Ultras: Největší odměnou nám je potlesk
Náš rozhovor i reportáž vznikal již v únoru, kdy se Ultras připravovali na domácí derby hrané v rámci 45. kola. Redaktor webu se zúčastnil tvorby zápasového chorea.
Tomáš Vaidiš, jeden z vedení karlovarských hokejových Ultras, čekal s předstihem v podzemních garážích KV Areny, kde také započalo setkání s těmito pro někoho kontroverzními fanoušky. V ruce měl krabici s barvami, připravené štětce a už hnal skupinu "dělníků" do tělocvičny, kde většina choreografií na utkání HC Energie vzniká. „Jsme rádi, že nám vedení HC Energie poskytlo tuto místnost. Vždy tu tvoříme chorea, když zrovna není tělocvična obsazená některou z hráčských kategorií. Je tu teplo a barvy rychle zasychají,“ doplňuje.
Široká škála klubových palet patří neodmyslitelně k tvorbě choreografie.
„Většinou se scházíme v pěti až osmi lidech. Je to spíše práce pro nadšence, protože finanční odměna za tuhle dobročinnost není a naopak to peníze ještě stojí.“ Začíná Tomáš rozhovor. „Taková příprava nám zabere kolikrát i dva dny, což samozřejmě není zrovna málo. Někdy se tu dokonce zabavíme tvorbou na celou sobotu, což se pak neobejde bez vysvětlování doma, kde nás také potřebují,“ směje se. „Na druhou stranu, děláme to z lásky k hokeji a jsme rádi, že se tu hraje extraliga, kde se můžeme i svými výtvory pochlubit. Někdy dokonce proti sobě soupeříme s cizími fankluby nebo kotli. Na internetu jsou dokonce i soutěže, ve kterých patříme k těm lepším z republiky.“
Na otázku, jak je spokojený s tím, jak se fandí v Karlových Varech pokrčí rameny a dodává: „V KV Areně se nefandí špatně, diváci a fanoušci už pochopili, že to k hokeji patří i v takové moderní aréně, kde je to prostředí komornější. Když přijede atraktivní soupeř, tak je atmosféra úžasná. Tedy pokud se sejde plný dům.“
Po chvíli přichází i druhý z vedoucích Ultras, Jan Zika a ptá se, zda-li jsem přišel pomoci s výrobou zeleno-bílých vlajek. Na výběr mi moc nedává a tak se začínám porozhlížet okolo sebe, co mám vzít do rukou, abych co nejlépe přispěl k dílu. „Uvidíš, že na to bude krásný pohled při derby s Plzní, až těch tři sta vlajek bude vlát nad hlavou Karlovaráků,“ snaží se mě povzbudit. V tomto momentě také začíná náš dvojitý rozhovor.
Členové karlovarských Ultras vyrábí tři sta kusů vlaječek.
Rozhovor
Jak byste skupinu Carlsbad Ultras představili ostatním fanouškům?
Tomáš: Především bych chtěl říct, že nejsme radikální fanoušci. Jsme skoro totožná skupina, jako oficiální fanklub HC Energie, akorát máme rozdílné názory na to, jak se má fandit a jak taková příprava na fandění má probíhat.
Honza: Zatím co oficiální fanklub je spíše skupina lidí chodící do kotle, my vytváříme choreografie a snažíme se více osvěžit atmosféru novými nápady. Také se ale pyšníme nižší věkovou kategorií a dá se říct, že je i naší zásluhou, že do kotle chodí fandit více mladších lidí.
Členka Ultras maluje choreografii, která byla k vidění při derby s Plzní.
Jak sháníte nové přírůstky do své skupiny?
Tomáš: Většinou se snažíme oslovit naše známé, studenty, kteří toho času mají přece jenom o trochu více, než třeba my, kteří utíkáme na hokej od rodin.
Honza: S Tomášem souhlasím, akorát je to kolikrát i frustrující. Přijdou noví lidé a pomůžou jednou, podruhé, pouze s vidinou benefitů. Pak ale zjistí, že to stojí čas, který není placený, a můžeme se ptát po nových tvářích znovu.
Jak byste popsali své vztahy s oficiálním fanklubem?
Tomáš: Nic proti sobě nemáme a naopak jsme jeden vedle druhého, když je zápas. Všichni fandíme spolu. Ale hraje tu roli hodně zmiňovaný věk.
