st 29.6.2011 | Jan Čech (Karlovarský deník), Rudolf Muzika (Kladenský deník)

V Knovízi se hrálo i dražilo. Na konto Nikolka přibylo téměř sedmdesát tisíc

Vítězem prvního Memoriálu Michala Ježka se stali hokejisté Karlových Varů v čele s Václavem Skuhravým. Fotografie z turnaje nemohou chybět.

Je to téměř dva roky, kdy se tep fotbalového okresu Kladno na čas ochromeně zastavil. Naprosto nečekaná smrt skvělého knovízského hráče Michala Ježka tehdy šokovala. Ale byť stíny tohoto nečekaného skonu nikdy neodejdou, život jde dál. Na Michala se vzpomínalo v neděli při jeho memoriálu a jeho první ročník se povedl dokonale.

V příjemném prostředí knovízského areálu bojovalo na Ježkovu památku hned pět týmů a ne ledajakých. Kromě domácího Sokola ještě Pchery, Slaný a dva hokejové výběry. Kladno reprezentovalo nastupující mládí v čele s brankářem nároďáků Ondřejem Pavelcem, po kterém byl tým pojmenován. Kopali za něj jeho kamarádi Jiří Tlustý, Michael Frolík, Radek Smoleňák, Víťa Bílek, ale i kladenský manažer Marcel Kučera či velvarský kanonýr Marek Mucha.

Větší fotbalové schopnosti však předvedli celkoví vítězové, hokejisté Karlových Varů, které stejně jako na ledě dokonale vedl jejich kapitán Václav Skuhravý a spolu s ním i druhá věž Petr Kumstát.

Skuhravý byl velkým Ježkovým kamarádem stejně jako slánský Martin Stahl. Oba spolu také svedli obrovskou bitvu v jedné z úspěšných dražeb dresů. Bojovali o tričko Atlanty věnované Ondrou Pavelcem, v níž nakonec vyhrál Stahl. Jeho nabídku dražební komisař, moderátor Jirka Juhász, odklepl za rovných deset tisíc korun. Martinem jsem bojoval proto, aby se vybralo co nejvíc peněz na konto Nikolka,“ vysvětlil Skuhravý.
Výsledek 67 400 korun celkem pro Michalovu rodinu, manželku Michalu a dcerku Nikolku. Obě předávaly ceny všem mužstvům. „Je to fajn. Michal byl vlastně můj nejlepší kamarád. Vyrůstali jsme spolu, byli si za svědky na svatbě. Když se to stalo, nesl jsem to velice těžce. Teď, s odstupem času, se s tím člověk musí naučit žít,“ dodal Skuhravý a přiznal, že jeho tým vyhrát chtěl. „Je to tak, snažili jsme se pro Michalovu památku.“

Jestli hokejový tým Varů zářil na hřišti, kladenští hokejisté se starali spíš o dobrý rozmar a náladičku. Pavelcovy kopy a běh, tam byste hokejového brankářského démona rozpoznat nemohli. Radek Smoleňák zkoušel štěstí mezi tyčemi a jeho kolega Pavelec ho občas pochválit musel. Zato Jirka Tlustý z Caroliny nadával svému gólmanovi, až nakonec zavinil snad nejhloupější gól turnaje. „Víš, že modrý jsme my,“ vracel údery Smoleňák.

Nejlepší z hokejistů tak nakonec byl Michael Frolík. Bronzový medailista z Bratislavy se párkrát trefil. „My hokejisti jsme na fotbal někdy trochu dřevění. Dneska to nebylo ono ani ode mě, přece jen jsem dlouho nekopal,“ usmíval se útočník Chicaga, i tak si ale celý turnaj užil. „Tyhle akce jsou fajn. Sejmeme se s kluky a dneska to snad posloužilo i dobré věci, vybraly se peníze. Michala jsem sice neznal, ale co se stalo jsem zaregistroval. Vždy je strašné, když se něco takového stane,“ dodal Michael Frolík.