HC Energie Karlovy Vary

V návrat už jsem ani nedoufal. Chci využít šanci, říká Habal

V Karlových Varech se nastartoval do dospělého hokeje, v juniorské MHL patřil k nejlepším gólmanům, v posledních letech se ale fanouškům Energie trochu ztratil z očí. Nyní je ale Vladislav Habal zase zpátky na západě. „Jsem moc rád, že jsem zase zpět a chci využít šanci, kterou jsem tu dostal a říct si třeba i o smlouvu na další sezonu,“ říká brankářský navrátilec.

Vláďo, do Energie jste se vrátil takřka po pěti letech. Jak se ten návrat zrodil?
Začalo se to řešit v průběhu minulého týdne. Zavolali mi z klubu, že by byla možnost se vrátit, pokud bych chtěl ještě pokračovat, protože jsem byl skoro deset měsíců bez hokeje a jen jsem trénoval v Sokolově. Nastínili mi plány a já jsem s tím souhlasil, domluvili jsme se de facto ze dne na den. Jsem moc rád, že jsem zase zpět a chci využít šanci, kterou jsem tu dostal a říct i třeba o smlouvu na další sezonu.

Řešili jste už s trenéry, jakou byste měl mít roli v týmu?
Novas (Filip Novotný) je jasná jednička a já jsem tady společně s Patrikem Hamrlou a Adamem Horákem s tím, že budeme Filipovi krýt záda.

Vrátil jste se po delší době, změnilo se ve Varech něco?
Zázemí je tu úplně stejné, ale z hráčů tu zůstalo asi jen šest nebo sedm hráčů, jinak se to tu dost proměnilo.

Byl návrat do Karlových Varů tak trochu i logickou volbou? Jste odchovancem sokolovského hokeje a ve Varech jste pak také od mládí hrál…
Abych řekl pravdu, tak už jsem ani nedoufal, že bych se sem vrátil. Chtěl jsem to zkusit příští rok v Sokolově, ale takhle to dopadlo nejlépe, jak mohlo. Zabojuji o smlouvu na další sezonu.

V letošní sezoně jste ještě nechytal, jak jste se připravoval?
Nejdřív jsem se připravoval se Sokolovem, ale pak se stoply veškeré soutěže. Snažil jsem se trénovat, jak to šlo a věřím, že jsem připravený.

Poslední čtyři roky jste strávil na Slovensku, nyní jste zpátky v Česku. Chtěl jste se vrátit?
Kluby na Slovensku kvůli pandemii nevěděly, co bude. Bylo to tam, co se týče smluv, horší než tady, nic nebylo. Když se pak začalo podepisovat, tak se nic nenašlo, takže jsem jen čekal a trénoval a doufal, že se něco najde.

Tři roky jste hrál v Košicích, jednu sezonu v Bratislavě. Jak byste zhodnotil své působení tam?
Na Slovensko nedám dopustit. Dostal jsem tam novou chuť do hokeje, odchytal jsem plno zápasů. V Košicích jsem byl víceméně tři roky jedničkou, ve Slovanu jsme se střídali. Odehrál jsem tam dost těžkých utkání a celkově jsem chytil na Slovensku dvě nejlepší organizace.

S Košicemi jste vždy došli do play-off, to už ale klubu tolik nevyšlo. Proč?
To je těžká otázka. Věděl jsem, že Košice jsou nejúspěšnějším týmem na Slovensku, je tam velký tlak. To mě asi nejvíc mrzí, že jsme se ani jednou nedostali do semifinále a neudělali nějaký větší úspěch.

Ve Varech jste působil v juniorce i v Áčku, jak vzpomínáte hlavně na první rok v MHL?
Byla to skvělá zkušenost, odchytal jsem de facto kompletní sezonu, 62 ze 64 zápasů. Cestování, zážitky, to už mi nikdo nevezme. Do Ruska už se třeba nikdy nepodívám, takže mám zážitky na celý život.

Vzpomínáte na to období ještě s bývalými spoluhráči? Občas zavzpomínáme, jaké to bylo super období. Ale teď už můžeme jen vzpomínat.