st 12.10.2005 | Karel Psohlavec

Libor Ustrnul: Jestli se někdo bojí o výsledek, nemůže hrát hokej

K a r l o v y V a r y - Není v české extralize moc hokejistů, kteří tak ochotně poskytují rozhovory a ještě přidají několik svých svérázných názorů protkaných nezbytnou nadsázkou a drsným humorem. Jedním takovým je i karlovarský obránce Libor Ustrnul. Nejtrestanější hráč extraligy se vrací nejen ke sporné situaci v duelu s Třincem, ale také k vlastní chybě z úterního utkání, která znamenala branku Litvínova z hole Roberta Reichela.

Karlovy Vary se v posledních pěti zápasech odrazily bojovností a posléze i mnohem atraktivnější hrou od úplného dna zpět do boje o vyšší příčky extraligového pořadí. Nedělní vydřený úspěch a dlouhá cesta z Třince však nemohly být tou nejlepší přípravou pro nelehký úterní úkol. „Nemůžeme to takhle brát, už jsme si zvykli. Měli jsme k dispozici jeden den tréninku a relaxace, takže nás nic hrozného nepostihlo. Dneska jsme výborně bojovali, byly tam sice nějaké chybičky, ale vyhráli jsme a můžeme být spokojení. I nálada v týmu je úplně jiná než před čtrnácti dny. Když se vyhrává, všechno jde najednou lépe,“ hodnotí spokojeně utkání těsně po závěrečném hvizdu řízný bek Libor Ustrnul.

Přestože Energie pokračovala v nastoleném trendu zlepšených výkonů a nakonec střetnutí dovedla do tříbodového konce, vyskytly se především ve třetí třetině chvíle, které zaváněly vyrovnáním. Obavy o výsledek ale urostlý obránce, jak je jeho dobrým zvykem, odmítá: „Jestli se někdo bojí o výsledek, tak nemůže hrát hokej. Bát se mohou maximálně fanoušci. Hrajeme hokej proto, abychom vyhráli. Pokud se začneme bát, tak většinou něco pokazíme a prohrajeme.“

Nejtrestanější hráč extraligy se v úterý do statistik zapsal teprve třetím dvouminutovým trestem v sezóně a také nešťastně vyřešenou situací před druhým gólem Litvínova. “U druhé obdržené branky bylo nedorozumění z mé strany s Honzou Košťálem. Nějak nám to nevyšlo, před brankou se objevil volný hráč a inkasovali jsme. Tento gól beru celý na sebe. Byl jsem na sebe pořádně naštvaný. Osobně se mi teď příliš nedaří, už asi čtyři zápasy se potýkám se střevními potíži a shodil jsem asi deset kilo. Snažím se dostat zpátky váhu, ale je pořád znát, že jsem pomalejší a rychleji se unavím. Musím se rychle vrátit do toho, co hrávám a abych byl zase postrachem na ledě,“ kriticky se vrací k chybě při Reichlově trefě a také ke svým zdravotním potížím.

V minulém kole obdržel Libor Ustrnul na třineckém ledě trest do konce utkání za faul na Václava Pletku. Energie v oslabení inkasovala a nakonec i málem ztratila vítězství. V médiích se poté rozpoutala bouřlivá diskuze o závažnosti provinění a možném přifilmování celého sporného okamžiku. Jak viděl osudový moment jeho hlavní aktér? “Po utkání mně volal kamarád a máma. Povídali, že poslouchají rádio, kde ze mě zase udělali nějakého vraha... Komentátor řekl, že šlo o hrubý faul, což podle mě znamená, že se ten borec nezvedne a letí vrtulníkem do nemocnice. Když ale stejný borec nastoupí hned při druhém střídání, tak asi ten reportér příliš mnoho o hokeji neví. Dojížděl jsem hráče, který dostal přihrávku, tak jsem do něj drcnul. Nevýhoda byla, že jsme byli asi tři metry od mantinelu, ale nemohu přeci brát ohledy na to, kdo je u mantinelu a kdo ne. Z mé strany jsem viděl čistý hit, hráč se pak trochu rozbil o mantinel a trošičku víc to tam přisimuloval. Byla to prostě obrovská simulace, tohle nemá v hokeji co dělat,“ rozohní se při vzpomínce na střetnutí s třineckými Oceláři.

Po skončení třineckého utkání měla celá situace ještě dohru, když si chtěl Roman Čechmánek s Pletkou celou situaci ještě důsledně vysvětlit: „Pořádně nevím, co se tam vlastně stalo. Byl jsem už v šatně. Nešel jsem ani k plexisklu, protože bych ho asi musel přeskočit a nebo netuším, co bych tam předváděl. Radši zůstávám v šatně, protože tam nikomu neublížím (smích). Co jsem tak zaslechl, Roman Pletkovi něco řekl, on mu odpověděl zpátky. Oni spolu hrávali, znají se, asi se nemají moc rádi. Roman se zastal sám sebe, myslím, že to bylo dobré a oceňuji to, už s úsměvem připomíná kuriózní okolnosti předchozího duelu.

Oproti zápasům na začátku soutěže, prošla karlovarská kabina obrovskou proměnou. Na dříve utrápených tvářích poskakují úsměvy, hráči probírají klíčové okamžiky a z každého pohledu je cítit pohoda. „Poslechněte si teď šatnu. Všichni se baví. Když se prohrávalo, všichni rychle vypadli domů. Teď tady zůstávají extra déle, jdou se protáhnout, vyšlapat na kolo, na masáž, do vířivky... Když se vyhrává, je prostě všechno stokrát lepší. Vedení, trenéři ani hráči mezi sebou si nic nevyčítají. Já jsem dneska třeba udělal chybu při druhém gólu, moc mě to štve, uvidím to ještě desetkrát na videu, ale nikdo mi nic neřekne. Pokud se vyhraje, zapomene se na všechno. Hlavně, že jsme vyhráli. To mě teď zajímá nejvíce,“ ukončuje hodnocení dalšího povedeného utkání Energie jeden z jejích nejvíce komunikativních hráčů.

Libor Ustrnul: Jestli se někdo bojí o výsledek, nemůže hrát hokej

Související články