Vedení krajského hokejového svazu přivítalo navrátilce Dudu s Hruškou
Pane Částko, co jste hráčům v dopisech vzkázal? Víte, oba jsou moji žáci ze základní sportovní školy v Sokolově a já považoval za svou povinnost přivítat je zde zpátky. Věřím, že oba budou přitahovat diváky, a proto jsem každému z nich napsal pár uvítacích slov a hesel. Například Radkovi jsem tam napsal: „Nebude tu nuda, je tu Radek Duda.“ Davidovi jsem vzkázal, že věřím, že brzy budeme číst články jako: „Je tu David Hruška, pálí jako nová puška.“ Jeden dopis jsem předal také manažeru Miroslavu Vaňkovi, aby věděl, o co vlastně šlo. Také jsem mu poděkoval, že kluky přivedl zpět.
Vy jste tedy oba hráče trénoval? Já jsem dělal vedoucího těch sportovních tříd. A tu první jsem dokonce já založil, když v naší republice ještě žádné sportovní třídy nebyly (r. 1964). V té době byl v Sokolově třístupňový systém, na sportovní škole, v domě dětí a mládeže a na Baníku. Ti nejlepší hráli za Baník žákovskou ligu. Ti horší hráli za DDM, také žákovskou ligu. A ti, co byli po zranění, nebo jim to nešlo, tak za mnou přicházeli s brekem a slovy: „Pane učiteli, oni mě zase vyhodili.“ Tak jsem si řekl, že se do toho dáme a trénoval jsem s nimi a dřel. A do téhle třídy se ke mně později dostali i Radek s Davidem.
Ještě nějakého bývalého žáka byste rád přivítal zpátky v regionu? Já jsem začínal s kluky typu Pavla Kněžického, který dnes trénuje gólmany, nebo Vláďa Palaščák, Jirka Mašek a podobní, ale těm už je dnes padesát a více. Z těch hrajících bych uvítal rád například Mensatora, Vokouna, nebo Benáka. Takové tu právě potřebujeme, tyhle hráče, na které si budou malí kloučci hrát a obdivovat je, a proto jsem rád, že je zpět Radek s Davidem. Určitě by si tu zmiňovaní kluci mohli svoje ještě odehrát a pokud ne za Vary, tak by konec kariéry mohli dohrát klidně i v klidu v Sokolově a učit začínající hokejisty.
Prozradíte, jací byli David s Radkem jako malí? Překvapily vás třeba později u Radka některé jeho mediálně známé výstřelky? Davida jsem moc dlouho netrénoval, asi jen rok, ale o Radkovi vám toho můžu říci spousty. Radek, byl strašně cílevědomý kluk, chtěl být vždy první, byl vždy precizní a dělal pro to všechno. A nesnesl, když od něj někdo něco nepochopil, nebo nedělal to, co Radek chtěl. V tu ránu byl ke všem arogantní a agresivní, že mu nerozumí a podobně. Můžu vám povědět dvě krátké historky. Ta první ukazuje jaký Radek byl svůj a vždy měl svou hlavu a ta druhá ukazuje ty jeho dobré stránky a pěkné lidské vlastnosti, které bych řekl, že plno lidí nezná.
Například si vzpomínám, že po každém vstřeleném gólu vyskočil na plexi a klepl do něj hlavou. Jeho smůla byla, že těch gólů dával, třeba osm, nebo devět za zápas, což byla pěkná porce (smích). A samozřejmě rozhodčí, když už to bylo podruhé, tak mě začali upozorňovat. A když už tam potřetí visel, tak už jeli přímo za ním a snažil se mu vysvětlit, že je to nesportovní chování, a že to nemůže dělat, jinak dostane trest. Ale on prostě byl svůj. Počtvrté to udělal znovu a šel si na dvě minuty sednout. Ale on si to odpracoval tím, že ty góly dával.
A také si vzpomínám, že jsme byli na soustředění na Šumavě a bydleli jsme v jedné tělocvičně. Tam byla uklizečka a té zrovna bohužel zemřel syn. Tak se omluvila, že nemůže svou práci vykonávat, a že to budeme muset těch pár dní vydržet, že zkrátka nepřijde do práce. A právě Radek přišel s tím, že nebudeme přidělávat paní uklizečce starosti, a že to prostě uklidíme sami. A každý den tu tělocvičnu uklízeli.
A stále se setkávám s tím, že když někam přijdu a ostatní slyší jméno Duda, tak je to automaticky všechno to nejhorší. A já se tento negativismus, který mají trochu na svědomí novináři, snažím usměrnit správným směrem.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí do budoucna Děkuji a já přeji karlovarskému hokeji a klukům co nejvíce úspěchů a doufám, že ti mladí kluci to odjezdí a Radek s Davidem nastřílí co největší porci branek.
Poslechnětě si rozhovor v nezkrácené podobě v MP3!