Honza: Přesně tak. Ve fanklubu je těch tátů od rodin více a jsou rádi, že si mohou udělat čas na každý zápas, co se ve Varech hraje. Ale abychom spolu vymýšleli nové chorály nebo rytmus fandění, to ne. My chceme inovovat, oni si vystačí s tím, co je zažité. Ale co se musí u fanklubu vyzdvihnout, tak organizace výjezdů. Do toho se jim určitě plést nechceme, protože to je zažité a funguje to.
Jak moc složitá je příprava a realizace chorea na utkání? Zřejmě to stojí i dost peněz, že?
Tomáš: Příprava? Nakoupíme barvy, papír, případně flitry nebo jiná udělátka, na kterých jsme se shodli v kolektivu, a pak už jenom tvoříme.
Honza: S těmi penězi máte pravdu. Jedna choreografie vyjde na tisíc až dva tisíce korun. Peníze sbíráme mezi sebou nebo se snažíme vytvářet sbírky u fanoušků chodících na hokej. Je to dost náročné. Proto se také najdou zápasy, na které choreo udělat nemůžeme.
Sbírky měly úspěch? Jak taková sbírka probíhá?
Tomáš: Vyrábíme samolepky s motivem našeho spolku, trička nebo mikiny, je toho hodně.
Honza: Největší úspěch měly vždy zmíněné samolepky. Když jedeme například na výjezd, tak je rozprodáme po autobuse a z těch dvaceti až čtyřiceti korun za sadu samolepek financujeme i choreografie.
Jak probíhá samotná výroba? Máte předem určeno kdo co udělá?
Tomáš: Záleží, jak moc složitá je příprava…
Honza: Většinou víme, co máme dělat. Hlavně jsme přišli na to, že když je pomocníků více, jde to paradoxně pomaleji a nastávají komplikace. Holky nám většinou vytvoří návrh a namalují motiv na papírový podklad. Pak jsou práce jako například tvorba vlajek na derby, a to dělají kluci. Holkám jde ta kreativita lépe a lépe ji přenesou na papír. Jsou šikovné. Nákup barev nebo potřebného materiálu pak obstaráváme my s Tomášem.
Jak vás napadlo udělat zrovna vlaječky? A proč zrovna tři sta?
Tomáš: Máme to tak nějak spočítané, že by to při derby mělo zaplnit celý kotel. Mělo by to vypadat skvěle.
Honza: Za nápad děkujeme především našim dívkám, které nám chodí pomáhat. Holky myslí kreativně, my to zas dáme manuálně dohromady. Nádherně se doplňujeme.
Dostáváme se ke kotli. Ten je od minulé sezony přestěhován za branku. Jak jste tuto změnu pocítili?
Tomáš: Nápad to byl vynikající. Celkově je za brankou více místa a je to i pohlednější pro ostatní diváky. Mají to takhle na řadě stadionů, protože pochopili, že v rohu se kotel moc rozšiřovat nedá.
Honza: Osobně jsem byl překvapený, že se to podařilo zařídit. Pokud by zájem o hokej v Karlových Varech pořád rostl, tak se může kotel rozšiřovat pořád dál a dál, což by bylo super. Dobrý kotel k hokeji zkrátka patří.
Mnoho lidí se bojí do kotle chodit, protože si myslí, že tam chodí extravagantní lidé, souhlasíte?
Tomáš: Já si tohle nemyslím. To místo je od toho, aby si fanoušci zazpívali chorály, fandili, povzbuzovali naše hráče a nemuseli řešit, že někomu v hledišti to vadí. Chodí tam úplně normální lidé, kteří se hokejem chtějí bavit.
Honza: Jednou jsme sice měli v kotli provokatéra, ale o takové lidi ani my nestojíme a podařilo se nám ho vykázat. Je to především o fandění a podpoře týmu. Myslím, že když si někdo do kotle přijde vyzkoušet tu atmosféru, bude se rád vracet. Zjistí, že si hokej mezi bubny užije o dost víc.
Jak byste na závěr popsali hlavní cíl vaší skupiny?
Tomáš: Chceme navodit vynikající atmosféru, aby se lidé bavili, viděli klubové barvy, slyšeli chorály a pokud možno podpořili naše hráče v zápasech.
Honza: Určitě chceme, aby se lidé bavili, ale také chceme, aby se jim naše choreografie líbila. Potlesk je vždy ta nejlepší odměna.
Děkuji za rozhovor!
