Super zkušenost, říká Černoch o roli učitele dějepisu
Jirko, jak sis užil svou premiéru v roli učitele?
Samozřejmě jsem se na to těšil. Ale jak to přicházelo, začal jsem být nervózní, protože už jsou to deváťáci, mají nějaký věk a najednou prostě dvacet dětí ve třídě. Nervozita byla, začátek byl hodně těžký. Ale jak se to rozjelo, tak už to bylo v pohodě a na konci už byla i sranda.
Jak ses na tu hodinu připravoval? Proběhly nějaké domácí přípravy?
Přišly mi osnovy s tím, co bych měl odučit. Včera jsem si k tomu sednul, pročetl nějaké věci a kouknul na nějaká videa. Tak nějak jsem tu látku znal. Ale vždycky je dobré si to projít a připravit si třeba nějaké zajímavosti. Snažil jsem se jim vypíchnout ty věci, co si myslím, že by měli znát.
Jak reagovaly děti na tvou výuku?
Já si myslím, že si to užily. Pro ně je to změna. Já když jsem chodil do školy a měli jsme suplování nebo byla nějaká neobvyklá věc, tak to vždycky bylo zpestření. Vždy je lepší, když je učí nějaký laik jako já, než jejich ostrá paní učitelka.
Jak těžké bylo udržet jejich pozornost?
Musím říct, že byli vzorní. Až mě to překvapilo. Na to, že to byli deváťáci, tak na mě byli fakt hodní. Myslím si, že kdybych fásnul nějakou horší třídu, možná by mě ugrilovali. Ale tihle byli fakt suproví.
Když Tě pan ředitel Šrámek s touto nabídkou oslovil, byl jsi hned přesvědčený, že do toho půjdeš?
Na první dobrou to právě bylo, že jo. A až potom jsem o tom začal přemýšlet (úsměv). Ale už jsem z toho nechtěl couvat. Jsem nakonec rád, že jsem si to mohl zkusit a vím co to obnáší. Kdybych nehrál hokej, bavilo by mě být učitel, obzvlášť třeba dějepisu. Už na to asi čas mít nebudu, ale je to určitě super zkušenost.
Proč zrovna dějepis? Máš k němu nějaký hlubší vztah?
Ve škole mě vždy nejvíce bavil právě dějepis. Byla to jedna z mála věcí, co mě v té škole bavila. Odmala jsem navíc tíhnul k válečným filmům a knížkám, přečetl jsem toho spoustu. Nejvíce asi z druhé světové války. Různé dokumenty navíc stále sleduji. Takže jsem k tomu měl vlohy a doslova to hltal. Jak jsem pak byl starší, tak se to akorát prohlubovalo.
Takže dnešní téma – bitva u Stalingradu – to jsi znal asi hodně dobře…
Jo, akorát mě hrozně překvapilo, že za nás letěly válečné filmy. A tady když jsem se zeptal, kdo viděl film „Nepřítel před branami“, tak ho nikdo neznal. Už je to prostě jiná generace. Ale šlo vidět, že to některé žáky snad i bavilo.
Dějepis byl tedy tvůj oblíbený předmět. Jaký jsi byl student obecně?
Já si myslím, že jsem byl dobrý student. Většina učitelek mě měla ráda. Samozřejmě se našly i výjimky. Byl jsem takový klidný a stačilo mi v té škole být. S učením, snad kromě matematiky, jsem problém neměl. Takže průměrný student a myslím si, že docela hodný.
Do školy jsi tedy chodil rád? Nebo byl tlak na její dokončení hlavně ze strany rodičů? Všichni víme, jak to profesionální sportovci mají složité…
Ne, vůbec ne. Rodiče na mě v tomto ohledu nikdy netlačili. Já jsem nikdy nenosil žádné poznámky nebo pětky. Samozřejmě, jedničkář jsem taky nebyl, ale tím že na mě rodiče netlačili, byl jsem v pohodě a v klidu tím proplul. Pak jsem si, vlastně už během profesionální kariéry, dodělal maturitu za což jsem rád, protože si myslím, že je to takový základ.
Děkuji za rozhovor.
