so 29.5.2004 | David Schlegel, Karel Psohlavec

Ve 2. třídě se Šmíd postavil do branky. O rok později se pak z něj stal žák hokejové třídy. "Vybíraly se dvě třídy po 25 žácích a dostal jsem tam. Fasoval jsem první výzbroj, vedl nás tehdy pan Sedláček. On a další moji trenéři Koban a Hovora mně dali brankářské základy. Zpočátku se v plzeňské brance střídali tři gólmani, postupně začal Šmíd chytat v těch těžších zápasech, jeho kolegové nastupovali proti lehčím soupeřům. "V téhle době jsme hráli strašně moc turnajů, dostávali jsme příležitost všichni.

Do 5. třídy pro Šmída neexistovalo kromě školy a hokeje skoro nic. "Hokej mě úplně pohltil. Nepřipouštěl jsem si žádné problémy a hokej byla moje největší zábava. Navíc se mnou všude jezdil táta a maminka nám doma vytvářela výborné zázemí. Rodina Šmída hodně podporovala i nadále, přesto však bezstarostnosti trochu ubylo. "Po 5. ročníku se vybírala pouze jedna třída a já byl trochu nervózní, jestli mě vyberou, vzpomíná.

Spolu se Šmídem chytala ve stejném ročníku také současná opora Berouna Petr Jež. "Od páté třídy se začaly hrát ostřejší soutěže. Trenéři určili brankářskou jedničku a dvojku. Šmídovými trenéry na druhém stupni ZŠ byli v krátkých intervalech Přerost, Bednář (současný kouč karlovarských dorostenců), Tománek a Mařík. Ročník tehdy táhla útočná trojice Bednář - Hrabák - Hodinář. "Prvního většího úspěchu jsme dosáhl v 7. třídě, kdy jsme byli bronzoví na mistrovství republiky v Brně. V osmé třídě si Šmída vytáhl současný šéf Rokycan Antonín Mařík do mladšího dorostu. "Dostal jsem šanci ve dvou nebo ve třech zápasech, připomíná si.

Následující sezónu přišel k mladšímu dorostu trenér Vladimír Bednář. Šmíd se prosadil v konkurenci ostatních plzeňských gólmanů a dostal také svou první pozvánku do reprezentace. Jako ročník narození 1980 byl povolán mezi o rok starší reprezentační šestnáctku. "Odjel jsem na Turnaj čtyř do Finska jako druhý gólman za Pincem. Nakonec jsem tam odchytal dva ze tří zápasů, s čímž jsem byl velmi spokojen. Tím, jak jsem oblékl reprezentační dres, se mi splnil klukovský sen. S ročníkem, který tehdy táhli Vojtěch Kubinčák, Patrik Štefan či Martin Škoula to dotáhl až na mistrovství Evropy.

V následující sezóně dovedl Šmíd mladší dorost Plzně k druhému místu v republice. "Litvínov tehdy vyhrál v této kategorii třikrát za sebou a my jsme je v penaltovém rozstřelu rozhodujícího zápasu brankou v 7. Sérii porazili. Ve finále jsme prohráli se Zlínem 1:3 na zápasy.“ Tehdy se podle systému ve finále utkal nejlepší tým z Čech s nejlepším celkem z Moravy. "Zlín měl mnohem lehčí cestu do finále. V semifinále porazil Brno, které jsme my dvakrát hladce smetli. Základ plzeňského úspěchu tehdy tvořili Milan Kraft, Vladimír Bednář, Martin Tvrdek a Michal Jeslínek, mužstvu hodně pomáhali i mladíci v čele s Janem Švíkem a Ondřejem Kubešem. Šmíd tehdy v play-off odchytal až na jeden zápas všechna utkání.

