Zahrát si extraligu doma? Je to něco víc, sní Sapoušek
Robine, vrátil ses po sezoně a půl v zámoří domů do Karlových Varů. Těšil ses hodně?
Těšil jsem se moc. Byl jsem moc rád, že jsem se mohl vrátit, vyrůstal jsem tady a můžu vidět rodiče a kamarády. Je to pro mě velká věc, že jsem se vrátil.
Jak vůbec došlo k tomu návratu do Varů? Pokud se nepletu, měl jsi v KV platný kontrakt a musel ses tak vrátit. Je to tak?
Domluvili jsme se na tom, že se vrátím a doufám, že to bylo správné rozhodnutí. Moc se těším na novou sezonu a spolupráci se spoluhráči i trenéry.
Nemrzelo Tě třeba, že jsi ještě nezůstal v zámoří, nebo už tě to táhlo domů porvat se o extraligu?
Hrát extraligu doma je pro mě určitě něco víc než ji hrát jinde. Je to pro mě sen.
Cítíš, že by ta šance mohla být větší? V týmu jsou přeci jen noví trenéři, hodně nových hráčů a víceméně všichni máte novou startovní čáru.
Nedokážu teď odhadnout, jestli mám větší šanci teď nebo dva roky zpět. Budu o to bojovat, abych si extraligu ve Varech zahrál.
Do extraligy jsi poprvé nakoukl už v 16 letech, celkem máš na svém kontě už 14 utkání. Věříš, že to pro Tebe bude výhoda, že už soutěž trochu znáš – její rychlost a vše okolo – nebo je to passé, když jsi byl teď delší dobu pryč?
Myslím si, že se soutěž každým rokem zlepšuje, ale jsem moc rád, že už jsem tehdy mohl odehrát nějaké zápasy a zvyknout si. Už jsem teď trochu starší a myslím si, že teď ten přechod bude lepší.
Vracíš se domů po sezoně a půl v zámoří. Jak vzpomínáš na období ve Victorii?
Byla to moc hezká zkušenost, jak hokejová, tak i životní, naučil jsem se jazyk. Mám na to hezké vzpomínky a nikdy na to nezapomenu.
Do Kanady jsi odešel v průběhu sezony. Bylo to pro Tebe o to těžší? Soutěž už byla rozjetá, hráči měli své role a ty jsi musel trenérům dokázat, co v Tobě je…
Byl to takový trochu hektický rok, ale musel jsem si věřit. Naskočil jsem do rozjetého vlaku, ale myslím, že se to podařilo. Byla tam super parta, kluci mě hned přijali a o to to bylo lehčí.
I tak jsi za tu krátkou dobu vybojoval cenu pro hráče s největší oddaností, za rok jsi ji obhájil. Bylo to velké zadostiučinění?
Jsem rád, že lidé viděli tu práci a ocenili to. Jsem za to moc rád. Vždycky chci makat a dávat do toho sto procent.
V poslední sezoně už jsi patřil mezi lídry týmu. Bod na zápas, Áčko na dresu…
Půlka sezony byla dobrá. Věřil jsem si, věděl jsem, že mám v týmu větší roli. Moc jsem si toho vážil a cítil jsem se ještě lépe, než ten první rok.
Co ti pobyt v Kanadě dal kromě dejme tomu hokejovému růstu?
Poprvé jsem takhle daleko sám od domova, to byl pro mě velký skok. Jsem za to moc rád, už jsem to potřeboval (úsměv). Velký bonus byl pro mě jazyk, díky kterému se můžu domluvit kdekoliv.
A vybojoval sis i účast na MS do 20 let, kde jste s týmem vybojovali bronz. Dosud největší úspěch kariéry? Jak na to vzpomínáš?
Byl to pro mě takový mix emocí. Jsem za to moc rád, ale byl bych ještě radši, kdybych u toho byl až do konce, což se bohužel kvůli zranění nepodařilo. Nicméně medaile se počítá a bylo to super.
Zmínili jsme zranění, do play-off MS už jsi nenaskočil. Jak moc to mrzelo, že už jsi do toho nenaskočil, a to ani později v klubu?
Mrzelo mě to moc, sezona pro mě skončila hodně brzy. Já doufám, že už jsem si vše vybral a dělám vše proto, abych byl na tom silově dobře.
Do Kanady ses ale ještě vrátil. Byla šance, že bys ještě hrál?
Malá šance tam byla, že bych mohl naskočit. Nechtěl jsem to zabalit, že bych zůstal tady v Česku. Jsem rád, že jsem tam ještě odjel. I když jsem už nic neodehrál, tak jsem se mohl rozloučit. Potrénoval jsem, ale do zápasu už to nebylo. Tak to ale někdy bohužel je.
Jaká vlastně WHL je za soutěž? Jak je náročná?
Hodně cestování, hodně zápasů, tři zápasy ve třech dnech a podobně. Bylo to někdy hodně náročné.
Nyní už jsi zpátky v Karlových Varech? Jaké bylo přivítání?
Znám tady hodně lidí i kluků z týmu. Byl jsem moc rád, že jsem s nimi mohl vidět a užít si společný čas.
Lukáš Mensator po návratu říkal, že je to pro něj ve Varech velký závazek. Cítíš to podobně?
Určitě ano. Prošel jsem tu všemi kategoriemi. Cítím, že je to pro mě trochu víc a moc se těším na to zahrát si před rodiči, kamarády a fanoušky. Už se nemůžu dočkat, až to začne.
