyhrál Přerov před Třebíčí. Všechny tyto čtyři týmy postoupily do šesti členné baráže, kam z I. ligy spadl Tábor a Sokolov. Tuto šestici čekalo celkem deset zápasů, nichž si první čtyři zajistili účast v I. lize.

Již ke konci sezony panovala ve Varech pravá hokejová horečka, město bylo hokejem poblázněné a za týmem na zápasy jezdily ne desítky, ale stovky diváků. V Sokolově se při derby vyprodal stadion, kde bylo nahlášeno 4772 diváků, ale podle místních znalců jich bylo v hledišti daleko více, prý daleko přes pět tisíc…

Baráž začali Karlovarští doma s Libercem a zvítězili 3:2. Ve druhém kole se hrálo v Přerově, kde bylo velmi bouřlivé prostředí. Domácí tým vedený trenérem Milošem Říhou st. vyhrál 3:1. V dalším kole se po deseti letech v mistrovském zápase utkali dva regionální rivalové Karlovy Vary a Sokolov. V útrobách zimního stadionu v Rybářích se mačkalo 3 333 diváků. Derby skončilo fotbalovým výsledkem 1:1.

Dalším soupeřem, který se v Karlových Varech představil, byla Moravská Slavia Třebíč a odvezla si porážku 2:5. Posledním soupeřem baráže byl Tábor. Na jihu Čech se rychle vedlo 3:0, ale domácí nic nevzdali a nakonec vybojovali remízu 3:3. Druhý nerozhodný výsledek na ledě soupeře Slavia Becherovka vyválčila v Liberci (2:2), aby na domácím ledě převálcovala do té doby první Přerov 8:3. Derby číslo 2 se hrálo v Sokolově a skončilo těsnou výhrou Karlovarských 2:1. Tato výhra posunula náš tým do čela baráže. První místo obhajovala Slavia Becherovka v Třebíči, kde se nakonec uhrála velmi cenná remíza 4:4, která ve spojení s dalšími výsledky tohoto kola, zajistila před posledním zápasem jistotu postupu.

V závěrečném kole doma Slavia Becherovka hostila Tábor, který měl již zpečetěný sestup do II. ligy. V zápase šlo o to, na jakém konečném postupovém místě mužstvo baráž zakončí. Všichni se na zápas těšili a těšili se i na oslavy postupu. Ředitel Becherovky Václav Lupínek v rozhovoru pro radio Dragon a do Karlovarských novin v nadsázce uvedl, že kdyby šel z výrobny do Rybář natáhnout „Becherovod“, asi by to udělali. Nicméně lidi na zápas dorazili s řadou oslavných předmětů. Duel skončil výhrou 3:1 a ještě než uplynula poslední minuta, na tribunách se začalo slavit…

Konečná tabulka baráže o I. ligu sezony 1994/95 vypadala následovně: 1. K. Vary 14 bodů, 2. Přerov 13 bodů, 3. Liberec 11 bodů, 4. Sokolov 11 bodů, 5. Třebíč 8 bodů, 6. Tábor 3 body.

Soupiska týmu HC Slavia Becherovka Karlovy Vary:

Brankáři: Václav Fürbacher, Miroslav Knížek, Marcel Kučera

Obránci: Václav Baďouček, Pavel Bláha II, Jan Boháček, Martin Čada, Martin Čmerda, Václav Kopidlanský, Karel Mlejnek, Rudolf Mudra, Martin Rejthar, Radek Štěpina, Pavel Weiss

Útočníci: Mikuláš Antonik, Martin Babinský, Tomáš Bartoška, Jiří Beránek, Libor Bittner, Martin Černý, Robert Černý, Evžen Gál, Jan Onak, Radek Piskač, Bronislav Píša, Michal Porák, Richard Richter, Martin Slabý, Pavel Vostřák.

Realizační tým: Milan Mottl, Zdeněk Pilný, Marek Sýkora, vedoucí týmu: Josef Mottl, lékař: MUDr. Michal Vinš, masér: Pavel Sedmera, kustod: Radek Dub.

Jak si vybavují sezonu její někteří aktéři?