Trenér juniorů Václav Ruprecht spoléhal na Petra Kůse a mladému Šmídovi, který se s ním měl poprat o místo jedničky v juniorech Keramiky nedal téměř žádnou šanci. "V mistrovských zápasech jsem vůbec žádnou příležitost nedostal, takže si mě pan Bednář stáhl zpět do dorostu. Tomu se tehdy příliš nedařilo a já za něj po svém návratu odchytal všechny utkání až do Vánoc. Po Vánocích odešel Petr Kůs na zkoušku do druhé německé bundesligy a Šmíd se vrátil do juniorky. "Odchytal jsem čtyři nebo pět zápasů, pak se však Kůs vrátil a sezónu dochytal. Šmíd se už ani nemohl vrátit k dorostu, protože se Kůs vrátil až po 31. lednu a po tomto termínu brankáři nesmějí přecházet mezi dorosteneckou a juniorskou kategorií. "Trenér Ruprecht mi říkal, že sezónu dochytám já, ale nakonec jsem seděl. Juniorům Plzně se však dařilo i bez Šmída, mužstvo vybojovalo třetí místo v republice. "Petr Kůs chytal výborně, v mužstvu tehdy byli vidět hlavně Jelen , Kraft a Albl. S reprezentací do 18 let se zúčastnil ME ve Znojmě, kde dělal náhradníka Pincovi. Národní tým tam vyhořel a skončil až pátý.

Po sezóně odešel Kůs do polského Tychy, kde si vybojoval ocenění nejlepší brankář polské ligy. V juniorské kategorii se střídali v brance Zdeněk Šmíd a Petr Jež. "Ze začátku nás trnénoval pan Bednář, moc se však nedařilo a tak ho po dvou měsících vyměnil zpět pan Ruprecht. Kolem Vánoc odcestoval Šmíd do Kanady na Viking cup. Národní tým trénovala plzeňsko-budějovická trojice Bednář, Hovora, Červený a mužstvo vypadlo ve čtvrtfinále se Slováky. "Ti však měli o rok starší hráče než my, podotýká.

Šmídovi turnaj velmi vyšel a když pak přišlo do Plzně předběžné pořadí evropských brankářů s výhledem na blížící se draft, objevil se v něm plzeňský gólman na prvním místě. "Jakmile to zjistil pan Ruprecht, tak jsem od té doby přestal chytat. Důsledkem bylo, že jsem na ME "18“ odcestoval až jako druhý gólman za Láníčkem a odchytal jen třetí třetinu s Finy. Kvůli tomu mě pak nedraftovali.

Šmíd pociťoval velké zklamání a křivdu. Situaci tehdy konzultoval i s trenérem áčka Radimem Rulíkem. "Poradil mi, ať zkusím šanci jinde. Jestli na to mám, tak se prý prosadím. V té době zrovna koupily extraligu Karlovy Vary a trenér Milan Kašpárek Šmídovi nabídl, že může v mužstvu Becherovky pravidelně chytat, navíc se před ním otevírala šance trénovat s áčkem, brankářskou dvojici tam tehdy tvořila dvojice Rudolf Pejchar - Robert Hamrla. "Když jsem odcházel, někteří mi říkali, že je tohle můj konec a že budu dostávat desítky.

Trochu nečekaně dostal Šmíd šanci i v áčku, když ho trenéři Beránek s Trachtou vyzkoušeli v přípravných zápasech před startem extraligy. Jeho hlavní práce však spočívala mezi juniory. "Vytvořila se tam výborná parta z hráčů, z nichž většina nikdy extraligu juniorů nehrála. Mužstvo táhli hlavně Tvrdek, Oliverius a Kraus, říká Šmíd a zapomíná tak trochu na sebe. Až do listopadu se mužstvo pohybovalo v nejvyšších patrech tabulky a Šmíd si svými výkony řekl o post dvojky. Hamrla byl uvolněn na střídavý start do Šumperka a Šmíd se při utkání v Litvínově posadil na střídačku jako dvojka. Následující den si však na témže místě zpřetrhal vazy v koleně, následovala operace a dvouměsíční pauza. Po zranění se vrátil Šmíd zpět k juniorům, kterým pomohl ze šestého místa k postupu do nadstavbové části. "Určitou satisfakcí pro mě bylo, že Plzeň skončila hluboko pod námi, pamatuje si.

V závěru sezóny nakoukl ještě také do A-týmu. Karlovy Vary tehdy v televizním zápase po trapném výkonu prohrály ve Vítkovicích 0:8 a vedení klubu rozhodlo o odchodu trenéra Trachty a čtveřice Hamrla, Klimt, Bláha a Svoboda. Následující den byl odvolán i trenér Beránek a mužstvo převzal Milan Kašpárek. Becherovku čekala zrovna cesta do Třince a den před utkáním měla dvojice Pejchar - Steiner autonehodu. "Rudovi nebylo nejlíp. Byl otřesený a bolela ho hlava. A tak jsem v Třinci prožil svoji premiéru. Sice jsem hned z první střely, která byla tečovaná, dostal gól, ale chytil jsem spoustu šancí a nakonec i Královi trestné střílení. Prohráli jsme 1:4, ale se svým výkonem jsem byl celkem spokojený. Šmíd odchytal v sezóně ještě jeden zápas a jednou střídal.

V Plzni tvořili brankářskou dvojici Salfický s Hudáčkem, pro Šmída tam nebyl prostor a tak se Vary s Plzní dohodly na přestupu. "Do Varů přišel Miloš Říha, jemuž moc vděčím za svou šanci u áčka. S mladými to hodně uměl. Když se nedařilo, uměl podržet, když měl někdo už nos moc nahoře, uměl ho posadit na zem. Odchytal jsem 14 zápasů, moc jsem takovou příležitost nečekal, vypráví tehdejší Pejcharova dvojka.

Svého parťáka Pejchara si velmi chválí. "Tak skvělého kolegu jsem nikdy neměl. Moc mi pomohl. Nebyl naštvaný, když jsem šel chytat, naopak se mi snažil poradit. I díky šanci v áčku se z něj stala jednička v národním týmu dvacetiletých. "Na závěrečném soustředění před MS v Havlíčkově Brodě jsem byl nervózní a moc se mi nedařilo. Pan Rulík však za mnou přišel a řekl mi, abych byl v pohodě, že ten šampionát odchytám. Tehdejšímu týmu nikdo nevěřil. Šmídův ročník za sebou neměl oslnivé výsledky v nižších věkových kategoriích a příliš se od MSJ neočekávalo. "Už od léta jsme však tvrdě pracovali. Pan Rulík zavedl na soustředěních extrémní tréninky a vnitřně jsme tak nějak cítili, že máme super partu. Nebyli tam žádné hvězdy. Teprve po MS se ukázalo to, co nám trenéři vštěpovali do hlavy: `Když bude úspěšný tým, budou úspěšní i jednotlivci.` Američani a Kanaďani mělli spoustu hráčů z 1. kola draftu, my jen Milana Krafta.

Šampionát dvacetiletých, který do té doby Československo ani Česká republika nedokázaly nikdy vyhrát, odstartovali mladíci výborně. "S každým vítězstvím nám rostla sebedůvěra. Skupinu, v níž jsme měli Kanadu, Finsko, USA a Slováky, jsme vyhráli. Na konci základní části přiletěl za Šmídem do švédské Skelleftey, kde se šampionát konal, s dalšími pěti rodiči také jeho otec. "Táta mě podporoval celou mojí kariéru. Byl jsem moc rád, že přijel. Navíc jsem tam také měl na Silvestra někoho z rodiny.

Určitou krizi si tým vedený dvojicí Holík - Rulík prožil ve čtvrtfinále proti Kazachstánu. Po první třetině vedli Češi 4:0, aby pak Kazachstánci v krátkém sledu snížili na 3:4. "Trenéři si vzali time-out, uklidnili nás a my jsme při druhém střídání dali gól na 5:3 a znovu kontrolovali zápas. Semifinále proti USA začal český celek výborně, od 2. minuty vedl, v polovině zápasu přidal dva slepené a také trochu šťastné góly. "Jeden gól padl po střele ze středního pásma a druhý po střele zpoza branky. Nakonec jsme vyhráli 4:1, připomíná si.

Už postup do finále znamenal pro české barvy omračující úspěch. "Byli jsme moc překvapení, kolik lidí nám posílalo najednou faxy. My jsme nikdy nic nevyhráli a byli strašně šťastní. Brali jsme finále spíš za odměnu. Rusové byli do té doby suverénní, měli špičkového trenéra, suverénně nejlepší ročník a všechno vyhrávali. Čechy však vyzbrojil velmi dobrou taktikou Radim Rulík. "Speciálně na finále připravil vyloženě obrannou taktiku. Rusové byli skvělí bruslaři, procházeli hladce útočným pásmem a dávali hodně gólů. Češi měli v základní části snad i více příležitostí než ruský celek, ale skóre stále zůstávalo 0:0. Po prodloužení přišel na řadu slavný penaltový rozstřel.