Marcel Kučera: „Na toto mužstvo, které tenkrát ve Varech bylo, si vzpomínám velmi dobře. Rok předtím jsme prohráli ze třiceti kol jen jednou v Písku 1:3 a jen o jeden gól ze vzájemných zápasů jsme nakonec nepostoupili. Základ mužstva byl nejdřív posílen a během sezony ještě doplněn. Přestože bylo mužstvo tvořeno z místních kluků a kluky z Litvínova a Plzně, drželo pohromadě a všichni jsme se vzájemně respektovali. Každý hráč měl v mužstvu svoji úlohu a tu si plnil. Samozřejmě, že byly i chvíle, kdy to skřípalo, ale dokázali jsme si to vyříkat a kapitán mužstva Evžen Gál tomu dával správný směr. Řekl bych, že se kabina řídila sama a trenéři moc práce neměli. Soudržnost týmu vycítili i diváci a jezdili za námi na zápasy a hodně nás podporovali. Postup byl týmovou záležitostí a baráž, kromě jedné porážky, jsme zvládli výtečně.“

Evžen Gál (kapitán mužstva): “Sešla se tenkrát parta výborných hokejistů, která kvalitou tuto soutěž převyšovala. Navíc jsme si sedli jak hokejově, tak především po lidské stránce a to i přesto, že jsme byli ze tří center. Byla tam skupina karlovarských kluků, nebo kluci, kteří před námi do Varů přišli. Byli tam kluci z Plzně a potom my z Litvínova. Základem úspěchu byla vnitřní síla mužstva, která byla propojená a fungovala v něm správná chemie. To se ukázalo především v situacích, kdy se ne úplně dařilo a kdy jsme dokázali zaskočit jeden za druhého. Byl to jeden z mých hokejových vrcholů. Byl to krásný čas.“

Bronislav Píša: “Přiznám se, že nejsem nějaký pamětník, ani si pořádně nevybavuju, jak byla soutěž koncipována, s kým se hrálo. Určitě byla dobrá parta, byli tu kluci z Varů, nebo já, co přišel po vojně z Opavy a zůstal tady a pak litvínovští. Před sezonou přišli Vencové Fürbacher a Baďouček. Ještě si vybavím, že jezdili kluci z Plzně, např. Pavel Metlička, Jarda Kreuzmann. Na co ale nikdy nezapomenu, na oslavu po posledním zápase. Já jako číšník jsem nebyl schopný na ledě otevřít šampaňské, jak jsem měl s zpocené ruce z rukavic. Myslím, že ho pak otevřel Martin Čmerda.”

Richard Richter: “Třicet let? Tak to už je hodně dávno… Co si pamatuju, tak ten tým měl velkou kvalitu a Evžen to mezi námi dobře pojil a všichni jsme šli za jedním cílem. Kdyby se to nepovedlo, bylo by hodně blbý.”

Václav Lupínek (bývalý ředitel Becherovky): „Byli jsme tenkrát hlavním sponzorem klubu. Oslovila mě myšlenka pomoci hokeji, aby se posunul do vyšší soutěže. Navázali jsme tak na sponzoring Karlovarského Porcelánu a hudebního vydavatelství EMGtoco Huberta Paty. Přišli kvalitní hráči a tým byl velmi dobrý. Pomáhal jsem i se získáváním dalších sponzorů, aby viděli, že když do toho Becherovka jde, že sponzoring má smysl. Nejvíc si vzpomenu na zápasy se Sokolovem. Vzpomínám i na to, jak jsme převáželi z dostihového závodiště tribuny, které se daly za branku, aby se zvýšila kapacita na stadionu. V dalších letech potom sloužily k sezení nad hlavní tribunou ke stání.“

🔴 🟡 Červená a žlutá jsou zpět!

🗣 Představujeme naše dresy na páteční retro zápas s Třincem! 😍 Jak se vám líbí? 👌 #retrovevaru

🎟 Kupuj vstupenky zde: https://t.co/priVNTWLjP pic.twitter.com/1hHUxdVKmF

— HC Energie K. Vary (@hokejkv) February 26, 2025

Fotogalerie

Zobrazit fotografie