"Měl jsem z toho trochu strach. Rusové byli hrozně šikovní, byl bych si víc věřil na zámořské celky. Hned z prvního nájezdu jsem navíc dostal gól a my jsme ho nedali. Ve druhé sérii Rusové nedali a za nás se naštěstí Pivko trefil Bryzgalovovi mezi nohy a vyrovnal. Ve třetí sérii jsem nájezd Rusa znovu chytil a Kraft znovu střílel úspěšně mezi nohy. I ve čtvrté sérii byl Šmíd proti Rusovi úspěšný a celé drama mohl ukončit Zbyněk Irgl. "Rusové vystřídali gólmany. My jsme to na něj volali ze střídačky a to ho asi znervóznělo a nedal. Na Šmída se chystal pátý Rus. Šmídův úspěch znamenal premiérový titul mistrů světa v této kategorii pro Českou republiku. "Byl jsem docela sebevědomý. Viděl jsem, že ten Rus bude nervózní a že má nůž na krku. Ani se nakonec o nic nepokoušel. Napálil to do mě a byli jsme mistry světa, vzpomíná na historický okamžik.

Žádné bouřlivé oslavy se však v českém týmu nekonaly. "Šli jsme večeřet a když jsme se vykolébali, začali ve městě zavírat bary. Všude se tehdy zavíralo nejpozději už ve dvě ráno, vzpomíná Šmíd. Tým se tak vrátil do hotelu a do rána se veselil se svými bratry Slováky. "Ti slavili udržení v A-skupině. V té době obhajovali bronz a nakonec se zachránili až po penaltách rozhodujícího třetího zápasu se slaboučkou Ukrajinou. Z tehdejšího týmu se zatím do NHL prosadili Martin Havlát, Milan Kraft, Josef Vašíček, Jaroslav Svoboda a Václav Nedorost.

Svojí zlatou medaili věnoval Zdeněk Šmíd svému otci. "Po titulu jsem byl šťastný i kvůli tátovi. Přišel za námi na led a viděl jsem, jak je šťastný. Tu medaili jsem pak dal jemu, protože si jí nejvíc zaslouží za to, co pro mě udělal.

Extraligová sezóna 1999/00 skončila pro Karlovy Vary neúspěchem. Mužstvo opět nepostoupilo do play-off a změnit situaci přišel nový sportovní manažer Tomáš Herstus. Ten přivedl spoustu kvalitních hráčů - například Fraňka, L. Procházku, M. Hlinku či Kántora. Týmu se ovšem vůbec nedařilo a brzy byl od mužstva odvolán trenér Říha. "Tvrdilo se, že mužstvo v létě špatně trénovalo, ale vedení chtělo uspět i v Tipsport cupu. Kvůli tomu byly například v době jeho konání jen jednofázové tréninky. Na pana Říhu se tehdy hodila všechna vina.

Ovšem ani odvolání Říhy k úspěchu nevedlo. Mužstvo nabité hvězdami se topilo v bahně dál. "Cíl vedení byl jednoznačný - probojovat se do play-off, ale dopadlo to katastrofálně. Dodneška nevím, proč to tak dopadlo. Já v téhle sezóně moc šancí nedostal. Karlovy Vary mohly být rády, že po vyrovnaném průběhu baráže nakonec v souboji s Chomutovem uhájili extraligu. Před Vánocemi přišel pomoci Varům z Plzně Radim Rulík, před baráží ho doplnil Marek Sýkora. "Ze stavu, v jakém mužstvo bylo, z něj dokázali dostat maximum.

Po sezóně opustil rychlým krokem klub manažer Herstus a Šmídův agent začal s klubem jednat o odchodu z mužstva Becherovky, protože po příchodu Fraňka zde nebyla pro Šmída velká perspektiva. "Franěk byl jasná jednička a bylo zřejmé, že bude chytat. Cítil jsem, že bych se ve Varech do branky moc nedostal a pan Vaněk mi vyšel vstříc. Pustil mě na roční hostování do Hameenlinny. Chtěl bych moc poděkovat své tehdejší přítelkyni, která mě do Finska následovala. Moc mi to tím ulehčila. Krátce po návratu jsme se vzali.

V mužstvu rytířů hrajících hokej, HPK Hameenlinna, se potkal se čtyřmi dalšími Čechy - Kucharčíkem, Vůjtkem, Zdeňkem Nedvědem a Sičákem. "Dařilo se nám. Klub skončil o sezónu dříve až jedenáctý, my jsme se pohybovali mezi prvními třemi. Z prvních 20 zápasů v sezóně odchytal Šmíd plných osmnáct, pak si však nešťastně přetrhl kolenní vaz. "Spíš to vypadalo, že pro mě sezóna skončí. V té době mě finský klub chtěl koupit, ale Vary tuhle variantu zamítly, protože Fraňkovi končila smlouva a nebylo jasné, zda ji prodlouží. Nakonec se Šmíd dal dohromady už za měsíc a půl. Lékaři rychlost jeho léčby považovali za naprosto ojedinělou. "Říkali, že takhle rychlé léčení ještě nezažili.

Vedení Hameennliny se však muselo vypořádat i se zraněním dalších finských opor a vzhledem ke Šmídově zranění angažovalo dalšího cizince. "Nemohli se mnou výhledově počítat a sdělili mi, že bych se nejspíš dostal po uzdravení do pozice šestého cizince. Šmíd uvítal zájem švédské Luley, byť ho angažovala pouze na místo náhradního gólmana. Plzeňský odchovanec se stal prvním českým gólmanem v historii, který chytal v Elitserien! Byť šlo o pouhý jeden zápas. "Chytal jsem proti mistrovskému Farjestadu. Prohráli jsme 2:3, ale po zápase mě vyhlásili nejlepším hráčem Luley. V týmu Lulea Bears byl jasnou jedničkou Daniel Hendriksson, jehož pozice v týmu byla velmi silná. "Nechápal jsem, proč není v reprezentaci, protože hra Luley stála na něm. Považoval jsem ho za nejlepšího gólmana v soutěži.

Po sezóně se vrátil Šmíd zpět do Varů a krátce na to vyměnil svého agenta. "Pan Hamal říkal něco jiného vedení Varů a něco jiného mě, takže jsem se s ním na základě této zkušenosti rozešel a přešel k panu Spálenkovi. Letní přípravu zahájili s týmem tři brankáři Energie, kromě Šmída Franěk s Kučerou. S juniory navíc trénovala vycházející hvězda Lukáš Mensator, který smířen s osudem volil odchod do zámoří. "Vedení nechtělo platit tři gólmany, a tak mě poslalo na hostování do Liberce. Nesrovnalosti jsem si s vedením Energie vyříkal a naše vztahy jsou v pořádku.

V Liberci měl ovšem trenér Josef Jandač o brankářské dvojici jiné představy. Preferoval duo, které si extraligu vychytalo - Pavla Faltu a Jana Koťátka. "Trenér mi nedával prakticky žádnou šanci, konstatuje Šmíd, který dostal na severu Čech šanci od začátku pouze ve vítězném zápase proti Karlovým Varům. Do branky se dostal v průběhu utkání ještě při debaklu se Slavií Praha. "Je určitě velká škoda, že v Liberci není trenér gólmanů. Dostal jsem se tam do stavu, kdy jsem si nevěřil a byl jsem na tom psychicky špatně. Trenér hodně preferoval hráče, kteří si extraligu vybojovali," kromě Šmída postupně z týmu nováčka odešli i Vojtěch Kubinčák, Stanislav Procházka nebo Jan Horáček.

Zničehonic přišel v době, kdy byl Šmíd v Liberci pouhou trojkou, zájem Plzně. "Určitě jsem to hodně uvítal. Keremika měla zájem o dlouhodobější smlouvu. Nejdřív tu mám dělat dvojku a postupně se ze mě může stát jednička..

Ani v modrobílé kombinaci plzeňských dresů nové karlovarské posile štěstí příliš nepřálo. V následujících dvou ligových ročnících jistil záda Liboru Bartovi a do brankoviště se postavil pouze osmkrát. Několik střetnutí odchytal rovněž v prvoligovém Písku.

Zdálo se, že obrat k lepšímu mohl nastat na začátku roku 2004. Senzační výměna Romana Málka do Plzně znamenala pro Šmída stěhování do Prahy. Lukáš Hronek ve Slavii pozici jedničky neudržel a tak dostal šanci Zdeněk Šmíd. Uvedl se výborně. Když už se zdálo, že tým Vladimíra Růžičky našel tu pravou jedničku pro vyřazovací boje, přišlo těžké zranění a konec sezóny.

Bystrý i po úspěšném zákroku


V plzeňském dresu se Zdeněk Šmíd potkal s bývalými hráči Karlových Varů Michalem Dobroněm a Jurajem Štefankou

Nepříjemné zranění ze závěru sezóny vzalo Šmídovi šanci na vyřazovací boje